Jan Kassián

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Kassián

Jan Kassián (360(?) - 430-435(?), Iohannes Cassianus) výrazně ovlivnil podobu západního mnišství, je pokládán za největšího exponenta a nejvlivnější postavu před svatým Benediktem. Narodil se s největší pravděpodobností na Balkáně v provincii Scythia minor v roce 360 a přijal jméno Jan na památku svého učitele a patrona svatého Jana Zlatoústého. Se svým přítelem Germanem vstoupil Kassian do kláštera v Betléma a po nějaké době se s Germanem vypravil navštívit egyptské mnichy. Pobyl v klášterech v Kellia, Nitrii a Skétis. Ve Skétis se pravděpodobně setkal s Evagriem, který zemřel roku 399. Oba přátelé se vrátili do Betléma, ale Egypt navštívili ještě jednou. Kolem roku 400 přišel do Konstantinopole a stal se žákem sv. Jana Zlatoústého od něhož přijímá jáhenské svěcení. Po svržení sv. Jana Zlatoústého, které se událo roku 403, byl poslán do Říma, aby vylíčil papeži proběhlé události a přimluvil se za Jana Zlatoústého. V Římě byl také pravděpodobně vysvěcen na kněze. V roce 415 založil v Marseille dva kláštery, které také vedl. Sepsal duchovní ponaučení pro mnichy. Zemřel v klášteře sv. Viktora v Marseille. V katolické církvi je uctíván jako svatý.

Učení[editovat | editovat zdroj]

Jeho duchovní učení je shrnuto v Institutiones (Zásady) a Collationes (Promluvy). V prvním traktáru Kassian hovoří o mnišském oděvu, modlitbě a žalmech, o asketické praxi a o osmi hlavních hříších, jak je probírá Evagrios. V Promluvách probírá charakter mnišského života: prozíravost, trojí odříkání, zdroje pokušení, modlitbu, křesťanskou dokonalost, charizmata, čistotu a duchovní poznání.

Smysl mnišského života podle Kassiana

Smyslem mnišského života je vnitřní zdokonalení každého mnicha.Toto zdokonalení však nespočívá v mnišském způsobu života jako takovém, ale v ctnostech jednotlivých mnichů. Základem dokonalosti je křesťanská láska a této dokonalosti se dosahuje askezí. Proto Kassian zdůrazňuje, že mnich nemá vyhládávat asketická cvičení jakožto cíl sám v sobě, ale má spíše usilovat o pozititvní duchovní hodnoty, které negace umožňuje. Plodem askeze je dar kontemplativní modlitby. Cvičení v modlitbě je pro křesťanskou spiritualitu tak zásadní, že tak jako není modlitby bez ctností, tak není skutečných ctností bez modlitby.

Promluvy

V Promluvách rozlišuje čtyři druhy modlitby: modlitbu, v níž prosíme za odpuštění hříchů - ta náleží začátečníkům v duchovním životě, dále modlitbu, v níž nabízíme Bohu svá dobrá předsevzetí - ta je typická pro ty, kteří už dělají v duchovním životě pokroky, pak modlitbu za spásu duší - tu znají ti, kteří dospěli k lásce a vnímavosti vůči bližnímu a naposled modlitbu díkuvzdání za přijaté milosti - ta je vlastní těm, kteří hledí na Boha v "modlitbě ohně" jak říká Kassian. A aby zdůraznil, že kontemplativní modlitbu nelze ztotožňovat s pohanskou gnozí, Kassian trvá na tom, aby měla základ v četbě Písma svatého a vedla tak mnichy k Písmu.

Prameny a literatura[editovat | editovat zdroj]

Primární literatura[editovat | editovat zdroj]

  • De institutis coenobiorum et de octo principalium vitiorum remediis, ed. M. Petschenig – G. Kreuz, CSEL 217, Wien 2004 nebo dostupnější ed. J.-C. Guy, SC 109 (Jean Cassien, Institutions cénobitiques), Paris 1965/2001.
  • Conlationes, ed. M. Petschenig – G. Kreuz, CSEL 213, Wien 2004 nebo dostupnější ed. M. Petschenig – E. Pichery, SC 42, 54, 64 (Jean Cassien, Conférences I-III), Paris 1955-59.
  • De incarnatione Domini contra contra Nestorium, ed. M. Petschenig – G. Kreuz, CSEL 217, Wien 2004.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Zvyky cenobitů a léky na osm základních neřestí (De institutis coenobiorum et de octo principalium vitiorum remediis),
sv. a (předmluva a knihy 1-4), Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2007, ISBN 978-80-86882-07-9;
sv. b (knihy 5-12), tamtéž, 2008; ISBN 978-80-86882-09-3.

Sekundární literatura[editovat | editovat zdroj]

  • O. CHADWICK, John Cassian, Cambridge: Cambridge University Press, 21968.
  • R. H. WEAVER, Divine Grace and Human Agency. A Study of the Semi-Pelagian Controversy, Macon: Mercer University Press, 1996.
  • C. STEWART, Cassian the Monk, Oxford – New York: Oxford Univ. Press, 1998.
  • A. de VOGÜÉ, Histoire littéraire du mouvement monastique dans l’antiquité VI. Les derniers écrits de Jérôme et l’oeuvre de Jean Cassien (414-428), Paris: Cerf, 2002.
  • D. FAIRBAIRN, Grace and Christology in the Early Church, Oxford: Oxford University Press, 2003.
  • D. OGLIARI, Gratia et certamen. The relationship between grace and free will in the discussion of Augustine with the so-called semipelagians, Leuven: Univ. Press – Peeters, 2003.
  • A. M. C. CASIDAY, Tradition and Theology in St John Cassian, New York: Oxford University Press, 2006.
  • V. VENTURA, Spiritualita křesťanského mnišství I. Od prapočátků po svatého Jana Zlatoústého, Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2006, kap. 7.1-7.3, str. 175-216.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Saint John Cassian ve Wikimedia Commons