Moravské enklávy ve Slezsku
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Po vzniku Opavského vévodství se jeho součástí nestaly tzv. Moravské enklávy. Kromě svého všeobecného významu (území jednoho státu na území státu jiného), byl termín „Enklávy“ také oficiálním názvem označující části území Markrabství moravského, které bylo obklopeno územím Slezska a bylo zemskými orgány Vévodství slezského spravováno na základě moravských zákonů. Moravě byla tato území podřízena i v oblasti školství, daní či spolkového života.
Tyto „Enklávy“ existovaly na území někdejšího Holasicka od 13. století do roku 1918. Jedná se tak o jedinou územní raritu typu enklávy, která zůstala českému státu, na rozdíl od enkláv Českého království v Německu, které existovaly od doby Karla IV. do 19. století.
Území enkláv se skládalo z následujících celků (čísla odpovídají číslům na mapě):
- Osoblažská enkláva (něm. Hotzenplotzer Ländchen), (celá území bývalých soudních okresů Jindřichov a Osoblaha) bylo největším územím v Enklávách o rozloze 219,32 km² a je dnes výběžkem Česka do Polska. Patřily k němu tyto obce: (1) Bohušov (též Dolní Povelice, Karlov, Kašnice, Ostrá Hora - dnes části Bohušova), (2) Dívčí Hrad (též Sádek, Životice - dnes části Dívčího hradu), (3) Hlinka, (4) Janov, (5) Jindřichov, (6) Liptaň (též Bučávka, Horní Povelice - dnes části Liptaně), (7) Osoblaha (též Studnice - dnes část Osoblahy), (8) Petrovice, (9) Rusín (včetně Hrozové a Matějovic, ale bez parcely 246/2, která byla původně součástí Polska), (10) Slezské Pavlovice (původně Německé Pavlovice) s výjimkou malého území mezi Prudnikem a Sádeckým potokem, které bylo původně součástí Polska, (11) Slezské Rudoltice (původně Rudoltice) (též Koberno, Nový les, Víno - dnes části Slezských Rudoltic) a (12) Vysoká (též Bartultovice, Pitárné - dnes části Vysoké); dále pak katastrální území (13) Piskořov (dnes část Města Albrechtice) a (14) Třemešná (dnes část obce Třemešná). Historickou součástí Osoblažska jsou i některé pozemky, které byly roku 1959 předány Polsku výměnou za jiné.
- Okolí Litultovic a Životic, nebylo v plném slova smyslu enklávou, ale výběžkem Moravského markrabství do Slezska, který zasahoval až na současné území statutárního města Opavy. Jedná se o obce (15) Lhotka u Litultovic, (16) Litultovice (s výjimkou Choltic, které nebyly součástí původního katastru Litultovic), (17) Dolní Životice (též Hertice - dnes část Dolních Životic), (18) Mikolajice, (19) Uhlířov, (20) Slavkov, a o katastrální území (21) Deštné (dnes část obce Jakartovice), (22) Jaktař (dnes část statutárního města Opavy) a (23) Štáblovice (dnes součást obce Štáblovice).
- katastrální území (24) Vlaštovičky (dnes součást opavské městské části Vlaštovičky.
- Území obce (25) Slatina včetně jejích někdejších místních částí Ohrada (dnes část obce Bílovec) a Karlovice (dnes část obce Tísek).
- (26) Suché Lazce (bez osady Přerovec, ale s malou částí parcely číslo 459/1 v katastrálním území obce Štítina, a včetně Kravařova, který je dnes součástí katastrálního území Komárov u Opavy)
- (mimo mapu) panství Ketř (od roku 1742 součást Pruského Slezska; dnes součást polského Opolského vojvodství).
Česká část enkláv měla rozlohu 288 km².
K enklávám se ovšem nepočítala katastrální území (27) Butovice a (28) Nové Vrbno, která sice byla obklopena slezským územím, nicméně až do roku 1948 byla spravována v rámci moravského politického okresu Nový Jičín.
Součástí Moravy byly enklávy od roku 1182, kdy vzniklo Moravské markrabství. Po ustavení Opavského vévodství se enklávy jako majetek Olomouckého biskupství nestaly součástí této země, ale zůstaly dál součástí Moravy. Po prohrané válce, kdy Marie Terezie ztratila v roce 1742 ve prospěch Pruska většinu Slezska a Kladsko, se Osoblažsko stalo výběžkem nejspíš z důvodu, že bylo součástí Moravy.
Až do roku 1783 tvořily enklávy součást Přerovského kraje.
Enklávy byly součástí Moravy a byly jejími zemskými úřady řízeny až do doby Josefa II., který je po hledisku správním začlenil roku 1783 (s výjimkou panství Ketř, které od roku 1742 patřilo Prusku) pod Opavský krajský úřad. V roce 1850 z hlediska daňového byly enklávy podřízeny úřadům c. k. místodržitelství Slezského vévodství v Opavě. Daně však byly odváděny na Moravu, s níž byly enklávy spojeny také po stránce právní (platily zde moravské zemské zákony) a volební (tvořily jeden z moravských volebních okresů, který vysílal jednoho poslance do moravského zemského sněmu a jednoho poslance na říšskou radu království a zemí do Vídně). Mezi moravským a slezským zemským sněmem se konalo i jednání o možném plném začlenění enkláv do Slezska. K dohodě však nedošlo [1].
Po administrativní stránce byla území Enkláv od roku 1868 rozdělena mezi následující politické okresy:
- Politický okres Krnov: Osoblažská enkáva
- Politický okres Opava: Vlaštovičky, Suché Lazce + moravský výběžek s Litultovicemi, Životicemi, Jaktaří a dalšími vesnicemi
- Politický okres Bílovec: Slatina
Tyto enklávy jako specifické správní území zanikly teprve se vznikem Země Moravskoslezské 1. prosince 1928.[2]
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ http://aplikace.isvav.cvut.cz/resultDetail.do?rowId=RIV%2F47813059%3A19240%2F07%3A%230000920!RIV08-MSM-19240___
- ↑ http://www.suchelazce.cz/kronika/kron_1914_004.htm
