Vesna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o slovanské bohyni. Další významy jsou uvedeny v článku Vesna (rozcestník).
Bohyně Vesna představuje jaro, Christian Bernhard Rode, 1785, Alegorie jara

Vesna je bohyně mládí, života, mladé nespoutané lásky a jara ve slovanské mytologii, částečně také v Srbsku a Slovinsku.[1] Někdy byla ztotožňována s bohyní Ladou, v křesťanské angelologii je ztotožňována s archandělem Anaelem nebo bohyní Venuší. Byl jí přisuzován strom bříza, která ze všech lesních stromů na jaře raší jako první.[2]

Popis bohyně Vesny[editovat | editovat zdroj]

Pokud bychom chtěli Vesnu popsat, je to věčně dospívající bohyně, mladičká dívka v bílém, stále usměvavá, rozlítaná a mírně potrhlá, skotačící. Bohyni Vesnu lze považovat za patronku dospívajících dívek, které skotačí, dovádí a šíří kolem sebe nakažlivý smích a ještě nakažlivější popěvky, protože ona sama taková je. Vesna je krásná bohyně jara, na níž oko každého boha rádo spočine. Je bohyní, která zahání zimu, přináší teplo, zeleň a kvítí. Je to jemná, éterická, věčně usměvavá a prozpěvující si bohyně. Její dlouhé vlasy dotváří spolu s rozevlátými bílými šaty dojem éteričnosti a jemnosti. I proto k ní patří jarní křehké kytičky, ještě trochu rozbolavělé od pozdního sněhu a popálené ranní jinovatkou.[3]

Jako takovou ji můžeme využít pro práci s archetypy,[4] neboť spolu s Živou a Moranou tvoří trojici bohyň, které jsou v souladu s jednotlivými životními etapami životního cyklu ženy, tedy za archetyp panny (mladé dívky), matky a stařeny. Obdobnou trojici tvořily v Řecku bohyně Démétér, Persefona a Hekaté, v hinduismu to pak jsou Sarasvantí, Lakšmí a Párvatí [5]

Jarní rituály spojené s Vesnou[editovat | editovat zdroj]

Na rituálech, které se vedly na vesnicích během jara, byla spojována se svým druhem Vesnikem.[6] V 19. století ruští sedláci oslavovali 1. března návrat jara tím, že vycházeli na pole a nesli model skřivana z hlíny ozdobeného květinami na otočném čepu. Zpívali přitom písně oslavující Vesnu.[7] Slovo „vesna“ stále v některých slovanských jazycích znamená knižně „jaro“.[6]

U starých Slovanů bývalo také zvykem, že jakmile roztál sníh, spěchala lehce oděná bosá děvčata se zpěvem přes vesnici a volala, že jdou naproti Vesně. Od konce vesnice, kde tancovaly, jásaly a poskakovaly, se pak vracely zpět a obcházely jednotlivé domy, kde byly pohoštěny. Vesna přilétala na křídlech jarních ptáků (zejména kukačky) a přinášela první jarní déšť.[8]

Vesna a Perun[editovat | editovat zdroj]

Podle některých zdrojů je Vesna spojována také s první jarní bouřkou a s bohem Perunem. První jarní bouřka (dle Ivana Hudce[3]) a jaro začínají, když se bůh Perun (bůh severu, bouřek, úrody a velkých válek) zadívá do Vesniných krásných očí, obejme ji a vtom mu vypadne z ruky jeho kopí. To je první jarní blesk, při kterém zlí duchové prchají a zalézají do svých skrýší. Končí tím období nehostinné zimy, kdy po světě řádila hněvivá sestra Vesny, neplodná Morana. I proto lidé dříve při první jarní bouřce klekali na zem a líbali ji, přemísťovali nejrůznější předměty od nábytku po hospodářské náčiní nebo zasekávali sekery před vrata a vyjadřovali tak osvobození od zimy, od zimního spánku.[8]

Vesna a první jarní bouřka se pojí také se svátky jara – Velikonocemi. Velikonoční pomlázka je pak připomínkou blesku a práskání napodobení hřmění. Na jaře a později i v létě se Vesna objevuje také u studánek jako bílá paní zvaná „Velkokočka“. Takovéto studánky mají vodu, jež vrací mládí, krásu a podporuje plodnost.[8]

Vesna v literatuře[editovat | editovat zdroj]

V ten čas sněhů a ledu, dlouhých soumraků a nocí vládla Mořena, až bůh slunce počal déle, vlídněji a tepleji hleděti na tvář země. I rozbíhala se vodou ledová pouta; veselili se po všech dědinách, po všem plemeni. Za zpěvu brali se k vodám, k volným teď potokům, řekám, házeli do nich obraz zimy a smrti a radostným hlaholem vítali Vesnu, líbeznou bohyni jara.
— Alois Jirásek, Staré pověsti české – O Čechovi[9]

Sličná Vesna kvítím pluje,
Kolem ní se bůžci koří;
Hóra poupy rozvinuje,
Bůžci vůni s barvou tvoří.

— Boleslav Jablonský: Básně smíšené, Vesna[10]

Vesna v našem životě[editovat | editovat zdroj]

Vesna byla zobrazena na slovinské poštovní známce z roku 2005.[6]

Jméno Vesna se objevuje v názvu ženského vzdělávacího spolku, který vznikl roku 1870 v Brně.

Vesna je také název lázeňské léčebny v Janských Lázních, založené roku 1981, kde se léčí pohybová a respirační onemocnění a onemocnění centrální nervové soustavy dětí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ivan Hudec, Báje a mýty starých slovanů, Slovart, 1994
  • Irena Šindlářová, Josef Růžička, Báje a mýty starých slovanů, Fontána, 2003
  • Zuzana Řezáčová Lukášková, Slovanské bohyně v nás, časipis Regenerace, č. 4, 2012

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vesna na anglické Wikipedii.

  1. Javno.com
  2. http://www.almanach.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=732&Itemid=64
  3. a b *Ivan Hudec, Báje a mýty starých slovanů, Slovart, 1994
  4. Slovanské bohyně v psychoterapii
  5. Madonna Gaulingová, Mandaly od A do Z, Metafora, 2011
  6. a b c Slovinská pošta
  7. Abbott, George Frederick (1903). Makedonský folklór, s. 19.
  8. a b c *Irena Šindlářová, Josef Růžička, Báje a mýty starých slovanů, Fontána, 2003
  9. JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. Kapitola O Čechovi, s. 9–16.  
  10. JABLONSKÝ, Boleslav. Básně. Praha : J. Pospíšil, 1864. Báseň Vesna.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]