Rozložení kláves
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
Rozložení kláves na klávesnici, lépe řečeno rozložení znaků na jednotlivých klávesách klávesnice, je dáno historickým vývojem a upraveno mezinárodní normou. Přesto existuje mnoho variant a subvariant tohoto rozložení.
Obsah |
Historický vývoj [editovat]
Rozložení znaků na klávesách klávesnic má dlouhou historii, která začíná dobou vzniku prvních psacích strojů. Uspořádání kláves na těchto prvních strojích nebylo jednotné. Nejen pořadí písmen bylo různé, ale i uspořádání kláves do řad. Existovaly klávesnice dvou-, tří-, čtyř- až sedmiřadové. Klávesnice měla i tvar polokoule.
V roce 1878 se začal prodávat nový model psacího stroje zn. Remington, který měl čtyřřadovou klávesnici. Znaky na klávesnici nebyly řazeny abecedně, ale v uspořádání, které dnes známe pod označením QWERTY. Toto uspořádání bylo v roce 1888 na sjezdu odborníků v Torontu všemi výrobci psacích strojů přijato jako univerzální.
Tomu však předcházela zásadní událost, která toto uspořádání upřednostnila před jinými. V té době byly na trhu i psací stroje se sedmi řadami – tři řady pro malá písmena, tři řady pro velká písmena a jedna řada pro číslice. Mezi sebou soupeřily metody psaní dvěma, čtyřmi a deseti prsty. V soutěži mezi metodou slečny Longleyové prezentované na klávesnici s rozložením QWERTY a panem Taubem na klávesnici uspořádané do sedmi řad zvítězil pan McGurrin zastupující školu slečny Longleyové. Firma Remington využila tohoto vítězství a tím došlo k rozšíření uspořádání QWERTY, jež vyvrcholilo ujednáním v Torontu.
Současná pravidla pro rozložení znaků [editovat]
Z univerzálního rozložení znaků QWERTY vzniklo mnoho národních modifikací (QWERTZ, AZERTY atd.). Postupující globalizace si vyžádala stanovení alespoň rámcových pravidel pro uspořádání znaků na jednotlivých klávesách klávesnic. V současné době platí mezinárodní norma Mezinárodní elektrotechnické komise a Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO/IEC 9995:1997, která uvádí, že rozmístění se provádí podle národních norem nebo zvyklostí. Jako jeden z příkladů uvádí možnost na klávese B01 (na českém standardu znak Y) umístit znaky Z nebo Y nebo W.
Rozložení kláves na české klávesnici je stanoveno ČSN 36 9050:1994 Rozložení znaků na české klávesnici pro textové a kancelářské systémy, která stanovuje rozložení pro 48 kláves. Upraveno je tak umístění znaků abecedy, číslic a dále +, =, ´, ¨, §, ), čárky, -, ., ;, ˇ, %, !, ", (, _, :, ? a některých dalších. Umístění znaků vychází z rozložení QWERTZ.
Rozložení QWERTZ [editovat]
Rozložení kláves QWERTZ vniklo prohozením umístění znaků Z a Y v německy mluvících zemích již v 19. století. Důvodem k tomu nejspíše byl četnější výskyt Z v německém textu. Vzhledem k tomu, že České země v té době byly součástí Rakouska-Uherska a němčina byla úředním jazykem, ujala se v Českých zemích klávesnice QWERTZ.
