Říšský kníže
Titul kníže Svaté římské říše (též říšský kníže, německy Reichsfürst) mohl mít dva významy, jeden politický, spojený s ústavou Svaté říše římské, a druhý spíše heraldický, jako specifický šlechtický titul.
Původní význam, vzniklý ve středověku, byl čistě politický. Byli to všichni z těch "knížat", kteří byli svobodnými pány bezprostředně ("unmittelbare") při císařském majestátu a byli říšskými stavy. Jednalo se o podobný výraz jako "královští baroni" užívaný v monarchiích západního typu, především normanských. V Německu, na rozdíl od zbytku Evropy, se svobodní páni stali panovníky, a jako takoví byli uznáváni i ve Vestfálském míru, jakož i v panovnické organizaci, jakou byla Svatá říše římská. V tomto významu byli "knížaty" také přímí (bezprostřední) svobodní páni s nejvyššími tituly, od nejvyššího krále českého, přes vévody, markrabata, lankrabata, až po prostá hrabata. Až do 17. století neexistoval v Německu šlechtický titul "kníže".
"Říšská knížata" (Fürsten) v tomto politicko-konstitučním významu tvořili nejprve dva sbory říšského sněmu císařství (německy Reichstag): "Kolegium Kurfiřtů" (knížat volících císaře) a "Kolegium knížat". Druhý sbor byl někdy rozdělen na dvě "lavice". Laická (světská) knížata byla sdružena v Lavici sekulární (Weltlische Bank) a jejich počet se měnil v průběhu času, přičemž byla povýšena v polovině 17. století ústavou do oddělení "Nových knížat".
Obsah |
Knížecí panovnické rody ve SŘŘ [editovat]
- Bretzenheimové, od roku 1789
- Colloredo-Mannsfeldové, od roku 1763
- Cirksena z východního Fríska, od roku 1654 do 1744
- Fürstenbergové, od roku 1716
- Hohenzollern-Hechingen, od roku 1692
- Hohenzollern-Sigmaringen, od roku 1634
- Liechtensteinové, od roku 1719
- Lippe, od roku 1789
- Reuss-Greiz, od roku 1778
- Reuss-Gera, od roku 1778
- Reuss-Schleiz, od roku 1806
- Salmové ze Salmu, od roku 1751
- Schwarzburgové, od roku 1698
- Waldeckové, od roku 1698
Hraběcí knížata [editovat]
- Auerspergové, svobodní páni z Thengenu ve Švábsku, od roku 1664
- Bentheimové, od roku 1806
- Dietrichsteinové, svobodní páni z Taraspu ve Švýcarsku, od roku 1653
- Esterházy z Galanty, svobodní páni z Edelstettenu, od roku 1804
- Fuggerové, hrabata z Babenhausenu, od roku 1803
- Fürstenbergové-Heiligenberg, od roku 1667
- Hatzfeldové, od roku 1748
- Hohenlohe-Neuenstein-Kirchberg, od roku 1764
- Hohenlohe-Neuenstein-Langenburg, od roku 1764
- Hohenlohe-Neuenstein-Öhringen od roku 1764
- Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein, od roku 1744
- Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst od roku 1757
- Isenburg-Birstein, od roku 1744
- Kounicové-Questenburg, hrabata z Rietbergu, od roku 1764
- Leiningen-Hartenburg, od roku 1779
- Leyenové, hrabata z Hohengeroldsecku, od roku 1806
- Ligneové, hrabata z Fagnolles, od roku 1764
- Lobkowiczové, svobodní páni z Sternsteinu a Neustadtu v Bavorsku, od roku 1653
- Löwenstein-Wertheim-Rochefort, od roku 1712
- Mansfeldové, do roku 1780
- Metternichové, svobodní páni z Winneburgu, od roku 1803
- Nasavští
- Öttingen-Oettingen, od roku 1674
- Öttingen-Spiegelberg, od roku 1734
- Reuss, od roku 1778
- Salmové-Salm, do roku 1751
- Salm-Bedburg, od roku 1804
- Salm-Kyrburg, od roku 1744
- Salm-Raitz, od roku 1790
- Sayn-Wittgenstein-Berleburg, od roku 1792
- Sayn-Wittgenstein-Wittgenstein, od roku 1801
- Schönburg-Waldenburg, od roku 1790
- Schönburg-Hartenstein, od roku 1790
- Schwarzenbergové, lankrabata z Klettgau, od roku 1670
- Sinzendorfové, hrabata z Winterriedenu, od roku 1803
- Solms-Braunfels, od roku 1742
- Solms-Lich-Hohensolms, od roku 1792
- Stolberg-Gedern, od roku 1742
- Thurn-Taxisové, hrabata z Friedberg e Scheer od roku 1788
- Trauttmannsdorffové, svobodní páni z Upfembach, od roku 1805
- Waldburg-Waldsee, od roku 1803
- Waldburg-Zeil-Wurzach, od roku 1803
- Waldburg-Zeil-Trauchburg, od roku 1803
- Wied-Neuwied, od roku 1784
- Wied-Runkel, od roku 1792
- Windisch-Grätzové, hrabata z Eglofsu, od roku 1804
- seznam německých knížat, kteří zůstali panovníky i po napoleonské invazi
- Hohenzollern-Hechingen, do roku 1849
- Hohenzollern-Sigmaringen, do roku 1849
- Lichtenštejnové
- Lippe, do roku 1918
- Reuss-Greiz, do roku 1908
- Reuss-Lobenstein-Ebersdorf, do roku 1853
- Reuss-Schleiz-Gera, do roku 1918
- Schaumburg-Lippe, do roku 1918
- Schwarzburg-Rudolstadt, do roku 1918
- Schwarzburg-Sondershausen, do roku 1909
- Waldeck-Pyrmont, do roku 1918
Knížata-probošti v pořadí důležitosti [editovat]
- Fulda, roku 1752 se stalo biskupstvím
- Kempten (Neustadt)
- Ellwangen
- Velkopřevor Řádu maltézských rytířů v Heitersheimu
- Berchtesgaden
- Weissenburg
- Prüm
- Stavelot a Malmedy
- Corvey
Rýnští preláti [editovat]
- Odenheim a Bruchsal
- Burtscheid
- Teutonická komenda Koblenz
- Kornelimünster
- Essen
- Gandersheim
- Münsterbilzen, do roku 1773
- Quedlinburg
- Herford
- Niedermünster
- Obermünster
- Thorn
- Werden
- Teutonická komenda Altshausen
Preláti Švábska [editovat]
- Baindt
- Elchingen
- Gengenbach, od roku 1751
- Guttenzell
- Heggbach
- Irsee
- Marchtal
- Ochsenhausen
- Petershausen
- Roggenburg
- Münchenroth
- Rottenmünster
- Salmansweiler
- Schüssenried
- Ursperg
- Weingarten
- Weissenau
- Wettenhausen
- Mürbach, do roku 1769
- Zweifalten
- Kaisheim
- Neresheim
- Söflingen
- Sankt Georg in Isny
- Sankt Ulrich und Sankt Afra
- Teutonická komenda Alsasko
Ostatní bez volebního práva [editovat]
- Grüssau
- Sint Servaas a Maastricht
- Cappenberg
- Wimpfen
- Käppel
- Sankt Gerold
- Buxheim
- Andlau
- Remiremont
- Svatý Havel
- Disentis
- Einsiedeln
- Andělská hora
- Freudenberg
- Göss
- Svatý Hypolit
- Sankt Lambrecht
