Sinotibetské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Sinotibetské jazyky

Rozšíření sinotibetských jazyků je vyznačeno červeně.
Rozšíření sinotibetských jazyků je vyznačeno červeně.

Rozšíření: jihovýchodní Asie
Počet mluvčích: 1,3 miliardy

Počet jazyků:

250-400

Klasifikace:

Dělení:

Dělení:

pod tibetonbarmské)


Sinotibetské jazyky (tibeto-čínské jazyky) jsou jednou z jazykových rodin, která je rozšířena hlavně na území Číny a okolí - v počtu mluvčích se jedná o druhou největší jazykovou rodinu světa, po jazycích indoevropských. Složení a dělení této skupiny je poněkud nejasné a její vnitřní struktura stále není obecně ustálená - v minulosti sem byly řazeny například i jazyky hmong-mienské a tajsko-kadajské, které jsou výrazně ovlivněny čínštinou. Samotná čínština tvoří samostatnou větev a její nářečí, v mluvené formě vzájemně nesrozumitelná, mohou být chápána jako samostatné jazyky.

[editovat] Dělení


Související články obsahuje
Portál Jazyk


Jazykové rodiny
Evropa a jižní, západní a severní Asie: indoevropská | uralská | severozápadokavkazská | severovýchodokavkazská | jihokavkazská (kartvelská) | altajská | drávidská |
čukotko-kamčatská | jukagirská | dené-jenisejská | eskymácko-aleutská
Východní a jihovýchodní Asie: sinotibetská | tajsko-kadajská | austroasijská | austronéská | japonsko-rjúkjúská | andamanská | hmong-mien
Afrika a jihozápadní Asie: afroasijská | nigerokonžská | nilosaharská | kojsanská
Skupiny jazykových rodin: amerických indiánů | australských domorodců | papuánských domorodců | kavkazská
Izolované jazyky