Ł

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
L with stroke.svg

Ł (přeškrtnuté L, L s šikmou čárkou)[1] je souhláska, šestnácté písmeno polské abecedy a písmeno kašubské, slezské, dolnolužické, hornolužické abecedy a běloruské a ukrajinské latinky. Obsahují je i neslovanské abecedy, a to benátská a vilamovská, abecedy inuitských dialektů inupiat a inuktitut, z indiánských jazyků je zahrnuto v abecedách zunijštiny, tivštiny a celé řady jazyků na-dené, např. navažštiny. Písmeno ł se také využívá v přepisu thajštiny do latinky podle ISO 11940. V západoslovanských jazycích navazuje na praslovanskou nonpalatální souhlásku (viz temné l). Ve většině ostatních jazycích písmeno představuje neznělou alveolární laterální frikativu nebo podobný zvuk. V polštině se vyslovuje [w] (podobně jako v anglické w) nebo [ɫ].

Ł
Unicode
U+0141
LATIN CAPITAL LETTER L WITH STROKE
Velké písmeno latinky L s přeškrtnutím
Bin/Název Dec Hex
ASCII
EBCDIC
Entita Ł Ł
ł
Unicode
U+0142
LATIN SMALL LETTER L WITH STROKE
Malé písmeno latinky L s přeškrtnutím
Bin/Název Dec Hex
ASCII
EBCDIC
Entita ł ł

Zápis na klávesnici[editovat | editovat zdroj]

„ł” – pravý_Alt(Alt Gr) + K

„Ł” – pravý_Alt(Alt Gr) + L

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BRINGHURST, Robert. Elementarz stylu w typografii. II. vyd. Krakov : D2D.PL, 2008. ISBN 978-83-927308-0-4. S. 347.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]