Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
císařovna římskoněmecká, královna česká, uherská a chorvatská
Dobový portrét Amálie Vilemíny
Dobový portrét Amálie Vilemíny
Narození 21. dubna 1673
Lüneburg
Úmrtí 10. dubna 1742 (68 let)
Vídeň
Předchůdce Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Následník Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
Panovník Josef I. Habsburský
Dynastie Welfové
Otec Jan Fridrich Brunšvicko-Lüneburský
Matka Benedikta Jindřiška Falcko-Simmernská

Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (21. dubna 1673 Lüneburg10. dubna 1742 Vídeň) pocházela z dolnoněmeckého rodu Welfů, byla dcerou vévody brunšvicko-lüneburského Jana Friedricha a jeho manželky, falcko-simmernské princezny Benedikty.

Byla manželkou arcivévody Josefa I., krále a císaře římského, krále českého, uherského a chorvatského a markraběte moravského.


Sňatek[editovat | editovat zdroj]

Amálie se narodila jako nejmladší dítě vévodského páru v roce 1673. Jako mladá byla vychovávána v katolickém duchu v klášteře v Maubuissonu, kde byla abataší její prateta Luisa Hollandina. V únoru roku 1699 byla jako šestadvacetiletá provdána za o pět let mladšího následníka císařského trůnu Josefa I., a to z čistě politických důvodů, aby evangeličtí Welfové navázali styky s císařským královským dvorem, stejně jako falčtí Wittelsbachové.

Tento sňatek navíc podporoval císař Leopold I. Habsburský, naopak jeho manželka, Eleonora Magdalena mu velice odporovala, protože nechtěla, aby se falcký vliv na vídeňském královském dvoře oslabil.

Manželství s Josefem I.[editovat | editovat zdroj]

Ze začátku bylo toto manželství radostné a optimální, narodily se tři děti za dva a půl roku. Arcivévoda Josef však po smrti syna, arcivévody Leopolda Josefa, začal udržovat poměr s mnoha milenkami. Onemocněl zřejmě syfilidou a svou manželku nakazil také. Ta už nikdy nemohla být těhotná.

Po této události se spolu svou tchyní Amálie snažila ovlivnit vídeňskou politiku ve prospěch falcké a s ní spřízněné nové hannoverské strany. Po smrti svého manžela Josefa I. se dostala do sporu s Karlem VI. i s jeho manželkou kvůli prosazování práva o nástupnictví královského trůnu pro své dcery.

Vdova[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. letech 18. století se zmítal vídeňský dvůr spory mezi Amálií Vilemínou, Eleonorou Magdalénou, vdovou po Leopoldovi I., a Alžbětou Kristýnou, manželkou Karla VI. Rozřešil je až Karel VI. prosazením pragmatické sankce. Nicméně i po té snažila u dvora upřednostnit v nástupnictví své zetě, Augusta Saského a Karla Albrechta Bavorského, ovšem bezúspěšně. Po této porážce odešla Amálie Vilemína ode dvora, založila ve Vídni klášter sester Navštívení Panny Marie (visitantinky) a v roce 1719 do něho vstoupila.

Dožila se korunovace své dcery Marie Amálie českou královnou. Samotná Amálie Vilemína se nikdy českou královnou nestala.

Císařovna, která manžela přežila o více než třicet let, zemřela v klášteře visitantinek (řádu sv. Františka Saleského) ve Vídni roku 1742. Zde je také pohřbena, kromě srdce, které je uloženo ve vídeňské kapucínské kryptě.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

August III., polský král
  • Leopold Josef (* 1700, † 1701)
  • Marie Amálie (* 22.10.1701, † 11.12.1756)
Karel VII. Albrecht, římský císař

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Wilhelmina Amalia of Brunswick ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]


Císařovna Svaté říše římské
Předchůdce:
Eleonora Magdalena
17051711
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
Nástupce:
Alžběta Kristýna
Římskoněmecká královna
Předchůdce:
Eleonora Magdalena
17051711
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
Nástupce:
Alžběta Kristýna
Česká královna
Předchůdce:
Eleonora Magdalena
17051711
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
Nástupce:
Alžběta Kristýna
Uherská královna
Předchůdce:
Eleonora Magdalena
17051711
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
Nástupce:
Alžběta Kristýna
Chorvatská a slavonská královna
Předchůdce:
Eleonora Magdalena
17051711
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
Nástupce:
Alžběta Kristýna