Češi v Chorvatsku

Česká menšina je v Chorvatsku relativně roztroušená, převahu má pouze v jediném obvodě (vyznačen oranžovou barvou).

Český národní dům v Záhřebu

Češi představují v Chorvatsku jednu z mnohých národnostních menšin. 10 510 osob, které se hlásí k české národnosti, je soustředěno hlavně v oblasti centrální Slavonie.

Do této oblasti se Češi začali stěhovat v dobách existence Rakouska-Uherska, víceméně v závěru 18. století. Jednalo se nejprve o vysloužilé vojáky, později o řemeslníky a odborníky, kteří kraj osidlovali s celými rodinami. V literatuře jsou Češi poprvé jako místní obyvatelé zmiňováni někdy v druhé polovině 20. let 19. století. Od roku 1850 pak existují první písemné záznamy o migračních vlnách Čechů do této oblasti. Dobové statistiky uvádějí počet obyvatel, kteří přišli z území Čech, Moravy a dnešního Slovenska, a to 25 607.

Další vystěhovalecká vlna se odehrála v druhé polovině 19. století, především v 70. a 80. letech. Inicovala ji rozsáhlá kampaň v tehdejším českém tisku, která se pokoušela Slavonii vykreslit jako zemi značného přírodního bohatství. Rakousko-Uhersko se pokoušelo tímto znovuosídlit chudé pohraniční oblasti (tzv. bývalá Vojenská hranice), ze kterých byla po Berlínském kongresu odstraněna turecké hroba. Čechům (ale i příslušníkům dalších národů, kteří Slavonii osídlili) byly slibovány četné výhody; měli odloženo placení daní a přislíbenu řadu jiných dávek. Potřební byli především zemědělci, lesníci a řemeslníci.

Hospodaření na nové půdě však bylo pro řadu kolonistů velmi těžké. Mnozí z nich se po neúspěchu, neúrodě a finančních problémech rozhodli pro návrat zpět do Čech.

Vznikala tak zcela nová osídlení na zelené louce. Tamní šlechta nové přisídlence podporovala, neboť ti pomáhali zúrodňovat půdu a zkulturňovat krajinu. Menší české osídlení se vytvořilo severovýchodně až severně od Záhřebu v prostoru mezi Bjelovarem až Našicemi, a to v podobě jednotlivých a od sebe velmi vzdálených rozesetých osad.

Čeští kolonisté přicházeli z Tábora (do Grubšinog Polja), Písku (okolí Pakrace), Mělníka (Daruvar a okolí), celého Polabí až po Hradec Králové; dále z Olomouce (okolí Požegy) a Boskovic (jihozápadně od Daruvaru).

První podrobnější dokumentaci situaci Čechů v Chorvatsku poskytl Jan Auerhan, pozdější předseda Československého ústavu zahraničního ve svém článku "Čechové v Chorvatsku", uveřejněného v článku Pokroková revue v roce 1907. Zdůraznil především potřebu vybudování českých škol a knihoven, které by přispěly k rozvoji a udržení českého jazyka na území dnešního Chorvatska. V jeho práci pokračoval poté v období vzniku ČSR a Jugoslávie R. Turčin.

Podle jugoslávského sčítání lidu v roce 1921 se na území celé země (včetně Chorvatska) k české národnosti přihlásilo celkem 46 777 lidí, z toho 32 270 na území Chorvatska a Slavonie.

V roce 1930 žilo v Chorvatsku na čtyřicet tisíc Čechů; jejich počet začal však postupem času díky asimilaci klesat. V roce 1948 to bylo 28 991, o dvacet let později již jen třináct a půl tisíce Čechů (z toho osm a půl tisíce v Daruvaru). Po druhé světové válce vznikl jako hlavní organizací slavonských Čechů Československý svaz pro Socialistickou republiku Chorvatsko I v současné době jsou Češi v Chorvatsku jsou organizovaní, mají svůj vlastenecký svaz a pořádají různé akce. Úzce spolupracují i s chorvatskou komunitou Slováků. Češi a Slováci mají i svého jednoho společného zástupce v chorvatském Saboru.

Publikace

• KOKAISL, Petr a kol. Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě. (online) Praha, NOSTALGIE: 2009. ISBN 9788025459249.