Znělá velární frikativa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obrázek znaku IPA
Číslo IPA 141
Znak IPA ɣ
Znak SAMPA G
zvuk Zvuková ukázka

Znělá velární frikativa je souhláska, která se vyskytuje v různých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem ɣ, číselné označení IPA je 141, ekvivalentním symbolem v SAMPA je G.

V češtině se převážně v souvislosti s nizozemštinou někdy neodborně označuje jako ostré ch. [1]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

  • Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum – od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva).
  • Místo artikulace: zadopatrová souhláska (velára). Úžina se vytváří mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem.
  • Znělost: znělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky zapojeny a kmitají. Neznělým protějškem je x.
  • Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
  • Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
  • Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

V češtině[editovat | editovat zdroj]

V češtině je tato hláska možnou znělou realizací (alofonem) fonému /x/ (vedle [ɦ]), který se v písmu zaznamenává spřežkou Ch, ch, např. abych byl [abɪɣbɪl])/[abɪɦbɪl]).

V jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se například

  • v nizozemštině (píše se jako <g>, např. graag - rád),
  • v moderní řečtině (píše se písmenem <γ>, např. γάλα - mléko),
  • v irštině (píše se <dh>, např. dhorn - pěst),
  • ve vietnamštině (píše se jako <g>, např. gỗ - dřevo; nezaměňovat se spřežkou <gi>, která se čte např. jako [z] či [j], v závislosti na dialektu),
  • v polštině se takto stejně jako v češtině vyslovuje spřežka <ch> (běžně vyslovovaná jako [x]) před znělou souhláskou (např. niechby).

V řadě dalších jazyků se znělá velární frikativa vyskytuje pouze nářečně (turečtina, okcitánština, portugalština) či jako nepříliš častý alofon (ruština, japonština).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Čermák, F. Jazyk a jazykověda, Praha 1994, str. 84