Šajch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Šejk)
Skočit na: Navigace, Hledání
Klasický obraz "šejcha": podobizna šejcha Sattama de Haddadína z Palmýry, od ruského malíře Alexandra Jevgenijeviče Jakovleva

Šajch nebo šejch, nesprávně šejk (arabsky شیخ‎‎), je titul arabského, beduinského představitele (staršiny) s významem kmenový náčelník. Geografická oblast či společnost, které vládne šajch, se označuje jako šejchát.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Šajch je vůdcem převážně beduínských kmenů, výjimečně mohou velmi vážení muži vést i kmenů několik. Volby jsou téměř „demokratické“ v různých zemích s drobnými obměnami. Jako vůdce jej volí buď každý člen kmene či osady nebo jinde zase rada starších a významných mužů. Šajch musí být muž vážený, moudrý a všemi respektovaný, který je schopen řešit spory mezi obyvateli svého kmene. Zároveň také řeší neshody i s ostatními kmeny. Očekává se, že bude rozhodovat rychle a spravedlivě. K takovému vládci přicházejí se svými problémy i lidé z jiných kmenů. Proti jeho rozsudkům si často netroufnou prosazovat zákon ani vlády současných arabských zemí. Tak i například vrah se může dostat pod šejkovu ochranu, pokud je podle něj nevinný; zákrok vlády by pak byl chápán jako urážka, která by velmi pobouřila celý kmen. Doba vlády ani pravomoci šejka však nejsou neomezené, při ztrátě důvěry nebo pokud nenaplní očekávání kmene může být okamžitě odvolán.

Práva a povinnosti[editovat | editovat zdroj]

Práva a povinnosti se v různých kmenech a zemích liší. Beduíni jsou většinou muslimové, ale kromě islámského práva se řídí i právem zvykovým. Je součástí tradice dávat šajchům jako voleným kmenovým vůdcům vyšší a širší odpovědnost. Takovéto povinnosti jsou pro ně ovšem i velikou ctí.

  • Jednou z povinností, vycházející z islámu, je pomoc lidem v nouzi.
  • Může rozhodovat o tom, kdo si koho vezme.
  • V jeho pravomoci může být i léčení. Co nevyléčí, přenechává Alláhovi.
  • Řeší spory – v případě nejasností třeba i božím soudem, pomocí rozžhaveného železa přikládaného na jazyk. Některé kmeny beduínů věří, že lhářům naskočí puchýře.
  • V některých zemích bývá i většinovým vlastníkem stád.

A pravděpodobně i řada dalších práv a povinností, které se týkají titulu šejka.

Historie (Předislámské období[1]– Arabský poloostrov)[editovat | editovat zdroj]

V čele kmene kočovníků (badawí, pl. baduw– kolektivní pojmenování ´arab, pl. a´rab) stojí volený náčelník (šajch, sajiid). Obvykle je volen z jedné prominentní rodiny, ale není absolutistickým vládcem, nemá přímou osobní moc trestat nebo donucovat. Je autoritou (větší či menší podle rodu, zásluh o kmen, osobních vlastností), která ovlivňuje rozhodování rady starších. Rozhodování sporů mezi členy kmene se v tomto období řídí podle zvykového práva (sunna), přičemž je konečný verdikt na šajchovi a radě starších. Velký význam mají zásady krevní msty (ta´r), které ukládají povinnost odplaty. Vina a povinnost se přenáší z úrovně rodiny, k rodu, a někdy i na celý kmen. Krevní mstu je možno nahradit výkupným (dija).

  • Šajch nemá kultovní funkci. Před příchodem islámu je obvyklým náboženstvím kmenový polydémonismus

(animismuspolyteismus). Uctívání duchů sídlících ve stromech, pramenech a často v kamenech. Náboženství má politický ráz ve smyslu,že příslušnost ke kmeni se projevuje v uctívání kmenových božstev, odpadlictví od kmenové víry se rovná zradě. Jen několik božstev je nadkmenových, bohyně Manát, ´Uzzá, a Allát, které podléhají nejvyššímu božstvu zvanému Alláh. Kultovní funkci v kmeni zastávají strážci svatyň (sádin), kmenoví kouzelníci (hákim), věštci (´árif), kteří jsou ve spojení s džinny (dobrými nebo zlými démony, jež jim odhalují tajemství světa). Věřilo se, že i básníci (šá´ir) jsou inspirováni džinny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí od vzniku islámu do konce 18. století. Díl I., Praha: Karolinum

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rudolf, Veselý. Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí od vzniku islámu do konce 18. století. Díl I. Skripta pro posl. filoz. fak. Univerzity Karlovy, 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 1991.ISBN: 8070664223

Související články[editovat | editovat zdroj]