Uvulární nazála

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obrázek znaku IPA
Číslo IPA 120
Znak IPA ɴ
Znak SAMPA N\
zvuk Zvuková ukázka

Uvulární nazála je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem ɴ, číselné označení IPA je 120, ekvivalentním symbolem v SAMPA je N\.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

  • Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem – od toho též označení závěrová souhláska (okluziva).
  • Místo artikulace: uvulára. Uzávěra se vytváří mezi zadní částí jazyka a uvulou (čípkem).
  • Znělost: Znělá souhláska – při artikulaci hlasivky vibrují.
  • Nosová souhláska (nazála) – vzduch prochází při artikulaci před uvolněním uzávěry nosní dutinou.
  • Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky (po uvolnění uzávěry).
  • Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra – slabikotvorné [ŋ̍].

V češtině[editovat | editovat zdroj]

V češtině se uvulární nazála nevyskytuje.

V jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]

Uvulární nazála se vyskytuje v gruzínštině, inuitštině (psaná rn), japonštině (jako n na konci slova), grónštině (píše se rng), mezi evropskými jazyky pouze ve španělštině (jako n před j, např. enjuto).