Češi v Chorvatsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Česká menšina je v Chorvatsku relativně roztroušená, převahu má pouze v jediném obvodě (vyznačen žlutou barvou).
Český národní dům v Záhřebu

Češi představují v Chorvatsku jednu z mnohých národnostních menšin. 10 510 osob,[1] které se hlásí k české národnosti, je soustředěno hlavně v oblasti centrální Slavonie.

Do této oblasti se Češi začali stěhovat v dobách existence Rakouska-Uherska, víceméně v závěru 18. století. Jednalo se nejprve o vysloužilé vojáky, později o řemeslníky a odborníky, kteří kraj osidlovali s celými rodinami. V literatuře jsou Češi poprvé jako místní obyvatelé zmiňováni někdy v druhé polovině 20. let 19. století. Od roku 1850 pak existují první písemné záznamy o migračních vlnách Čechů do této oblasti.[2] Dobové statistiky uvádějí počet obyvatel, kteří přišli z území Čech, Moravy a dnešního Slovenska, a to 25 607.

Další vystěhovalecká vlna se odehrála v druhé polovině 19. století, především v 70. a 80. letech. Inicovala ji rozsáhlá kampaň v tehdejším českém tisku, která se pokoušela Slavonii vykreslit jako zemi značného přírodního bohatství. Rakousko-Uhersko se pokoušelo tímto znovuosídlit chudé pohraniční oblasti (tzv. bývalá Vojenská hranice), ze kterých byla po Berlínském kongresu odstraněna turecká hrozba. Čechům (ale i příslušníkům dalších národů, kteří Slavonii osídlili) byly slibovány četné výhody; měli odloženo placení daní a přislíbenu řadu jiných dávek. Potřební byli především zemědělci, lesníci a řemeslníci.

Hospodaření na nové půdě však bylo pro řadu kolonistů velmi těžké. Mnozí z nich se po neúspěchu, neúrodě a finančních problémech rozhodli pro návrat zpět do Čech.

Vznikala tak zcela nová osídlení na zelené louce. Tamní šlechta nové přisídlence podporovala, neboť ti pomáhali zúrodňovat půdu a zkulturňovat krajinu.[3] Menší české osídlení se vytvořilo severovýchodně až severně od Záhřebu v prostoru mezi BjelovaremNašicemi, a to v podobě jednotlivých a od sebe velmi vzdálených rozesetých osad.[4]

Čeští kolonisté přicházeli z Tábora (do Hrubečného Pole), Písku (okolí Pakrace), Mělníka (Daruvar a okolí), celého Polabí až po Hradec Králové; dále z Olomouce (okolí Požegy) a Boskovic (jihozápadně od Daruvaru). [5]

První podrobnější dokumentaci situaci Čechů v Chorvatsku poskytl Jan Auerhan, pozdější předseda Československého ústavu zahraničního ve svém článku Čechové v Chorvatsku, uveřejněném v článku Pokroková revue v roce 1907.[6] Zdůraznil především potřebu vybudování českých škol a knihoven, které by přispěly k rozvoji a udržení českého jazyka na území dnešního Chorvatska. V jeho práci pokračoval poté v období vzniku ČSR a Jugoslávie R. Turčin.

Podle jugoslávského sčítání lidu v roce 1921 se na území celé země (včetně Chorvatska) k české národnosti přihlásilo celkem 46 777 lidí, z toho 32 270 na území Chorvatska a Slavonie.

V roce 1930 žilo v Chorvatsku na čtyřicet tisíc Čechů; jejich počet začal však postupem času díky asimilaci klesat. V roce 1948 to bylo 28 991, o dvacet let později již jen třináct a půl tisíce Čechů (z toho osm a půl tisíce v Daruvaru).[7] Po druhé světové válce vznikl jako hlavní organizací slavonských Čechů Československý svaz pro Socialistickou republiku Chorvatsko[8] I v současné době jsou Češi v Chorvatsku jsou organizovaní, mají svůj vlastenecký svaz a pořádají různé akce. Úzce spolupracují i s chorvatskou komunitou Slováků. Češi a Slováci mají i svého jednoho společného zástupce v chorvatském Saboru.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek na stránkách chorvatské televize
  2. MIRKOVIĆ, Dragutin. Govori Čeha u Slavoniji. Bělehrad : [s.n.], 1968. S. 38. (srbochorvatština) 
  3. Článek na stránkách rozhlas.cz
  4. MIRKOVIĆ, Dragutin. Govori Čeha u Slavoniji. Bělehrad : [s.n.], 1968. S. 14. (srbochorvatština) 
  5. MIRKOVIĆ, Dragutin. Govori Čeha u Slavoniji. Bělehrad : [s.n.], 1968. S. 62. (srbochorvatština) 
  6. MIRKOVIĆ, Dragutin. Govori Čeha u Slavoniji. Bělehrad : [s.n.], 1968. S. 34. (srbochorvatština) 
  7. MIRKOVIĆ, Dragutin. Govori Čeha u Slavoniji. Bělehrad : [s.n.], 1968. S. 30. (srbochorvatština) 
  8. MIRKOVIĆ, Dragutin. Govori Čeha u Slavoniji. Bělehrad : [s.n.], 1968. S. 13. (srbochorvatština) 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]