Velesova kniha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Velesova kniha, buková deska č. 16, runové písmo

Velesova kniha (nebo Велесова книга, Велес книга, Книга Велеса, Дощечки Изенбека, Дощьки Изенбека) je pravděpodobně falešný text prastarých Slovanů, napsaný runovým písmem na dřevěných bukových[1] deskách. Byla poprvé zveřejněna roku 1950 P. Miroljubovem a Alexandrem Kurenkovem, kteří rozluštili její obsah od prastarých Slovanů. V některých pasážích je podobná křesťanské Bibli,[2] vydavatelé ji v podtitulu označují za „slovanské védy“.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Ve Velesově knize se mísí popisy bájných a historických událostí s náboženskými a mytologickými pasážemi a jakýmisi sborovými rituály či modlitbami. Dějinné popisy knihy sahají až do desátého století př. n. l., kde staří Slované žili v „zemi sedmi řek za mořem“ (snad jihovýchodní Kazachstán?). Později putovali přes Sýrii do Karpat, kde byli nakrátko zotročeni králem "Nabsurem" (snad babylónský Nabonassar?). V Karpatech se měli usadit v pátém století př. n. l. Kniha dále velmi stručně popisuje období po Kristu, a to především jako sérii vítězných válek s Góty, Huny, Řeky a Římany. Zmiňují se i některé postavy západoevropské historie a severské mytologie (např. Ermanarich, na jehož době panování se zakládá datování většiny historických událostí v knize). Z období mezi 5. a 9. stoletím popisuje pouze vpád Chazarů a Bulharů. Kniha končí popisem rozvratu slovanské říše Varjagy.

Okolnosti nálezu[editovat | editovat zdroj]

Knihu měl najít v roce 1919 bělogvardějec Fedor Arturovič Izenbek v sídle rodiny Kurakinů v Charkově. Po emigraci se ji nejprve pokoušel prodat muzeu v Bělehradu, později ji věnoval sběrateli Juriji Miroljubovovi, který ji prostudoval, ofotografoval a vrátil. Izenbek si ovšem originální destičky ponechal a po jeho smrti v roce 1941 se ztratily. Miroljubov po své emigraci do USA v roce 1953 předal materiály profesoru Kurenkovovi, který je publikoval v časopise Žar-Ptica v letech 1957-1959.

Pravost[editovat | editovat zdroj]

Pravost knihy je sporná, pravděpodobně se jedná o falzum, které vzniklo v 50. letech 19. století.[2] Jeden ze snímků destiček byl zkoumán již roku 1960 sovětskou paleografkou L. P. Žukovskou, která po expertíze snímek označila za „podvržený předcyrilický rukopis“.[2] Proti pravosti textu svědčí i vývoj jazyka, který rekonstruovala slovanská srovnávací jazykověda,[2] zejména chyby ve fonetice, z hlediska etymologie nesmyslná a nesystematická gramatika a občasné použití slov, která vznikla až ve středověku. Zastánci pravosti rukopisu tyto chyby vysvětlují Miroljubovými chybami v transkripci původního textu (kterou vzhledem k tomu, že originál je zničen, nelze posoudit nebo opravit).

Dalším argumentem je to, že některé z mytologických představ, které kniha využívá, vznikly pravděpodobně až jako křesťanské dezinterpretace skutečných pohanských názorů (např. koncept Bělboga), dále jsou z tohoto hlediska podivné značné paralely s biblickými příběhy (např. příběh o zotročení Slovanů). Směšuje také západoslovanskou a východoslovanskou mytologii, přestože podle historických výzkumů šlo o odlišné náboženské systémy.

Někteří zastánci slovanského novopohanství ovšem přes tyto námitky pokládají text za svoji svatou knihu.

Úryvek[editovat | editovat zdroj]

Tuto Velesovu knihu zasvěcujeme našemu Bohu, který je naším útočištěm i naší silou...
I šli jsme za naším Bohem a začali Ho velebiti:
— Buď pochválen dnes jako v budoucnu a na věky věků!
Toto slavnostně pronesli kouzelníci. Potom odešli a vrátili se zpět.
(Rod IV, 1:1)[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.sweb.cz/velesova.kniha/
  2. a b c d Jiří Atweri, Slovanské pohanství dnes, Vlivy novopohanství na společnost i jednotlivce, Magisterská diplomová práce, 2007 [online]. Masarykova univerzita v Brně, [cit. 2008-06-28]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • The Book of Vles or Vles knyha, anglický překlad Victora Kachura. Columbus, Ohio, 1973.
  • Kaganskaya, Maya. "The Book of Vles: Saga of a Forgery," Jews and Jewish Topics in Soviet and East-European Publications, # 4 (1986-1987) 3-27.
  • (rusky)Viz článek na ruské Wikipedii, který obsahuje další odkazy v ruštině.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]