Oybin
| Ojvín Oybin |
||
|---|---|---|
|
||
| poloha | ||
| zeměpisné souřadnice: | 50° 50′ 32″ s. š., 14° 44′ 34″ v. d. | |
| nadmořská výška: | 389 m n. m. | |
| časové pásmo: | SEČ/SELČ | |
| stát: | ||
| spolková země: | ||
| správní obvod: | Drážďany | |
| zemský okres: | Zhořelec | |
| rozloha a obyvatelstvo | ||
| rozloha: | 18,25 km² | |
| počet obyvatel: | 1546[1] (2007-12-31) | |
| hustota zalidnění: | 85 obyv. / km² | |
| správa | ||
| starosta: | Hans-Jürgen Goth (Die Linke) | |
| oficiální web: | www.oybin.com/ | |
| adresa obecního úřadu: | Freiligrathstraße 8 02797 Kurort Oybin |
|
| telefonní předvolba: | 035844 | |
| PSČ: | 02797 | |
Oybin (česky Ojivín či Ojvín[2]) je lázeňské a výletní městečko na jihovýchodě Saska, v okrese Zhořelec, poblíž hranic s Českou republikou.
Městečku dominuje mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera.
Historie [editovat]
První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Ojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě[3]. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice.
V roce 1429 odolal i útoku husitů.
Další informace [editovat]
Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu.
Je jedním ze tří turistických středisek Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory a má statut lázeňského místa (Luftkurort).[4]
-
Město Oybin v roce 2005
Reference [editovat]
- ↑ (německy) www.statistik.sachsen.de
- ↑ TOMÁŠEK, Radmil. Německá demokratická republika. Praha : Olympia, 1982. s. 225.
- ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 14.
- ↑ HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1 : Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Turistická část, s. 80.