Cassiodorus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Flavius Magnus Aurelius Cassiodorus (Rukopis ze 12. stol., Fulda)
Píšíci Esdráš (Codex Amiatinus, Florencie, kolem 700). Podle některých badatelů možná portrét Cassiodorův.

Cassiodorus Senator, plným jménem Flavius Magnus Aurelius Cassiodorus Senator (488 Scylacium, Squillace v Kalábrii583 tamt.) byl římský křesťanský filosof, encyklopedista, ministr gótského císaře Theodoricha a mnich. Významně se zasloužil o přenesení antické vzdělanosti do středověku.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Cassiodorus pocházel z vážené senátorské rodiny, která původně pocházela ze Sýrie a v Itálii zbohatla. Už mezi jeho předky byla řada vysokých císařských úředníků a Cassiodorus byl už roku 507 ve velmi mladém věku jmenován kvestorem císařského paláce (Quaestor sacri palatii), což byl v té době druhý nejvyšší úřad. Jeho úkolem bylo sepisovat císařské výnosy a zákony a byl také členem consistoria, jakési vlády. Později zastával i další vysoké úřady: v letech 523-527 byl magister officiorum (po Boethiovi) a po smrti císaře Theodericha roku 526 praefectus praetorio, což byl vůbec nejvyšší civilní úřad. Ve všech těchto úřadech se Cassiodorus snažil mírnit napětí mezi římskou aristokracií a gótskými panovníky, mezi katolíky a ariány.

Když začal východořímský císař Justinián I. dobývat zpět Itálii a po smrti gótského krále Athalaricha vypukly boje o trůn, stáhl se Cassiodorus z veřejného života. S papežem Agapétem domluvil zřízení teologického učiliště v Římě, což se však nezdařilo. Pobýval pak v Ravenně a od roku 537 v Konstantinopoli. Jako téměř sedmdesátiletý se roku 554 vrátil na rodinné majetky v jižní Kalábrii a blízko svého rodného Scylacia (dnes Sqillace) založil klášter Vivarium, do něhož podle některých zpráv sám vstoupil.

Klášer založil podle zásad Jana Cassiana a chtěl západnímu mnišství dát podobně hluboký teologický základ, jaký mělo východní mnišství. V Cassiodorově době byla značná část starověké literatury už ztracena a je jeho velikou zásluhou, že se spolu s dalšími (například Boethiem a Symmachem) přičinil o záchranu zbytku. Péči o literaturu uložil jako hlavní úkol mnichům svého kláštera a napsal pro ně jakousi příručku, Institutiones divinarum et saecularium litterarum, s přehledem starověké latinské literatury a návodem k jejímu opisování a šíření. I když klášter Vivarium brzy zanikl, úlohu převzala řada dalších. Ještě ve věku více než 90 let napsal Cassiorous knihu o ortografii, k níž připojil seznam svých spisů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Cassiodorus a jeho žáci se pokládají za tvůrce středověkého školního curricula Sedmi svobodných umění. Jeho "Dějiny Gótů", které napsal na přání krále Therodoricha, se ztratily a zachoval se jen jakýsi výtah v Jordanově spise Getica Vedle gramatických spisů se zachovala stručná „Kronika“, sahající až do roku 519, významná sbírka úředních dopisů a výnosů Variae, kniha o dějinách církve (Historia ecclesiastica tripartita, společně s Epifaniem Scholastikem), výklad biblických Žalmů a úvod do studia Bible.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Historia Gothorum (Dějiny Gótů, 12 knih, ztraceno), 533-551, patrně propagovaly spojení Gótů a Římanů do jednoho národa
  • Variae (Rozmanitosti, 12 knih), 537/8 zde
  • De anima (O duši), 538
  • Institutiones divinarum et saecularium litterarum (Základy cirkevních a světských nauk, 2 knihy), 551 až 562. Tiskem vyšla 1566, 1937, reprint 1961. zde
  • Historia ecclesiastica tripartita (Trojdílné církevní dějiny)
  • Chronica (Kronika), dějiny od Adama do roku 519
  • Expositio in psalterium (výklad Žalmů), 538-548 a 560-575
  • Complexiones in epistolas et acta apostolorurn et apocalysin (Výklady epištol, Skutků a Apokalypsy)
  • De orthographia (O pravopise), asi 578

Sebrané spisy:

  • Opera omnia I-II, 1848-1865

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. J. O´Donnell, Cassiodorus. U. of California Press 1995. Dostupné online zde

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]