Morana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Smrtka (Morana) zdobená vejdunky
Morana. Poland.

Morana nebo též Morena je jméno figury vynášené při západoslovanském rituálu vynášení smrti, která je často považována za slovanskou bohyni smrti. Její jméno souvisí s praslovanskými výrazy mrěti a morъ, která odkazují na smrt, a má mnoho variant jako Morjana, Morěna, Marzana a další.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zmiňuje ji také polský kronikář Jan Długosz jako Marzannu a srovnává ji s Ceres. Podle Matěje Stryjkowského měla velký chrám v Hnězdně. V 19. století padělané glosy ve středověkém slovníku Mater Verborum ji označovaly za slovanskou Hekaté či Proserpinu. Kvůli podobně znějícímu jménu bývala ztotožňována s křesťanskými postavami, Pannou Marií, sv. Markétou či sv. Marinou. O tom svědčí výrazy v některých písních jako „Mařena překrásná“ nebo „klíčnice nebes“.[1]

Morena v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Národní obrození[editovat | editovat zdroj]

V době národního obrození vystupovala jako personifikace smrti a zimy, jak ukazuje například následující ukázka z Jiráskových Starých pověstí českých:

V ten čas sněhů a ledu, dlouhých soumraků a nocí vládla Mořena, až bůh slunce počal déle, vlídněji a tepleji hleděti na tvář země. I rozbíhala se vodou ledová pouta; veselili se po všech dědinách, po všem plemeni. Za zpěvu brali se k vodám, k volným teď potokům, řekám, házeli do nich obraz zimy a smrti a radostným hlaholem vítali Vesnu, líbeznou bohyni jara.
— Alois Jirásek, Staré pověsti české – O Čechovi[2]

Literatura 20. a 21. století[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. a 21. století dochází ke znovuobjevování slovanských bohů. Začaly se objevovat knihy populárně naučné, ale slovanští bohové začali být zmiňováni také v literatuře pohádkové a science-fiction.

Ucelenou knihou 20. století pojednávající o slovanských bozích je pohádková kniha Ivana Hudce [3], která obsahuje znovu vymyšlené báje a mýty s odkazem na archeologické nálezy a kde se Morena objevuje jako bohyně zimy, smrti a odpočinku. Je zde popisována jako archetyp ženy stařeny. Jako takovou ji můžeme využít pro práci s archetypy,[4] neboť spolu s Živou a Vesnou tvoří trojici bohyň, které jsou v souladu s jednotlivými životními etapami životního cyklu ženy, tedy za archetyp panny (mladé dívky), matky a stařeny. Obdobnou trojici tvořily v Řecku bohyně Démétér, Persefona a Hekaté, v hinduismu to pak jsou Sarasvantí, Lakšmí a Párvatí [5]

Morena je také zmiňována v knize Slovanské bájesloví Josefa Růžičky [6], kde jsou popisovány různé rituály prováděné na konci zimy. Kromě známého vynášení Moreny lidé dříve, při první jarní bouřce, která symbolizovala konec zimy a začátek jara, klekali na zem a líbali ji, přemísťovali nejrůznější předměty od nábytku po hospodářské náčiní nebo zasekávali sekery před vrata. Tím vyjadřovali osvobození od zimy, od zimního spánku. Všechny tyto obřady symbolizující konec nadvlády Moreny v krutém zimním období vždy přinášely všem zúčastněným osvobozující pocit radosti z vítězství nad smrtí a měly zároveň magicky zajistit obrat v rytmu přírodního dění a příchod jara v jeho plné síle.[3]

V malířství[editovat | editovat zdroj]

Luneta Žalov Mikoláše Alše a Františka Ženíška (poslední 14. luneta z cyklu), stojící Morena ukazuje staroslovanskému hrdinovi na koni jeho poslední cestu na onen svět

Moranu zobrazuje například luneta Žalov Mikoláše Alše a Františka Ženíška, která je poslední 14. lunetou z jeho cyklu lunet Vlast původně vytvořených pro pražské Národní divadlo. Obraz odkazuje na poslední cestu člověka na onen svět, na Žalov, bohyně Morana zde staroslovanskému hrdinovi na koni ukazuje jeho poslední cestu (z kontextu díla lze usuzovat, že jeho kůň také pošel).

Ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Objevuje se i v některých historických filmech z prostředí starých Západních Slovanů, vystupuje například v americko-českém filmu Kněžna Libuše z roku 2009.

Je rovněž uvedena v ruském fantasy filmu Vlkodav z kmene Šedých psů. Ten byl natočen podle knižní série "Vlkodav" a Morana zde vystupuje jako bohyně hlavních záporáků, kterou se pokoušejí oživit.[7]

Písně[editovat | editovat zdroj]

Mezi písně spojené s vynášením Morany patří např.:

Morena, Morena,
za koho umreła,
za pána Martina,
s čérnýma očima.

Buďte baby vesełé,
nové léto neseme.
Kvítíčko, listíčko![8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Morana ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 212.  
  2. JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. Kapitola O Čechovi, s. 9–16.  
  3. a b *Ivan Hudec, Báje a mýty starých slovanů, Slovart, 1994
  4. Slovanské bohyně v psychoterapii
  5. Madonna Gaulingová, Mandaly od A do Z, Metafora, 2011
  6. http://tyfoza.no-ip.com/vestnik/html/knihy/vestnik02/texty/vest02-0047.htm
  7. http://www.csfd.cz/film/226713-vlkodav-z-kmene-sedych-psu/
  8. Vynasani moreny 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]