Žofie Frederika Bavorská
Žofie Frederika Dorothea Vilemína (27. leden 1805, Mnichov - 28. květen 1872, Vídeň) byla bavorská princezna z rodu Wittelsbachů, rakouská arcivévodkyně a matka rakouského císaře Františka Josefa I.
Obsah |
Biografie [editovat]
Původ a mládí [editovat]
Narodila se jako čtvrtá ze šesti dcer bavorského krále Maxmiliána I. Josefa a jeho druhé manželky Karolíny Bádenské. Byla dvojčetem Marie Anny Bavorské, pozdější saské královny.
Manželství a potomci [editovat]
4. listopadu 1824 se ve Vídni provdala za rakouského arcivévodu Františka Karla, druhorozeného syna císaře Františka I. a jeho druhé manželky princezny Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. V prvních létech manželství měla problémy donosit dítě - pět jejích těhotenství skončilo potratem, léčila se proto v lázních Bad Ischl; léčba byla úspěšná a z manželství vzešlo šest potomků (jedna dcerka však zemřela v útlém věku a jeden chlapec zemřel záhy po porodu):
- František (1830-1916), rakouský císař František Josef I. ∞ 1854 Alžběta Bavorská (Sissi);
- Ferdinand Maxmilián (1832-1867), mexický císař ∞ 1857 Charlotta Belgická;
- Karel Ludvík (1833-1896)
-
- 1. ∞ 1856 Markéta Saská
- 2. ∞ 1862 Marie Annunciata Neapolsko-Sicilská
- 3. ∞ 1873 Marie Tereza Portugalská;
- Marie Anna Karolína (27. říjen 1835, Vídeň - 5. únor 1840, Vídeň), zemřela na epileptický záchvat;
- Syn (*/† říjen 1840);
- Ludvík Viktor (1842-1919), arcivévoda;
Mimořádně půvabná, inteligentní a přitažlivá arcivévodkyně měla na vídeňském dvoře řadu oddaných ctitelů. Mezi ně patřil např. kancléř Metternich, s nímž se shodovala i v politických otázkách. Na vídeňském dvoře žil císařův vnuk Napoleon (1811-1832, syn Napoleona Bonaparta a císařovy dcery Marie Luisy), který se do své o šest let starší tety zamiloval; jejich blízkost byla očividná, což mělo za následek šíření pověstí o jejich vztahu, dokonce se mu připisovalo se mu otcovství Žofiiných dětí Františka (pozdější rakouský císař František Josef I.) a Maxmiliána (pozdější mexický císař Maxmilián I.). (Podobně se ovšem spekulovalo i o jejím vztahu - a otcovství jejích dětí - se synem sesazeného švédského krále Gustava IV. Adolfa Gustavem Vasou, který přišel do Vídně roku 1826). Důkazy pro tato tvrzení neexistují, je však jisté, že předčasná smrt mladého Napoleona (22. července 1832) Žofii těžce zasáhla; poté se změnila v chladnou a ctižádostivou ženu.
Žofiin vliv na chod dvora [editovat]
Její ctižádosti se dostalo naplnění, i když ne plnou měrou. Její manžel byl sice až druhorozený syn císaře Františka I., špatný zdravotní stav jeho bratra Ferdinanda mu však dával jakousi šanci na císařský trůn. Ferdinand, od roku 1835 rakouský císař, se sice v roce 1831 oženil s princeznou Marií Annou Savojskou, lékaři mu však nedávali šanci na potomka, následnictví tedy měla zajistit jeho mladší bratr, Žofiin manžel František Karel.
Do vývoje evropské politické situace i do jejího osobního života zasáhl rok 1848. 2. prosince se novým rakouským císařem stal Žofiin syn František Josef (jako František Josef I.), když prostoduchý a politicky slabý Ferdinand I. pod stále sílícím tlakem abdikoval a svého manžela dokázala Žofie přimět k tomu, aby se i on vzdal trůnu v synův prospěch. Rozplynul se tak sice definitivně její sen být císařovnou, věděla však, že jako matka císařova bude mít na dění v zemi i na svého syna stejný, ne-li větší vliv, než jaký by měla na manžela.
Tchyně [editovat]
Ctižádostivá a dominantní Žofie zasahovala do řízení státních záležitostí, nemenší měrou však i do osobního života svého syna. Úzkostlivě si dala záležet na výběru své budoucí snachy. První kandidátkou byla Františkova sestřenice z druhého kolena Alžběta Františka, dcera uherského palatina Josefa Antonína, Žofie však jako neústupná odpůrkyně Maďarů zasáhla proti. Zaměřila se na Německo, kde pruský král Fridrich Vilém IV. měl neteř Annu ve věku jejího syna, ta však již byla zasnoubená a Hohenzollernové neměli zájem o dynastické spojení s Habsburky. Po tomto neúspěchu se obrátila ke svému rodu, k bavorským Wittelsbachům. Spoléhala na svou sestru Ludoviku, která měla dcery na vdávání - Helenu a Alžbětu. I když Žofiinou favoritkou byla starší Helena, František Josef si vybral mladší Alžbětu.
Žofie i po svatbě nadále zasahovala do rodinných záležitostí syna a byla to především ona, jejímž přičiněním manželství, zpočátku velmi šťastné, ztroskotalo. Zasahovala do soukromého života novomanželů a vynutila si možnost podílet se na výchově vnoučat, což Alžbětu velmi zraňovalo.
Sklonek života [editovat]
Její život nebyl prost zvratů a tragédií, z nichž největší byla poprava jejího druhorozeného syna Maximiliána jako mexického císaře 19. června 1867 v Querétaru. Od toho okamžiku se stáhla do ústraní.
Na sklonku života zažila Žofie ještě vznik rakousko-uherského dualistického státu (1867), prohlášení pruského krále Viléma I. německým císařem (18. ledna 1871), vyhlášení Pařížské komuny a stále razantnější projevy liberálů.
Svého mladšího syna přežila o pět let. V roce 1872 onemocněla zápalem plic, když si po návštěvě divadla šla v lehkém nočním oděvu sednout na balkon, kde usnula; když se následujícího rána probudila, byla již těžce nemocná. Utrpěla "mozkové křeče" a ztratila dočasně řeč. Zemřela 28. května 1872 ve Vídni a byla uložena k poslednímu odpočinku ve zdejší kapucínské kryptě vedle svého syna Maxmiliána a Napoleona II. (sarkofág s jehož tělem však nechal roku 1940 Adolf Hitler přemístit do pařížské Invalidovny).
Literatura [editovat]
- HOLLER GERD, Žofie, matka Františka Josefa I, nakladatelství Brána, Praha 1997, ISBN 80-85946-70-X
- SEYDEL ROBERT, Nevěry Habsburků: dynastie ve víru vášní, Euromedia Group - Ikar, Praha 2006, ISBN 80-249-0783-6
- STELLNER, František. Císařova matka. Životní příběh arcivévodkyně Žofie, matky Františka Josefa I. Historický obzor, 1996, 7 (5/6), s. 108-114.
- WEISSENSTEINER FRIEDRICH, Nebe lásky, peklo manželství : sňatky mezi Habsburky a Wittelsbachy, nakladatelství Brána, Praha 2001, ISBN 80-7243-105-6
- HERRE FRANTIŠEK, Sissis Schwiegermutter, Mnichov 1994
