Lachtanovití
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 lachtan kalifornský (Zalophus californianus)
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
| Rody | ||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| mrožovití (Odobenidae) |
Lachtanovití (Otariidae) je čeleď poměrně velkých šelem z podřádu ploutvonožců (Pinnipedia) čítající asi 16 druhů lachtanů. Lachtani jsou do značné míry přizpůsobení vodnímu životu, na rozdíl od příbuzných tuleňů a mrožů se však díky stavbě zadních končetin mohou poměrně obratně pohybovat i po souši.
Obsah |
Vzhled [editovat]
Od příbuzných tuleňovitých (Phocidae) se lachtani odlišují zpravidla tmavým zbarvením, zašpičatělým čenichem s hustými hmatovými vousy, poměrně výraznými ušními boltci a především stavbou zadních končetin, které mohou podsunout pod tělo, což jim umožňuje rychlejší pohyb po souši. Zbravení lachtnů je tmavě hnědé, rezavé až černé, u některých druhů však i šedé nebo dvoubarevné. Po namočení jejich srst silně ztmavne, takže se u většiny druhů zdá být téměř černá. Pohlavní dimorfismus je u lachtanů vyvinut silněji než u tuleňů, samec se od samice liší mnohem větší (často i dvojnásobnou) velikostí, masivní hlavou, u některých druhů také hřívou na krku a tmavším zbarvením. Lachtanovití se od svých suchozemských předků, patrně z příbuzenstva medvědovitých, vývojově vzdálili méně než tuleňovití. Důkazem toho jsou viditelné ušní boltce, ale i mléčný chrup, drápy nebo holá chodidla. Stejně jako tuleni však mají i lachtani ploutvovitě zploštělé končetiny, hustou, málo smáčivou a silnou vrstvou podkožního tuku. Přesto jsou lachtani dobře přizpůsobeni životu ve vodě, kde tráví většinu svého života, ale k rozmnožování, odpočinku a spánku dochází na souši. Zástupci této čeledě jsou velice zdatnými plavci a některé druhy tráví značnou část života na volném moři či podnikají tahy na vzdálenost několika stovek kilometrů (především lachtan medvědí (Callorhinus ursinus)). Příslušníci čeledi lachtanovitých chladné oblasti jižního Atlantického, Indického a severního i jižního Tichého oceánu.
Pojmenování [editovat]
češtině se dnes pro všechny příslušníky čeledi lachtanovitých používá názvu lachtan, starší označení některých druhů názvem lvoun (zejména lachtana hřívnatého (Otaria byronia), lachtana novozélandského (Phocarctos hookeri) a lachtana ušatého (Eumetopias jubatus)) by se dnes nemělo používat.Slovo lachtan se do češtiny dostalo v 19. století prostřednictvím ruštiny z jazyka Itelmenů, původních obyvatel Kamčatky. Itelmenský název lachtak však označuje tuleně vousatého, nikoli lachtana. Ruští lovci kožešin tento název od domorodců převzali a rozšířili ho na velké samce tuleňů i lachtanů. Do češtiny slovo lachtan uvedl Jan Svatopluk Presl roku 1834.
Chování a rozmnožování [editovat]
Lachtanovití jsou známí svou společenskou povahou a tím, že se v době rozmnožování shromažďují na jednom místě celá desetiletí, tedy po několik generací. V tomto období jsou samci značně brutální a krutě bojují o teritorium a především o samice. Samec si samice pečlivě hlídá a po určitou dobu je nepustí ani za potravou, což má pro ně po skončení tohoto období za následek značný úbytek na váze, který se snaží jak samice, tak i samci co nejrychleji vyrovnat. Samice rodí jedno mládě následující rok po páření a o několik dní později se znovu páří.[1] Páření a porody jsou tak synchronizované díky prodloužené březosti, kdy zárodek leží po určitou dobu v klidovém stádiu a teprve pak se začne vyvíjet, čímž je zajištěno načasování porodů tak, aby v kolonii nebyla mláďata různých velikostí.
Nejznámějším zástupcem je zřejmě lachtan kalifornský (Zalophus californianus), který se chová díky své dovednosti učenlivosti ve většině větších cirkusů a je známou atrakcí i v zoologických zahradách.
Uvádí se, že lachtani se dokáží pohybovat rychlostí 40 km/h.[2]
Klasifikace [editovat]
Čeleď lachtanovitých zahrnuje 7 rodů.[3]
- Rod Arctocephalus
- Lachtan jihoamerický (Arctocephalus australis)
- Lachtan Forsterův (Arctocephalus forsteri)
- Lachtan galapážský (Arctocephalus galapagoensis)
- Lachtan antakrtický (Arctocephalus gazella)
- Lachtan ostrovní (Arctocephalus philippii)
- Lachtan jihoafrický (Arctocephalus pusillus)
- Lachtan guadelupský (Arctocephalus townsendi)
- Lachtan jižní (Arctocephalus tropicalis)
- Rod Callorhinus
- Lachtan medvědí (Callorhinus ursinus)
- Rod Eumetopias
- Lachtan ušatý (Eumetopias jubatus)
- Rod Neophoca
- Lachtan šedý (Neophoca cinerea)
- Rod Otaria
- Lachtan hřívnatý (Otaria flavescens, dříve Otaria byronia)
- Rod Phocarctos
- Lachtan novozélandský (Phocarctos hookeri)
- Rod Zalophus
- Lachtan kalifornský (Zalophus californianus)
- Lachtan japonský (Zalophus japonicus)
Odkazy [editovat]
- ↑ Lachtan jihoafrický v ZOO Praha
- ↑ BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz. Dostupné online.
- ↑ Klasifikace podle BioLibu