Rozložení kláves QWERTZ je pro psaní českého textu výhodnější než QWERTY, neboť i v českém textu se častěji vyskytuje Z než Y. Odborníci se ve výskytu v desetinách procent liší, avšak shodují se v tom, že Z je častější. Použijeme-li údaje, které publikoval Dr. J. Králík v The Czech Language zjistíme, že z tisíce písmen (včetně mezer) je v průměru 19 „Y“a 21 „Z“ (po zaokrouhlení na celá čísla). Z pohledu zatížení jednotlivých rukou je vhodnější QWERTZ. Umístění „Z“ na klávese D06 (český standard) zvyšuje její již tak velké zatížení (podle způsobu psaní mezery se zatížení pohybuje od 51,1979 % do 59,3926 %) [1]. Avšak přesun znaku „Z“ na klávesu B01 (americký standard) znamená zvýšení zatížení nejvíce chybujícího prstu, což by pravděpodobně mělo za následek ještě větší nárůst chybovosti. Navíc u žen levý malík v přepočtu na jeho sílu vykazuje největší zatížení ze všech deseti prstů. Proto jeho ještě větší zatížení je opravdu nežádoucí. Prohození obou znaků nepřináší ani výraznější nárůst produktivity práce - pouze o 0,4 %, což je za osmihodinovou směnu asi o dva řádky textu více.
Rozložení kláves Dvorak - DSK [editovat]
Ve 30. letech minulého století pro anglicky píšící vytvořil August Dvorak ergonomičtější rozložení znaků na klávesnici. Toto rozložení lépe odpovídá četnosti jednotlivých znaků v anglicky psaném textu, zohledňuje se i střídání rukou, "síla" prstů a jiná statistická a ergonomická pravidla. Cílem nového uspořádání mělo být rychlejší, bezchybnější a snazší psaní v důsledku vhodnějšího umístění více frekventovaných znaků.
Podle některých zdrojů [2][3] vede používání klávesnice Dvorak ke zvýšení rychlosti psaní anglického textu až na 190 % původní rychlosti, jiné jsou skeptičtější a odhady zlepšení se pohybují v několika málo desítkách procent. Vzhledem k tomu, že již řadu let přední místa ve většině mezinárodních soutěží obsahují Češi, kteří používají rozložení QWERTZ, lze usuzovat, že rozloženi Dvorak není až tak výhodné [4]. Také to potvrzuje fakt, že dlouholetým držitelem světového rekordu (955 úhozů za minutu) je Češka Helena Matoušková píšící na české klávesnici, tedy na rozložení QWERTZ.
Použití klávesnice Dvorak doplněnou o znaky s diakritikou na jejich původních pozicích představuje omezení výhod oproti anglickému textu. Kniha „Profesionálem v administrativě“ dokonce uvádí, že rozdíl je pro český text zcela zanedbatelný a produktivita vzroste přibližně o 1 %. Publikace dále vypočítává, že tento způsob rozložení kláves umožňuje napsat za osmihodinovou pracovní dobu o pět řádků více textu a nelze podle ní tedy říci, že by byl výrazněji efektivnější.
Optimalizace rozložení kláves [editovat]
Optimalizace rozložení kláves českého standardu nebyla nikdy oficiálně provedena. Různé amatérské pokusy jsou občas prováděny, včetně využití rozložení Dvorak - DSK [5]. Přitom, pokud by došlo k rozmístění znaků v závislosti na jejich výskytu v českém textu, došlo by, jak uvádí publikace „Profesionálem v administrativě“ k zvýšení produktivity práce přibližně o 12,2 %. Pokud by navíc došlo i k dalším úpravám klávesnice, produktivita práce by mohla být zvýšena o další 2 %. To by umožňovalo psát 59,5 % obsahu textu přímo v základní poloze, tedy z kláves na nichž jsou umístěny prsty při využívání hmatové metody. Tedy přibližně stejně jako při psaní anglického textu na klávesnici Dvorak - DSK.
Optimalizace rozmístění znaků na klávesách by však znamenala ještě větší rozdíly od amerického standardu než jsou dnes. Proti optimalizaci na základě ergonomických pravidel stojí v celém světě probíhající globalizace. Z jejího pohledu by bylo vhodné, aby bylo dosaženo jednotného uspořádání znaků na klávesnici. To by však znamenalo velký odklon od efektivního rozložení znaků v jednotlivých národních standardech a v důsledku toho pokles produktivity práce.
