Oybin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ojvín
Oybin
Oybin 2005.JPG
Ojvín – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 389 m n. m.
Časové pásmo: SEČ/SELČ
stát: Německo Německo
spolková země: Sasko Sasko
správní obvod: Drážďany
zemský okres: Zhořelec
Ojvín na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 18,25 km²
počet obyvatel: 1546[1] (2007-12-31)
hustota zalidnění: 85 obyv. / km²
správa
starosta: Hans-Jürgen Goth (Die Linke)
oficiální web: http://www.oybin.com/
adresa obecního úřadu: Freiligrathstraße 8
02797 Kurort Oybin
telefonní předvolba: 035844
PSČ: 02797

Oybin (česky Ojivín či Ojvín[2]) je lázeňské a výletní městečko na jihovýchodě Saska, v okrese Zhořelec, poblíž hranic s Českou republikou.

Městečku dominuje mohutná pískovcová stolová hora s ruinami stejnojmenného hradu a kláštera.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Ojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě[3]. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice.

V roce 1429 odolal i útoku husitů.

Další informace[editovat | editovat zdroj]

Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu.

Je jedním ze tří turistických středisek Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory a má statut lázeňského místa (Luftkurort).[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Oybin ve Wikimedia Commons

  1. (německy) www.statistik.sachsen.de
  2. TOMÁŠEK, Radmil. Německá demokratická republika. Praha : Olympia, 1982. S. 225.  
  3. SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 14.  
  4. HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1 : Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Turistická část, s. 80.  
Města a obce zemského okresu Zhořelec

Bad Muskau (Mužakow) | Beiersdorf | Bernstadt a. d. Eigen | Berthelsdorf | Bertsdorf-Hörnitz | Boxberg/O.L. (Hamor) | Dürrhennersdorf | Ebersbach-Neugersdorf | Eibau | Gablenz (Jabłońc) | Görlitz | Groß Düben (Dźěwin) | Großschönau | Großschweidnitz | Hähnichen | Hainewalde | Herrnhut | Hohendubrau (Wysoka Dubrawa) | Horka | Jonsdorf | Kodersdorf | Königshain | Krauschwitz (Krušwica) | Kreba-Neudorf (Chrjebja-Nowa Wjes) | Lawalde | Leutersdorf | Löbau | Markersdorf | Mittelherwigsdorf | Mücka (Mikow) | Neißeaue | Neusalza-Spremberg | Niedercunnersdorf | Niesky | Obercunnersdorf | Oderwitz | Olbersdorf | Oppach | Ostritz | Oybin | Quitzdorf am See | Reichenbach/O.L. | Rietschen (Rěčicy) | Rosenbach | Rothenburg/O.L. | Schleife (Slepo) | Schönau-Berzdorf auf dem Eigen | Schönbach | Schöpstal | Seifhennersdorf | Sohland a. Rotstein | Trebendorf (Trjebin) | Vierkirchen | Waldhufen | Weißkeißel (Wuskidź) | Weißwasser/Oberlausitz (Běła Woda) | Zittau