Velární nazála

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obrázek znaku IPA
Číslo IPA 119
Znak IPA ŋ
Znak SAMPA N
zvuk Zvuková ukázka

Velární nazála je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem ŋ, číselné označení IPA je 119, ekvivalentním symbolem v SAMPA je N.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

  • Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem – od toho též označení závěrová souhláska (okluziva).
  • Místo artikulace: zadopatrová souhláska (velára). Uzávěra se vytváří mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem.
  • Znělost: Znělá souhláska – při artikulaci hlasivky vibrují.
  • Nosová souhláska (nazála) – vzduch prochází při artikulaci před uvolněním uzávěry nosní dutinou.
  • Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky (po uvolnění uzávěry).
  • Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra – slabikotvorné [ŋ̍].

V češtině[editovat | editovat zdroj]

V češtině není [ŋ] samostatným fonémem. Jedná se o poziční obměnu (alofon) psaného /n/ (viz alveolární nazála) před zadopatrovými souhláskami /k/ a /g/, např. ve slově banka.

V jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]