Diakritické znaménko
(Čeština, chorvatština, slovinština, finština aj.)
(Němčina, maďarština, skandinávské jazyky aj.)
(Portugalština aj.)
(Krátká výslovnost)
Diakritické znaménko (z řeckého διακριτικός diakritikós, rozlišující) je znaménko v okolí (nad, pod nebo vedle) písmene, které nějak pozměňuje význam písmene (nejčastěji označuje jeho odlišnou výslovnost).
Ne každá značka je však diakritickým znaménkem, např. tečka nad písmenem i je dnes v češtině již nedílnou součástí tohoto znaku. Od diakritických znamének je třeba odlišovat také interpunkční znaménka, která signalizují vztahy mezi větami a modální postoj mluvčího, a tzv. punktace, jimiž se v hebrejštině zaznamenávají samohlásky. Diakritická znaménka se vyskytují i na Blízkém východě, zejména jako tečky.
Obsah |
Znaménka [editovat]
- V češtině
- ´ – čárka, např. Á, é (délka)
- ˇ – háček, např. Č, ě (měkčení)
- u malého ť a ď (a ve slovenských znacích ještě ľ a Ľ) se používá alternativní forma nazývaná klička či malý háček, podobná apostrofu ’
- ° – kroužek, ů (původně „uo“)
- V dalších jazycích[1]
- ¨ – dvojtečka nad písmenem
- ˝ – dvě čárky – dvě čárky nad písmenem, např. Ő, ű (dlouhá přehláska)
- ~ – tilda, vlnovka, vlnka nad písmenem, např. ã, ñ, õ, ẽ
- ^ – stříška, circumflex, stříška nad písmenem, např. â (otevřená výslovnost)
- ¸ – cedilla, sedil - háček pod písmenem, např. ç (ostré "s")
- ˛ – ocásek, obrácený háček – háček pod písmenem (na opačnou stranu než cedilla), např. ą
- ˉ – vodorovná čárka, macron – čára nad písmenem, např. Ā
- ˘ – oblouček, breve, půlkroužek, semicerc – okrouhlý háček nad písmenem, např. Ă
- ̷ – šikmá čárka, stroke, – šikmé přeškrtnutí písmene, např. Ł, ł (například zaokrouhlené L v Polštině)
- ˏ – čárka pod písmenem – čárka umístěná pod písmenem, např. Ș, ț
- ˙ – tečka, dotaccent, – tečka nad písmenem, např. İ, ż
- ˋ – těžký akcent, grave, obrácená čárka nad písmenem, např. è (otevřená výslovnost)
Původ [editovat]
S křesťanskou misií a se šířením latinské a řecké vzdělanosti na sever vznikla jednak potřeba přesněji zaznamenávat výslovnost řečtiny, jednak zaznamenávat hlásky jiných jazyků v abecedě, která pro ně nebyla původně určena. Vývoj v Evropě šel trojím směrem:
- Pro východoslovanské jazyky se řecká abeceda rozšířila o další písmena (cyrilice, azbuka).
- V latinské abecedě se začaly používat skupiny písmen čili spřežky. Tak pro rozlišení mezi hláskami "u" a "v" se začalo psát "vv", pozdější dvojité "w". V češtině se užívaly spřežky například "sz" pro "š", "cz" pro "č" a podobně. V maďarštině se některé užívají dodnes, například "sz" pro "s" (na rozdíl od polštiny, kde "sz" znamená, ve shodě se starou češtinou, "š").
- V pozdním středověku vznikla diakritická znaménka. V češtině se od konce 14. století objevuje tečka (podle M. Jana Husa "punctus rotundus") s významem měkčení, pozdějšího háčku, a čárka ("gracilis virgula") pro označení délky.
Jediný evropský jazyk, který diakritická znaménka nezavedl, byla angličtina, jejíž výslovnost se od psané podoby silně odchýlila. Díky tomu, že nejrozšířenější standardy v oblasti výpočetní techniky pochází z anglicky mluvících zemí, vznikla potřeba zápisu i znaků, které anglická abeceda neobsahuje. Jednou z možností, která se v současné době objevuje například v německé praxi, je návrat k historickému pravopisu a náhrada diakritických znamének spřežkami (psaní "ue" místo "ü", např. ueber místo "über", a "ae" místo "ä", např. Maedchen místo "Mädchen"). Na podobném principu je založen i VIQR, což je jeden ze způsobu kódování diakritiky ve vietnamštině.
Ukázka znaků s diakritikou [editovat]
- Čeština: á, é, í, ó, ú, ý, č, ď, ě, ň, ř, š, ť, ž, ů
- Dánština a norština: å, ø
- Estonština: š, ž, õ, ä, ö, ü
- Francouzština: à, â, ç, é, è, ê, ë, î, ï, ô, ù, û, ü
- Chorvatština a bosenština: ž, š, č, ć, đ
- Lotyština: ā, ē, ī, ū, č, š, ž, ļ, ķ, ņ, ģ
- Maďarština: ö, ü, ő, ű
- Němčina: ä, ö, ü
- Nizozemština ë, ï
- Polština: ą, ć, ę, ł, ń, ó, ś, ź, ż
- Rumunština: ă, â, î, ș, ț
- Slovenština: á, ä, č, ď, é, í, ĺ, ľ, ň, ó, ô, ŕ, š, ť, ú, ý, ž
- Španělština: ñ
- Švédština: å, ä, ö
- Turečtina: ç, ş, ğ
- Vietnamština: ă, â, đ, ê, ô, ơ, ư
Reference [editovat]
- ↑ KOČIČKA, Pavel; BLAŽEK, Filip. Praktická typografie. 2. vyd. Brno : Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6385-4. Kapitola Sazba cizích jazyků, s. 118.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- Slavenice Webová utilita přidá textu diakritiku on-line.
- Diakritická znaménka na serveru typo.cz
- diacritics.typo.cz – Projekt Diakritika (anglicky)
- Orthographic diacritics and multilingual computing (anglicky)
- latinská abeceda včetně diakritických znamének (anglicky)
