Meteorologická družice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Družice NOAA GOES-8

Meteorologické družice jsou umělá kosmická tělesa, která slouží k získávání dat o stavu atmosféry Země. Lidstvo je vysílá na oběžné dráhy od roku 1959.


Rozdělení meteorologických družic[editovat | editovat zdroj]

Meteorologické družice jsou experimentální a operativní. Meteorologické experimentální družice slouží k výzkumu atmosféry, ověřování teorií a  předpokladů.

Meteorologické operativní družice jsou určeny ke stálému získávání dat pro potřeby předpovědi počasí.

Meteorologové díky těmto družicím mohou varovat před blížícími se pohromami jako třeba hurikány, uragány, tajfuny nebo smrštěmi.

Dělení podle typu drah[editovat | editovat zdroj]

Meteorologické družice se také dělí podle typu drah na družice polární a geostacionární. Mezi polární družice patří v současné době družice NOAA POES a v budoucnu se k nim přidají družice EUMETSATU.

Geostacionární meteorologické družice jsou GOES (GOES-west a GOES-east) – provozované NASANOAA, METEOSAT – provozovaný EUMETSATEM, GOMS – provozovaný Ruskem, MTSAT – provozovaný Japonskem, FY – provozovaný Čínou, INSAT – provozovaný Indií.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za první meteorologickou družici je pokládán Vanguard 2, který byl vypuštěn 17. února 1959.[1]

Za první úspěšnou meteorologickou družici je pokládán TIROS-1. Přestože tato družice pracovala jen 78 dní, poskytla mnohem více dat než Vanguard 2.

Američané vyvinuli několik meteorologických operačních družicových systémů - ESSA, ITOS, DMSP, NIMBUS, TIROS, SMS, GOES. Sověti začali využívat svou řadu KOSMOS a METEOR, Evropa začala s METEOSATem, Japonsko s družicemi GMS.[1]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Meteorologické družice, s. 200.