El Niño

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: americkou hudební skupinu Ill Niño.
Normální stav. Rovníkové větry odtlačují teplou vodu k západu. Podél pobřeží Jižní Ameriky vystupují studené vody. (NOAA/PMEL/TAO)
El Niño. Teplé vody jsou poblíž jihoamerického pobřeží. Chybí výstupy studených vod u pobřeží Jižní Ameriky.
La Niña. Teplé vody jsou odtlačeny daleko k západu.

El Niño (Španělsky Chlapeček) původní název jevu, který pozorovali jihoameričtí rybáři ve vodách Tichého oceánu. Jedná se o zeslabení studeného oceánského Peruánského proudu (též Humboldtův proud) a s tím související oteplení tamních vod. Tato událost nastávala obvykle kolem Vánoc a proto byla rybáři nazvána El Niño Jesus, což česky znamená Ježíšek. Dnes se setkáváme výhradně s výrazem El Niño.

Jižní oscilace[editovat | editovat zdroj]

S jevem El Niño souvisí jev jižní oscilace (SO, Southern Oscillation), u jehož objevu byl v roce 1897 H. H. Hildebrandsson, když si u některých desetiletých řad tlaku vzduchu ze 68 stanic z celého světa všiml vztahu meziročních trendů. To potvrdili i Norman a W. J. S. Lockyer v roce 1902. Když použili čistě grafické metody, zjistili, že skutečně existuje kolísání mezi Jižní Amerikou a indonéskou oblastí.[1] Hildebrandsson měl pocit, že tento jev je vyvoláván stavem polárních moří.

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se sir G. T. Walker a E. W. Bliss zajímali o předpověď příchodu monzunů v Indii. Dalším studiem zjistili, že se na jižní polokouli projevuje tento jev mnohem výrazněji, proto se ho rozhodli nazývat právě „jižní oscilací“. Zákonitosti formulovali takto: Jestliže tlak v jižním Pacifiku roste, pak tlak vzduchu v Indickém oceánu klesá. A na základě toho sestavil index jižní oscilace (SOI, Southern Oscillation Index). Dále objevili ještě mnoho jiných celoplanetárních souvislostí.

První, kdo dal do souvislosti El Niño a jižní oscilaci, byl Schell v roce 1965. Našel další souvislosti mezi těmito jevy, nicméně komplexní vysvětlení podal Jacob Bjerknes v roce 1966. Bjerknes popsal interakce mezi atmosférou a oceánem a ve svých pracích popsal, jak tyto interakce probíhají a jak se mění cirkulace nad Tichým oceánem. Byl to právě Bjerknes, kdo pojmenoval cirkulační buňku nad rovníkovým Pacifikem Walkerovou cirkulační buňkou. Dnes se tento jev souhrnně nazývá ENSO (El Niño Southern Oscillation) nebo se pro všechny tyto jevy používá pouze El Niño, i když správné je souhrnné označení ENSO.

ENSO[editovat | editovat zdroj]

ENSO (El Niño Southern Oscillation) je souborem interakcí jednotlivých částí celosvětového klimatického systému a jejich kolísání, které se projevuje souslednými událostmi v atmosférické a oceánské cirkulaci. ENSO je nejvýznamnějším známým zdrojem meziroční proměnlivosti počasí a klimatu v různých částech světa (s přibližným cyklem 3 až 8 roků), ovšem ne všechny oblasti světa jím jsou ovlivněny.

Za normálního stavu nad indonéskou oblastí probíhá bouřková činnost a pasáty jsou normálně silné a odtlačují vodní masu Tichého oceánu od pobřeží Jižní Ameriky. Termoklina je jen mělce pod hladinou oceánu. Výstupné proudy přinášejí živiny z hlubin, tzv. upwelling.

Při příchodu El Niña dojde k zeslabení pasátů a prohřáté vody západního Pacifiku se přesouvají v podobě nízké vlny k pobřeží Jižní Ameriky. Termoklina se dostává do hloubky. Teplá voda je zdrojem vodní vlhkosti a konvektivních oblaků u pobřeží Jižní Ameriky, zatímco v západním Pacifiku (jihovýchodní Asii) panuje suché a horké počasí.

Při příchodu La Niñi dochází k zesílení pasátů a chladné vody. Vytváří se typický studený jazyk na mapách povrchových teplot oceánu (SST, Sea Surface Temperature), který je obvykle značen modře.

La Niña[editovat | editovat zdroj]

La Niña je název vytvořený vědci jako protiklad k termínu El Niño. Španělský název La Niña znamená česky holčička a je, tak jako El Niño, dílčím jevem ENSO. Tento jev trvá obvykle kolem jedenácti měsíců; je charakterizován zesílením pasátů a následným zesílením studeného Peruánského proudu, který přináší chladné vody až do rovníkových oblastí. Proto bývá někdy označována jako studená fáze ENSO. S projevy La Niñi jsou spojeny stejně závažné jevy jako s El Niñem.

V zimě let 2010 a 2011 nastal jev v intenzitě největší od roku 1917. [2] K jeho důsledkům patřily rozsáhlé povodně v Austrálii, extrémně silný cyklón Yasi v únoru 2011 a také chladnější zima v Evropě v důsledku změny tryskového proudění.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mock, D.R., 1981: The Southern Oscillation: Historical Origins. Unpublished term paper, University of Washington, Seattle, WA, 9 pp.
  2. Václav Cílek. Období nedostatku. Respekt. 21. únor 2011, čís. 8, s. 71 -73.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]