Halové jevy

Ukázka několika halových jevů

Halové jevy zkráceně halo jsou optické úkazy, které vznikají odrazem či průchodem slunečních respektive měsíčních paprsků drobnými ledovými krystaly v atmosféře. Aby došlo ke vzniku těchto úkazů, je zapotřebí, aby krystalky ledu měly tvar šestiboké destičky nebo hranolku. Halové jevy nejčastěji spatříme, pokud oblohu z větší části pokrývají oblaka typu cirrostratus.

Historie

Halové jevy jako první popsal a pojmenoval Aristoteles již ve 4. století př. n. l. Fyzikální výklad těchto jevů pochází od R. Descarta a první soubornou teorii sepsal další francouzský fyzik Edme Mariotte.

Diamantový prach

Za chladných zimních nocí nebo dnů mohou halové jevy vzniknout také na krystalcích v přízemní vrstvě ovzduší. Pokud je vlhkost dostatečně vysoká a teplota se pohybuje pod bodem mrazu, mohou přechlazené kapky za přítomnosti krystalizačních jader transformovat v ledové krystaly o tvaru šestibokého sloupku nebo destičky a způsobit tak za přítomnosti světla halové jevy.

Druhy halových jevů

• 6° halo
• 9° halo (Van Buijsenovo halo)
• 12° halo
• 18° halo (Rankinovo halo)
• 20° halo (Burneyovo halo)
• 22° halo (malé halo) – nejobvyklejší
• 23° halo (Barkowovo halo)
• 24° halo (Dutheilovo halo)
• 35° halo (Feuilleeovo halo)
• 46° halo (velké halo)
• spojené dotykové oblouky

Galerie

• 

  Halové jevy na jižním pólu

• 

  Parhélium (vedlejší Slunce)

• 

  Malé halo kolem Měsíce

Související články

• Duha
• Lom světla
• Odraz světla
• Disperze světla

Externí odkazy

• Úvod k halovým jevům na stránkách Astro.cz
• Diamantový prach na stránkách atoptics.co.uk