Ozonová díra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Modrofialová oblast označuje ozonovou díru nad Antarktidou k 24. září 2006. Oblast má rozlohu 27,3 mil. km² (srovnatelná s rozlohou Afriky)

Ozonová díra je označení pro oblast stratosféry s oslabenou vrstvou ozonu.

Vznik ozonové díry[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1930 jsou vyráběny halogenované uhlovodíky (freony), které jsou použity v chladicích a hnacích médiích, v aerosolech, nadouvadlech, hasicích přístrojích a čisticích prostředcích. V roce 1974 byla poprvé vyslovena hypotéza, že freony, ač mnohdy několikrát těžší než vzduch, pronikají do stratosféry (10 až 50 km nad povrch Země), kde se z nich odštěpuje chlór, který se podílí na katalytickém rozkladu ozonu. Snižují tak obsah ozonu ve stratosféře. Ozonová vrstva absorbuje část ultrafialového záření (280-320 nm), které má nepříznivé účinky na život na Zemi.

První pozorování ozonové díry[editovat | editovat zdroj]

Vypouštění balónu se sondou k monitorování ozonové vrstvy

Trendu, že ozon se ničil rychleji, než se stačil vytvářet, si poprvé všimli v 60. letech Mario J. Molina a Sherwood Rowland. Oba se v roce 1995 dočkali Nobelovy ceny za chemii.[1]

Ozonová díra byla poprvé pozorována počátkem 80. let 20. století nad Antarktidou. V roce 1985 tam v září a říjnu poklesla koncentrace ozonu na polovinu dlouhodobého průměru. Později byl naměřen kolísavý úbytek stratosférického ozonu nad Jižní Amerikou a Austrálií a později také nad Arktidou na severní polokouli. Rekordní snížení bylo v letech 19921993 a dlouhodobě je sledováno nad nejobydlenějšími oblastmi světa o cca 0,5 % za rok.[zdroj?]

Důsledky ozonové díry[editovat | editovat zdroj]

Zeslabená vrstva ozonu představuje větší pravděpodobnost průniku UV-B a UV-C záření, které je karcinogenní. U lidí a zvířat může zvýšená intenzita UV záření způsobit poškození zraku (přestože se původní vliv na oslepování ovcí nepotvrdil[2]), vyvolat rakovinu kůže a snížení imunity. U rostlin včetně mořského fytoplanktonu snížený růst a sníženou odolnost vůči škůdcům.

Řešení a legislativa[editovat | editovat zdroj]

Zastavení výroby, dovozu, vývozu freonů (náhrada ve výrobě jinými látkami), sběr a recyklace freonů je dosud v oběhu.

V roce 1987 byl uzavřen Montrealský protokol – dohoda o snížení a ukončení výroby. Signatářské země nebudou obchodovat s freony se zeměmi, které nepodepsaly. Dále byl vytvořen fond na pomoc rozvojovým zemím. Zpřísňující dodatky k této dohodě byly přijaty v letech 1990, 1992, 1995 a 1997.

Původní freony (obchodní název firmy DuPont) s obsahem chloru (CFC) byly počátkem 90. let ve sprejích, hasicích přístrojích, ledničkách a klimatizacích nahrazeny náhražkami jako je HFC-134a (tetrafluoretan firmy DuPont).[3]

Česká republika v roce 1995 schválila i díky úsilí nevládních ekologických organizací (Hnutí Duha, Děti Země, STUŽ) nový zákon, který nahradil nevyhovujícího z roku 1993.

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Průmyslové země ukončily výrobu freonů v roce 1996; Evropská unie již v roce 1994. Jako náhrady jsou používány propan-butan, amoniak, voda, kyselina citrónová.[zdroj?] Rozvojové země by měly ukončit produkci freonů do roku 2010. V letech 19861994 stoupla však jejich produkce o třetinu.[zdroj?]

Na jaře roku 2011 zpozorovala a změřila družice Envisat v rámci projektu OMI ozónový úbytek nad Arktidou (Špicberky, Skandinávský poloostrov a široké okolí, výrazně zasahující i do evropského kontinentu).[1]

Problémy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 byla pětina freonů pašována.[zdroj?] Dalšími problémy jsou prodeje starých technologií ve třetím světě a dlouhověkost freonů – stovky let vydrží v atmosféře.[4] Dále se některé „měkké“ látky poškozující ozon, jako freony HCFC a pesticid metylbromid dosud smějí vyrábět. Freony se podílejí také na globálním oteplování.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Satelit změřil rekordní úbytek ozonu. Slunce nyní opaluje jako v létě
  2. http://www.newscientist.com/article/mg13918870.900-ozone-hole-innocent-of-chiles-ills.html - Ozone hole 'innocent' of Chile's ills
  3. http://www.osel.cz/index.php?clanek=7332 - Kdo může za ozónovu díru?
  4. Podrobněji viz tabulka v hesle Chlor-fluorované uhlovodíky

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]