Čárka (diakritika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Á á
Ć ć
É é
Ǵ ǵ
Í í
Ĺ ĺ
ḿ
Ń ń
Ó ó
Ŕ ŕ
Ś ś
Ú ú
Ý ý
Ź ź
Ǽ ǽ

Čárka je diakritické znaménko, které má v různých jazycích různou funkci. Odborně se též nazývá akut. Čárka se umísťuje nad základní znak abecedy.

Funkce čárky[editovat | editovat zdroj]

Čárka (akut) plní v různých jazycích tyto funkce:

V češtině[editovat | editovat zdroj]

V češtině se používá pro označení délky samohlásek /á, é, í, ó, ú, ý/ již od 15. století, kdy byl napsán spis De orthographia Bohemica, jehož autorství je připisováno Janu Husovi.

V jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]

Dánština, norština[editovat | editovat zdroj]

V dánštině a norštině se používá k rozlišení významu slov, např. én (jeden, jedna) vs. en (neurčitý člen).

V dánštině se navíc používá i k vyznačení důrazu na určité slovo, zejména ve slově der (tam).

Faerština[editovat | editovat zdroj]

V faerštině mění výslovnost samohlásek:

  • á: dlouhé [ɔa], krátké [ɔ], pred [a]: [õ]
  • í/ý: dlouhé [ʊiː], krátké [ʊi]
  • ó: dlouhé [ɔu], [ɛu] anebo [œu], krátké: [œ], ale na Suðuroyě: [ɔ]
    • -ógv: [ɛ]gv, anebo Suðuroyě [ɔgv]
  • ú: dlouhé [ʉu], krátké [ʏ]
    • -úgv: [ɪgv]

Francouzština[editovat | editovat zdroj]

Ve francouzštině se používá k rozlišení /é/ [e] a /e/ [ə].

Irština[editovat | editovat zdroj]

V irštině čárka (nazývaná síneadh fada - „dlouhá značka“ - nebo zkráceně fada) označuje dlouhou samohlásku (á, é, í, ó, ú). Při tom dlouhé „á“ je zavřenější než „a“, blíží se hlásce /ó/.

Islandština[editovat | editovat zdroj]

V islandštině mění výslovnost samohlásek:

  • á: [au(ː)]
  • é: dlouhé [jeɛː], krátké [jɛ]
  • í/ý: [i(ː)]
  • ó: [ou(ː)]
  • ú: [u(ː)]

Maďarština[editovat | editovat zdroj]

V maďarštině se používá pro označení délky samohlásek.

Polština[editovat | editovat zdroj]

V polštině se čárkou vyznačuje palatalizace (měkčení) souhlásek /ć/ [tɕ], /dź/ [dʑ], /ń/ [ɲ], /ś/ [ɕ], /ź/ [ʑ].

Písmeno /ó/ se čte [u], jeho psaní je dáno historicky (podobně jako u českého /ů/, které se vyvinulo z dlouhého /ó/).

Slovenština[editovat | editovat zdroj]

Ve slovenštině se stejně jako v češtině používá k označení délky samohlásek. Kromě toho se tímto způsobem vyznačuje i délka u slabikotvorného /ŕ, ĺ/, např. sŕňa (srna), hĺbka (hloubka).

Španělština[editovat | editovat zdroj]

Ve španělštině se používá k označení přízvuku tam, kde by se jinak přízvuk nevyskytoval. V psané podobě (pomocí čárky) i mluvené podobě (pomocí přízvuku) se tak dá odlišit dvě významově různá slova lišící se pouze a právě čárkou (např. se — sé, esta — está, el — él).

Švédština[editovat | editovat zdroj]

Ve švédštině se používá k vyznačení přízvuku (tzv. akutové intonace) v některých slovech, zejména cizího původu, a ve vlastních jménech, např. idé (myšlenka, idea), Nylén, Linné.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo čárka ve Wikislovníku