Alveolární vibranta
 |
|
| Číslo IPA | 122 |
|---|---|
| Znak IPA | r |
| Znak SAMPA | r |
 Zvuková ukázka |
|
Alveolární vibranta je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem r, číselné označení IPA je 122, ekvivalentním symbolem v SAMPA je r.
Obsah |
Charakteristika [editovat]
- Způsob artikulace: kmitavá souhláska (vibranta). Vytváří se kmitáním jazyka.
- Místo artikulace: dásňová souhláska (alveolára). Při artikulaci se jazyk opakovaně dotýká špičkou horního dásňového oblouku.
- Znělost: Znělá souhláska – při artikulaci hlasivky vibrují.
- Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
- Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky (po uvolnění uzávěry).
- Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra – slabikotvorné r [r̩].
V češtině [editovat]
V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem R, r.
Často se stává slabikotvornou souhláskou, tj. namísto samohlásky plní funkci slabičného jádra. Nikdy však v této funkci nestojí na začátku slabiky, vždy musí být tato hláska předcházena jinou souhláskou, např. ve slově krk.
Alveolární vibranta je pro mnoho lidí obtížná k vyslovení, často je odlišně artikulována, např. jako uvulární vibranta [ʀ]. Jiný způsob artikulace psaného /r/ je v češtině považován za vadu řeči a označuje se jako rotacismus.
V jiných jazycích [editovat]
Písmeno r se v mnoha jazycích používá k označení „r-ových hlásek“, které se mohou vyslovovat odlišným způsobem než v češtině: [ʀ], [ɾ], [ɹ], [ɻ] aj. V některých jazycích je popsána i neznělá varianta výslovnosti [r̥].
Český způsob výslovnosti r je populární jako námět parodií u anglosaských jazyků. Tento způsob výslovnosti totiž používají cizinci se špatným přízvukem (kromě slovanů třeba i arabové). Přesto se nemusí vždy jednat o chybu - tento způsob výslovnosti je zcela běžný i u rodilích mluvčích, ale z keltských národů (Skoti, Irové, Welšané).
 |
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. |
Zvýšená alveolární vibranta [editovat]
V češtině se vyskytuje jako samostatný foném alveolární vibranta, která se na rozdíl od [r] vyznačuje zvýšením místa artikulace [r̝] a zúžením prostoru mezi jazykem a tvrdým patrem, čímž nabývá frikativní charakter. Hláska zároveň ztrácí charakter sonory, nikdy není slabičným jádrem. Zatímco alveolární vibranta [r] se vyznačuje 1–3 výraznými kmity, zvýšená alveolární vibranta [r̝] má 3–5 menších kmitů. Základní výslovnost této hlásky je znělá, vlivem souhláskového okolí se však vyslovuje i nezněle [r̝°], přičemž neznělá výslovnost je považována za alofonní ke znělé.
Tato hláska je popsána pouze v češtině, kde se označuje písmenem Ř, ř. Pro cizince je její výslovnost velmi obtížná. Nesprávná výslovnost /ř/ se označuje jako „rotacismus bohemicus“
Sporadicky je popsána i v jiných jazycích a dialektech, žádný z těchto výskytů však není hlouběji prostudován. Tak například podle bakalářské práce Srovnání české a norské fonetiky od Marcely Fabiánové (Masarykova univerzita, 2011) objevuje velmi podobná, byť ne zcela totožná souhláska v některých severonorských dialektech v okolí Narviku. [1]
Znělost či neznělost hlásky se projevuje při přepisu do cyrilice – [r̝] na рж, [r̝°] na рш, např. rusky Бедржих = Bedřich, Пршеров = Přerov.
