Skřítek (mytologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Skřítek či šotek je bytost ze západodoslovanského folklóru, původně ochranný duch domu podobný východoslovanskému domovojovi. Skřítek je analogický římským lárům a penátům, anglickým hobům nebo francouským lutinům. Toto slovo se také používá pro překlad jmen různých bytostí malého vzrůstu v folklóru a fantasy jako je elf, goblin, gnóm nebo imp.

Písemné zprávy o skřítkovi jsou hojné z 16.18. století, autoři jako Jan Amos Komenský a Tomáš Pěšina z Čechorodu jej srovnali s římským láry a penáty.[1]

Označení[editovat | editovat zdroj]

Slovo skřítek pochází z německého scrat, schratte, schratt „lesní duch“.[2] Jeho českou variantou je křístek a skřet, v polštině je pak nazýván skrzatek, skrzat nebo skrzot, slovensky je nazýván škrata nebo škřiatek, slovinsky škrat či škratec. Později byl někdy ztotožněn s čertem či ďáblem, například v Mastičkáři či u Jana Husa. Podle Ctibora Tovačovského z Cimburka se skřítkem či diblíkem stávají nepokřtěné děti.[3] Slovo šotek pochází z šet, šiet „stařec“ a varianta šetek je známa i ve slovinštině.

Podoba[editovat | editovat zdroj]

Skřítek se často objevuje jako bytost malé postavy, občas i s drápy na rukou a nohou. Někdy je tak malý že se schovává v mouce či hrachu, podle Slovinců je velký jako palec. Častá je také podoba kuřete, obvzvlášť zmoklého, tak si jej představují například Slováci a Poláci. V Polsku se objevuje i v podobě malého ptáka z kterého srší jiskry. Hospodáříček mívá podobu hada, svázaného s životem hospodáře, někdy hadů dvou, za hospodáře a hospodyni. Domovní had je pravděpodobně užovka, která skutečně často žije poblíž lidských stavení.[4][5]

U Slovinců mívá i další rozmanité podoby, může to být mladík, stařec i stařena. Nosí zelenou suknici, červenou čapku, která ho činí neviditelným, a své tělo skrývá protože je velmi chlupaté. Když nese peníze má podobu jiskřícího koštěte a dále se může měnit v různá zvířata, například kočku, psa či husu.

Chování a zvyky[editovat | editovat zdroj]

Místa kde přebývá skřítek v domě jsou různá. Často žil v chlévě či ovčíně, schovaný v mouce či hrachu, na plané hrušni a především v zimě za pecí či na ní.

Lidem kteří mu ublíží se rád mstí, ale jinak je jeho přínos domu pozitivní. Chránil stáda a přinášel obilí a peníze, také vykonával domácí práce. Časté je podání že si skřítka lze vychovat, nejčastěji z vejce nošeného v podpaží. Na druhou stranu se ho lze těžko zbavit, dům lze před jeho návštěvou ochránit dvěma kovovými hady přibitými na dveře a namalovanými na červeno.

Skřítkovi se předkládalo jídlo aby se nerozhněval, ve Slovinsku první kousek od každého uvařeného či upečeného pokrmu. Pamatovalo se na něj především ve čtvrtek a na Štědrý večer. Skřítek býval také zpodobňován dřevěnou soškou s rukama zkříženýma na prsou a korunkou, která stála ve skříni v koutě, když odcházeli obyvatelé z domu kladli sošku na stůl či skříň aby hlídal.

Podobné bytosti[editovat | editovat zdroj]

Zmok, nazýván též smok, zmek či zmak, je bytostí podobnou skřítkovi, objevující se jako zmoklé kuře. Je znám i v Bělorusku jako cmok domovij a v Polsku jako smok, ćmok či ċmuk. V bulharském podání smok saje mléko kravám i ženám a unáší děti. Velmi se mu podobá český plivník a prašivec a polský plonk.

Ztotožnění skřítka s ďáblem vedlo ke vzniku víry v podobné bytosti, které se kromě z vejce nošeného v podpaží získávaly zaprodáním duše. Jedná se o stvoření lucek, jehož jméno je odvozeno z Lucifer, známé již Janu Husovi a Janu Rokycanovi[6] a dále o špirituse, špírka, raráška, diblíka, pikulíka a jiné.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc : Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 57.  
  2. MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc : Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 62.  
  3. MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc : Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 59.  
  4. ZÍBRT, Čeněk. Pokusy o přirozený výklad pověr československých na sklonku XVIII. a na začátku XIX. věku. [[Český lid|Český lid]]. 1899, roč. 8, s. 99.  
  5. STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha : Paseka, 1991. S. 41.  
  6. MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc : Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 66.