Sofie Bavorská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sofie Bavorská
Vévodkyně z Alençonu
Sofie Bavorská
Úplné jméno Sophie Charlotte Auguste
in Bayern
Tituly JKV princezna bavorská
Narození 23. února 1847
Mnichov
Bavorské království
Úmrtí 4. května 1897 (50)
Paříž
Třetí Francouzská republika
Panovník Ferdinand z Alenconu
Potomci Luisa Viktorie
Filip Emanuel
Dynastie Wittelsbachové
Otec Max Josef Bavorský
Matka Ludovika Bavorská

Sofie/Žofie Charlotta Augustýna Bavorská (23. února 1847, Mnichov4. května 1897, Paříž) byla bavorská princezna z rodu Wittelsbachů a sestra rakouské císařovny Alžběty a sicilské královny Marie. Po nevydařených zásnubách s bavorským králem Ludvíkem II. se provdala za vévodu z Alenconu. Zemřela při požáru budovy Bazar de la Charité na Rue Jean-Goujon v Paříži.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako nejmladší z dcer bavorského vévody Maxe a jeho ženy princezny Ludoviky. Manželství rodičů nepatřilo mezi ta šťastná, protože povahy obou byly dosti rozdílné. Vévoda vedl nekonvenční život a rád se pobavil s pěknými ženami, zatímco vévodkyně jako dcera bavorského krále Maxmiliána I. považovala stavovsky nepřiměřený sňatek za potupu.[1] Přesto se v manželství narodilo devět dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti.

Nejstarší bratr Ludvík (1831 – 1920) se zřekl vévodského titulu z lásky k herečce Jindřišce Mendlové, později povýšené na svobodnou paní z Wallersee. Nejstarší sestra se měla stát rakouskou císařovnou, ale František Josef I. se zamiloval do mladší Alžběty (1837 – 1898), a tak se Helena (1834 - 1890) nakonec stala manželkou dědičného prince Maxmiliána Thurn-Taxise. Bratr Karel Teodor (1839 - 1909) si zajistil věhlas jako vynikající oční lékař. Sestry Marie (1841 - 1925) a Matilda (1843 - 1925) se provdaly za bratry, korunního prince Františka Neapolsko-Sicilského a hraběte Ludvíka Traniho. Nejmladším bratrem byl Max Emanuel (1849 - 1893).

Početná rodina pobývala nejčastěji v paláci na Ludwigstrasse v Mnichově, kde vévoda nechal zbudovat cirkus či kavárnu ve francouzském stylu,[2] nebo na venkovském sídle Possenhofen u Starnberského jezera. Na vzdělání a výchovu dohlížela pouze matka, která se snažila dětem zajistit dobré učitele. Učením se ale děti zabývaly především v paláci, kdežto v Possenhofenu měly více volnosti. Hrály si na loukách i v zahradách, v lese pozorovaly zvířata, plavaly v jezeře nebo jezdily na koních. Otec kladl důraz především na fyzickou zdatnost svých potomků a znalosti z lavice považoval za málo důležité. Když se ovšem u Sofie projevily hudební sklony, najali rodiče učitele klavíru.[3]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Sofie byla nejen velmi krásná, ale navíc byla také sestra rakouské císařovny. Byla poslední neprovdanou dcerou bavorského vévodského páru, a tak měla zřejmě značnou volnost v rozhodování, kdo se stane jejím chotěm. Odmítla jak württemberského vévodu Filipa. tak portugalského prince Ludvíka a dokonce i svého švagra arcivévodu Ludvíka Viktora.[4] Možná již v té době ona i její matka doufaly ve sňatek s bavorským králem Ludvíkem II.

Zasnoubení s bavorským králem Ludvíkem II.[editovat | editovat zdroj]

Fotografie snoubenců

Sofie nazývala Ludvíka II. svým bratrancem[pozn. 1] a dobře si s ním rozuměla. Pohádkový král, jak se mu později přezdívalo, miloval hudbu Richarda Wagnera. Sofie dobře ovládala hru na klavír a s Ludvíkem sdílela jeho lásku k hudbě. S králem si také často dopisovala.

Sofiina matka ovšem hleděla s obavami na tento vztah, vedoucí do slepé uličky, a když se Ludvík nedokázal vyjádřit, jejich korespondenci zakázala. Rozčilený král se rozhodl, že nemůže svou Elsu, jak ji v dopisech oslovoval[pozn. 2], ztratit, a proto požádal o její ruku.

V dopise jí mimo jiné napsal: "Moje milovaná Žofie! Poupě, jež nevědomky (jako přátelství) vyrůstalo v mém srdci se rozvinulo: je to láska k Tobě, moje drahá Žofie, vroucí, upřímná, celistvá láska... Chceš se stát mou ženou? Mou družkou na trůně? Bavorskou královnou? Pevně a jistě věřím, že my dva spolu budeme šťastní..."[5]

Zasnoubení bylo oficiálně oznámeno 22. ledna 1867.

