Lutici

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lutici / Luticové / Veleti
Kmenový svaz Luticů
 Polabští Slované 8. století?1168 Ránové 
Severní marka 
Braniborské markrabství 
Svatá říše římská 
Lužické markrabství 
Pomořanské knížectví 
geografie
Mapa
Kmeny Luticů (Veletů) na území dnešního Německa, na západě se nachází příbuzný kmenový svaz Obodritů.
hlavní město:
neznámo
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
kmenový svaz s voleným knížetem, defacto teokracie
Státní útvary a území
Předcházející:
Polabští Slované Polabští Slované
Nástupnické:
Ránové Ránové
Severní marka Severní marka
Braniborské markrabství Braniborské markrabství
Svatá říše římská Svatá říše římská
Lužické markrabství Lužické markrabství
Pomořanské knížectví Pomořanské knížectví

Lutici (neboli Luticové, též Veleti) byl kmenový svaz Polabských Slovanů, kteří v období raného středověku obývali východní část Polabí a Pobaltí, s náboženským střediskem v Retře (pohanský kult Svarožice). Jiné slovanské kmeny nacházející se západněji na území Meklenburska se sjednotila do kmenového svazu Obodritů.

K Luticům patřily kmeny Břežanů, Črezpěňanů, Dolenců, Došanů, Grozvičanů, Chyžanů (Kyšanů), Lekusiců (Lešiců), Moričanů, Neleticů, Ploňanů, Ránů, Ratarů, Rečanů, Sitňanů, Sprévanů, Stodoranů (Havolanů), Ukřanů a Voliňanů, Zemčiců aj. Lutici patřili k širší kmenové skupině Veletů. V čele kmene byl kníže, volený sněmem. Luticové měli pravděpodobně kmenové zřízení teokratické (světští panovníci byli podřízeni pohanským kněžím - tzn. žrecům). Sněmovní organizace úzce spjatá s pohanským kultem byla překážkou christianizace a vzniku feudálního státu.

Lutici byli proslulými bojovníky. V letech 10031017 je získal za spojence proti Boleslavu I. Chrabrému římskoněmecký císař Jindřich II. V roce 1056 porazili Lutici saské vojsko. Domácí boje mezi Črezpěňany a Ratary od roku 1057 vedly k rozpadu lutického svazu a ke ztrátě nezávislosti. Jejich území opanovala knížata Obodritů a Pomořanů. Roku 1068 byla Retra vypleněna biskupem Burchardem z Hallstattu a znovu roku 1127 Lotharem III.. Při prvním vyplenění odjel z města biskup na posvátném koni. Úplný zánik svatyně souvisí s tažením braniborského markraběte Albrechta I. Medvěda, poté se novým náboženským střediskem Luticů stává na místo Retry hradiště Arkona na ostrově Rujáně (kult Svantovíta). Z toho lze usuzovat, že se jednalo o téhož boha, jen s odlišným přízviskem a jinou lokální podobou.

Roku 1168 je dobyta i Arkona (lutického kmene Ránů) dánským králem Valdemarem I., což lze považovat za definitivní konec lutického svazu.

Významná hradiště Luticů[editovat | editovat zdroj]

  • Centrem kmene Stodoranů (Havolanů) bylo hradiště Brena (Brennaburg, Branibor, Brandenburg an der Havel), nalézající v močálovém terénu u řeky Havoly (něm.: Havel). Hradiště Brena mělo kolovou hradbu o průměru 120 až 150 m. Bylo ze všech stran obklopeno močály, což ztěžovalo jeho dobytí. Dalším sídlištěm Havolanů byla Postupim (Potsdam).
  • Chyžané žijící u řek Rekenice (Recknitz) a Varnavy (Warnow) měli hradiště Vostrov (Güstrow) na Nebole.
  • Kmen Dolenců sídlící u řeky Dolenice (Tollense) měl pohraniční pevnost Dymín (Demmin) a Stlup (Stolpe).
  • Črezpěňané žijící u řek Pěna (Peene) a Rekenice měli hradiště Wolegast (Wolgast), Teterow, Tribuša (Tribsees).
  • Ránové, sídlící na Rujáně (Rügen) měli náboženské centrum Arkonu a královské sídlo Korenicu (Charenz).
  • Kmen Břežanů žil v okolí města Havelberku (Havelberg), jejich sídlištěm byla Neletice (Nitzow).
  • Rataři, žijící na horním toku Dolenice měli náboženské centrum Retru s nejslavnějším chrámem boha Radegasta, jejíž přesné umístění neznáme, ale spekuluje se o Prilvicích, městečku na jih od Stargardu a jihovýchodně od Štětína. Retra byla v roce 955 vyrabována a zlatá socha Radegasta z chrámu ukradena brandenburským biskupem. Poté byla znovu Ratary vystavěna, ale ve 12. století za vlády Jindřicha Lva znovu spáleno na trosky, nikdy už poté nebylo obnoveno.
  • Dalším významných hradištěm byl Groß Raden, nedaleko Sternbergu. Hradiště je dnes zrekonstruované.

Související články[editovat | editovat zdroj]