Rizalit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Národní muzeum v Praze s trojicí rizalitů – jedním středovým a dvěma rohovými
Toskánský palác v Praze se dvěma naznačenými rizality s pavilonovou nástavbou

Rizalit (též risalit, z italského risalto – výstupek) je označení pro středovou nebo postranní část průčelí stavby, která z jeho líce vystupuje po celé výšce, a to až o hloubku jedné okenní osy.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hloubka rizalitu může být zcela nepatrná, například pouze naznačená výstupkem v omítce. V takovém případě se někdy používá termín pseudorizalit, který však není příliš rozšířený. Naopak pokud mají boční stěny vystupující části budovy dvě a více okenních os, jedná se již o samostatné křídlo budovy. Rizalit zpravidla zdůrazňuje střed nebo kraje budovy a bývá často bohatěji členěn ozdobnými architektonickými prvky. Často zde bývá hlavní portál, balkon, terasa. Rizalit může být také vyšší než ostatní části budovy. V baroku často přecházel do pavilonovité nástavby po způsobu belvederu. Může být též opatřen frontonem nebo samostatně tvarovanou střechou, například mansardovou. Výjimečně však může být rizalit i o něco nižší než zbytek budovy.

Častá je i kombinace trojice rizalitů (viz obrázek). Rizalit je většinou obdélný, může však být i polygonální nebo půlválcový či podkovovitý. Pak jej nazýváme cylindrický rizalit.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Risalit.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dudák, Vladislav a kol.: Encyklopedie světové architektury, Baset, Praha 2002, ISBN 80-86223-90-6, S. 801.
  • Ottův slovník naučný, heslo Risalit. Sv. 21, str. 819