Ludvík se ovšem zřejmě nemohl rozhodnout, zda se opravdu oženit chce a jeho chováni k Sofii bylo dosti zvláštní. Např. na zásnubní slavnosti ji opustil hned po prvním tanci s výmluvou, že musí pozdravit ještě ostatní hosty a odjel do divadla, kde zhlédl poslední dějství Schillerovy Marie Stuartovny. Jindy zase svou snoubenku navštívil, aby jí na hlavu nasadil královskou korunu, či si ji nechal uprostřed noci zavolat, aby mu zapěla jednu z Wagnerových skladeb.

Vztah s Edgarem Hanfstaenglem[editovat | editovat zdroj]

Krátce po zasnoubení se Sofie vášnivě zamilovala do mnichovského fotografa Edgara Hanfstaengla. Edgar byl vzdělaný, zcestovalý a především pohledný mladý muž. Sofie se s ním zřejmě seznámila v ateliéru jeho otce, kde vznikly její fotografie s Ludvíkem k příležitosti jejich zasnoubení. Milostný poměr začal zřejmě v červenci 1867. Dopisy si vyměňovali s pomocí Sofiiny služebné Toni a část se jich zachovala. Milenci se také tajně scházeli v Mnichově i Possenhofenu.

Zda o Sofiině vztahu věděl král Ludvík II., není jisté. Do svatby s ní se mu ale nechtělo a tak přesunul termín svatby ze září na říjen, čímž vyprovokoval Sofiina otce k napsání dopisu, v němž jej žádal, aby svou nevěstu neuváděl v řeči a více sňatek neodkládal. Král se cítil takovým dopisem uražen, ale již předtím došel k rozhodnutí a své snoubence napsal, že zasnoubení ruší. Oba dopisy se na cestě minuly.[6]

Vévodkyně z Alenconu[editovat | editovat zdroj]

Mladá vévodkyně Sofie, 1867

Po tomto potupném skandálu na princeznu zbyl už jen francouzský vévoda Ferdinand z rodu francouzských Bourbonů. Byl synem Ludvíka Karla vévody de Nemours a jeho manželky a sestřenice anglické královny Viktorie I., Viktorie Sasko-Cobursko-Saalfeldské. Vévoda byl velice atraktivním mužem se šarmem, který však na Sofii příliš nezapůsobil. Manželé si od počátku nebyli zrovna sympatičtí. Svatba se konala 28. 9. 1868 na Possenhofenu. S orleánským novomanželem dosti cestovali a po roce soužití se manželům narodila 19. 7. 1869 holčička Luisa Victoire a o tři roky později přišel na svět 18. 1. malý vévoda de Vendome Emanuel.Je zajímavé, že Sofie trpěla permanentně hlubokými depresemi podobně jako její starší sestra Alžběta.

Řád dominikánek a smrt v Paříži[editovat | editovat zdroj]

Mezitím léta uplynula a Sofie se opět zamilovala tentokrát do doktora Glasera ze Štýrského Hradce. To mělo však háček. Glaser byl totiž ženatý a jeho žena vyhrožovala, že známost veřejně oznámí. Sofie tehdy uprchla s milencem do Merana, avšak tam byly brzy odhaleni. Manžel ji poslal do ústavu pro duševně choré. Poté, co Sofii propustili, vstoupila do řádu dominikánek a pod jménem sestra Marie Madeleine pečovala o tuláky a hlavně ženy, které zůstaly samy s dětmi. V roce 1897 pořádal klášter dominikánek v Paříži bazar pro dobročinnost a vévodkyně z Alenconu byla jednou z hlavních organizátorek. Na tomto bazaru se dokonce měl promítat i film bratrů Lumiérů. Materiál se však vznítil a požár postupně zachvátil celou budovu. Žofie, která myslela především na dívky, si přála opustit sál, teprve až ony budou venku, což se jí nepodařilo a stalo se jí tak osudným. Nešťastně zemřela tedy 4.5. 1897.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BESTENREINEROVÁ, Erika. Sisi a její sourozenci. Překlad Hvízdalová Ivana. 1. vyd. Praha : Brána, 2004. 8 obr.. ISBN 80-7243-232-X. Kapitola Vévodkyně z Alenconu, s. 102-109.  
  • GRÖßINGOVÁ, Sigrid-Maria. Sisi a její rodina. Překlad Hvízdalová Ivana. 1. vyd. Praha : Ikar, 2007. 192 s. ISBN 978-80-249-0876-2. Kapitola Žena mezi povinností a vášní, s. 115-137.  

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Bavorský král Ludvík II. fakticky Sofiiným bratrancem nebyl, ač jej tak všichni possenhofenští sourozenci nazývali. Sofiina matka Ludovika a Ludvíkův dědeček Ludvík I. byli dětmi prvního bavorského krále Maxmiliána I. Josefa.
  2. Elsa je postava z Wagnerovy romantické opery Lohengrin.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  1. Bestenreinerová, s. 11
  2. Bestenreinerová, s. 13
  3. Größingová, s. 73
  4. Größingová, s. 116
  5. Größingová, s. 118
  6. Größingová, s. 119

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]