Maxmilián Josef Bavorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vévoda Maxmilián

Maxmilián Josef (Maximilian Herzog in Bayern, též Maxmilián Josef Bavorský) (4. prosince 1808, Bamberk - 15. listopadu 1888, Mnichov) byl bavorský vévoda z vedlejší falcké rodové linie Wittelsbachů z Birkenfeldu-Zweibrückenu, jehož titul formálně zněl vévoda v Bavorsku (nikoli tedy vévoda Bavorský „von Bayern“, ale „in Bayern“). Od roku 1845 užívali členové této větve oslovení „královské Výsosti“. Otec císařovny Alžběty, zvané Sissi.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Šlo o syna bavorského vévody Pia Augusta a jeho ženy Amálie Luisy, princezny a vévodkyně z Arenbergu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho výchovy se finančně ujal bavorský král Maxmilián I. Josef. V roce 1817 nastoupil Max do mnichovského Královského výchovného ústavu pro studující, kde se v něm probudil velký zájem o literaturu – sám se začal v průběhu studia věnovat literární činnosti. Od roku 1825 navštěvoval přednášky na univerzitě v Landshutu a v Mnichově. V té době se stal Max také majitelem 9. řadového pěšího pluku.

V roce 1828 se oženil se sestřenicí svého otce Ludovikou Vilemínou, dcerou krále Maxmiliána I. Josefa. Tento sňatek byl dohodnut již v době, kdy byli budoucí novomanželé ještě dětmi. Max a Ludovika Vilemína spolu nakonec měli devět dětí, z nichž do historie nejvýrazněji zasáhla jejich dcera Alžběta, manželka císaře Františka Josefa I. Jejich manželství bylo ale po celou dobu nešťastné. Max měl řadu milenek a nebyl vůbec rodinný typ. Svým nemanželským dětem často věnoval větší pozornost než dětem manželským. Navíc z tehdejšího hlediska byl podivín – etiketa mu moc neříkala, rád se oblékal do lidového kroje a udržoval styk s prostými lidmi a měšťany, což mu jeho příbuzní nemohli odpustit. Ve svém oblíbeném paláci v Possenhofenu kolem sebe shromažďoval umělce a vědce, sám psal pod pseudonymem Phantasus básně, novely a dramata. Byl považován za veselého kumpána – rád dobře jedl a pil a na hostinách pro přátele nešetřil. Založil „stolní společnost“, jejíž smysl spočíval v tom, že v roli krále Artuše předsedal svým čtrnácti přátelům a vzájemně soutěžili v tom, kdo víc sní a vypije, případně kdo uloví víc zvěře na honu. V roce 1845 vstoupil do společnosti Stará Anglie, která měla za úkol pečovat o družnost a humor. Byl také velkým znalcem a podporovatelem bavorské lidové hudby a údajně velmi dobře hrál na citeru. Právě jeho družnost a nenucené užívání radovánek stálo v cestě spokojenému manželství – jeho žena uvažovala vždy spíše prakticky a střízlivě (viz kniha Černé ovce Wittelsbachů, autor Ch. Dickinger, Nakladatelství Brána 2005).

V červnu roku 1888 ho postihl první záchvat mrtvice. Na následky dalšího záchvatu zemřel 15. listopadu 1888.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Maxmiliánova dcera a královna obojí Sicílie Marie, hrdinka z Gaety

V roce 1828 se oženil s nejmladší dcerou bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, Ludovikou a měl s ní devět dětí[1]:

~ 1859 Jindřiška Mendlová (1833 - 1891), později svobodná paní z Wallersee
~ 1892 Antonie Barthová, později von Bartolf (1871 - 1956)
~ 1858 Maxmilián Anton Thurn-Taxis (1831 - 1867)
~ 1854 František Josef I., rakouský císař
~ 1865 Sofie Saská (1845 - 1867)
~ 1874 Marie Josefa Portugalská (1857 - 1943)
~ 1859 František II., král obojí Sicílie
~ 1861 Ludvík, hrabě Trani
~ 1868 Ferdinand Orléanský, vévoda z Alenconu
~ 1875 Amálie Saská

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg : Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://genealogy.euweb.cz/wittel/wittel6.html#WiB

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximilian Joseph, Duke in Bavaria ve Wikimedia Commons