Ludovika Bavorská

Princezna a pozdější bavorská vévodkyně Ludovika

Ludovika Vilemína Bavorská (30. srpna 1808, Mnichov - 26. ledna 1892, Mnichov) byla bavorská královská dcera a provdaná bavorská vévodkyně, byla matkou rakouské císařovny Alžběty a neapolsko-sicilské královny Marie.

Obsah

1 Původ
- 1.1 Sourozenci
  - 1.1.1 Polorodí sourozenci
  - 1.1.2 Sestry
2 Život
3 Potomci
4 Reference

Původ [editovat]

Ludovika se narodila z manželství bavorského královského páru Maxmiliána I. Josefa a Karolíny Bádenské.

Otec, jako syn Fridricha Michaela Falcko-Birkenfeldského a Marie Františky Falcko-Sulzbašské, pocházel z dynastie Wittelsbachů (Falc-Zweibrücken-Birkenfeld-Bischweil). Po smrti bezdětného Karla II. Theodora, který byl také jako Karel IV. Teodor kurfiřtem falckým, v roce 1799 se stal bavorským kurfiřtem a v roce 1806, po povýšení kurfiřství na království Napoleonem, prvním bavorským králem.

Matka Karolína, dcera dědičného prince Karla Ludvíka a jeho manželky Amálie Hessensko-Darmstadské, se v roce 1797 stala otcovou druhou manželkou. Jejími sestrami byly ruská carevna Jelizaveta Alexejevna, manželka cara Alexandra I. či švédská královna Frederika, manželka krále Gustava IV. Adolfa.

Sourozenci [editovat]

Ludovika vyrůstala v početné rodině, její otec měl z prvního manželství čtyři přeživší děti a z druhého včetně Ludoviky pět.

Polorodí sourozenci [editovat]

Ludvík se po otcově smrti stal bavorským králem a Karolina Augusta se provdala za rakouského císaře Františka I.

Sestry [editovat]

Alžběta Ludovika se stala pruskou královnou, Amálie Augusta a Marie Anna se staly saskými královnami a Žofie Frederika se stala matkou rakouského císaře Františka Josefa I.

Ludovika Bavorská jako stará dáma

Život [editovat]

Byla považována za nejkrásnější z Maxmiliánových dcer, přesto se musela, jako jediná z jeho dětí, provdat „pod úroveň“. Už v dětství ji její otec zaslíbil vnukovi Viléma Bavorského, prvního vévody in Bayern. Sňatek Ludoviky a Maxmiliána se konal v roce 1828 u Tegenerského jezera. Povahy obou mladých lidí byly velmi rozdílné. Maxmilián navíc právě prožíval románek s obyčejnou dívkou a netajil se tím, že Ludoviku nemiluje a žení se pouze z ohledu na svého děda; Ludovika se zase chtěla provdat za portugalského prince, do kterého byla zamilovaná.

Manželství Maxe a Ludoviky nebylo příliš šťastné, kromě posledních let, a začalo zamčením novomanžela o svatební noci ve skříni. Maxmilián svou ženu pravidelně podváděl (měl i dvě nemanželské děti), což vedlo k rozmíškám mezi manžely a následnému usmiřování. Max také často cestoval a prováděl různé výstřední kousky, takže se o výchovu dětí starala výhradně Ludovika. Rodina pobývala buď v paláci v Mnichově nebo v zámečku Possenhofen u Starnberského jezera.

Způsob života rodiny se zcela vymykal zvyklostem běžným mezi tehdejší šlechtou. Žili skromně, měšťanským životem; Ludovika milovala venkov a přírodu, nedbala o módu ani o společnost či politiku. Nezajímala ji reprezentace, zabývala se péčí o své děti, což bylo něco zcela neobvyklého. Když však její synovec, císař František Josef I. v roce 1853 hledal nevěstu, využila šanci dostat svou rodinu do blízkosti císařského dvora; původně byla zamýšlena jako nevěsta pro něj nejstarší dcera Helena, František Josef se však prudce zamiloval do její mladší, teprve patnáctileté sestry Alžběty, která se také stala rakouskou císařovnou.