Lachtanovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lachtanovití

lachtan kalifornský (Zalophus californianus)
lachtan kalifornský (Zalophus californianus)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Podřád: psotvární
Nadčeleď: ploutvonožci
Čeleď: lachtanovití (Otariidae)
Gray, 1825
Rody
Sesterská skupina
mrožovití (Odobenidae)

Lachtanovití (Otariidae) je čeleď poměrně velkých šelem z podřádu ploutvonožců (Pinnipedia) čítající asi 16 druhů lachtanů. Lachtani jsou do značné míry přizpůsobení vodnímu životu, na rozdíl od příbuzných tuleňů a mrožů se však díky stavbě zadních končetin mohou poměrně obratně pohybovat i po souši.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Od příbuzných tuleňovitých (Phocidae) se lachtani odlišují zpravidla tmavým zbarvením, zašpičatělým čenichem s hustými hmatovými vousy, poměrně výraznými ušními boltci a především stavbou zadních končetin, které mohou podsunout pod tělo, což jim umožňuje rychlejší pohyb po souši. Zbarvení lachtanů je tmavě hnědé, rezavé až černé, u některých druhů však i šedé nebo dvoubarevné. Po namočení jejich srst silně ztmavne, takže se u většiny druhů zdá být téměř černá. Pohlavní dimorfismus je u lachtanů vyvinut silněji než u tuleňů, samec se od samice liší mnohem větší (často i dvojnásobnou) velikostí, masivní hlavou, u některých druhů také hřívou na krku a tmavším zbarvením. Lachtanovití se od svých suchozemských předků, patrně z příbuzenstva medvědovitých, vývojově vzdálili méně než tuleňovití. Důkazem toho jsou viditelné ušní boltce, ale i mléčný chrup, drápy nebo holá chodidla. Stejně jako tuleni však mají i lachtani ploutvovitě zploštělé končetiny, hustou, málo smáčivou a silnou vrstvou podkožního tuku. Přesto jsou lachtani dobře přizpůsobeni životu ve vodě, kde tráví většinu svého života, ale k rozmnožování, odpočinku a spánku dochází na souši. Zástupci této čeledě jsou velice zdatnými plavci a některé druhy tráví značnou část života na volném moři či podnikají tahy na vzdálenost několika stovek kilometrů (především lachtan medvědí (Callorhinus ursinus)). Příslušníci čeledi lachtanovitých chladné oblasti jižního Atlantického, Indického a severního i jižního Tichého oceánu.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

češtině se dnes pro všechny příslušníky čeledi lachtanovitých používá názvu lachtan, starší označení některých druhů názvem lvoun (zejména lachtana hřívnatého (Otaria byronia), lachtana novozélandského (Phocarctos hookeri) a lachtana ušatého (Eumetopias jubatus)) by se dnes nemělo používat.Slovo lachtan se do češtiny dostalo v 19. století prostřednictvím ruštiny z jazyka Itelmenů, původních obyvatel Kamčatky. Itelmenský název lachtak však označuje tuleně vousatého, nikoli lachtana. Ruští lovci kožešin tento název od domorodců převzali a rozšířili ho na velké samce tuleňů i lachtanů. Do češtiny slovo lachtan uvedl Jan Svatopluk Presl roku 1834.

Chování a rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Lachtanovití jsou známí svou společenskou povahou a tím, že se v době rozmnožování shromažďují na jednom místě celá desetiletí, tedy po několik generací. V tomto období jsou samci značně brutální a krutě bojují o teritorium a především o samice. Samec si samice pečlivě hlídá a po určitou dobu je nepustí ani za potravou, což má pro ně po skončení tohoto období za následek značný úbytek na váze, který se snaží jak samice, tak i samci co nejrychleji vyrovnat. Samice rodí jedno mládě následující rok po páření a o několik dní později se znovu páří.[1] Páření a porody jsou tak synchronizované díky prodloužené březosti, kdy zárodek leží po určitou dobu v klidovém stádiu a teprve pak se začne vyvíjet, čímž je zajištěno načasování porodů tak, aby v kolonii nebyla mláďata různých velikostí.

Nejznámějším zástupcem je zřejmě lachtan kalifornský (Zalophus californianus), který se chová díky své dovednosti učenlivosti ve většině větších cirkusů a je známou atrakcí i v zoologických zahradách.

Uvádí se, že lachtani se dokáží pohybovat rychlostí 40 km/h.[2]

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Čeleď lachtanovitých zahrnuje 7 rodů.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Otariidae ve Wikimedia Commons

  1. Lachtan jihoafrický v ZOO Praha
  2. BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců – Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz. Dostupné online.  
  3. Klasifikace podle BioLibu