Česká zájmena

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zájmenačeštině

Přehled zájmen a skloňování[editovat | editovat zdroj]

Skloňování zájmen je poměrně komplikované, některá se skloňují podle vzorů přídavných jmen, některá jsou nepravidelná. Zájmena se podle významu dělí na:

  • osobní – personální
  • přivlastňovací – posesivní
  • ukazovací – demonstrativní
  • tázací – interogativní
  • vztažná – relativní
  • neurčitá – indefinitní
  • záporná – negativní

Podle toho, jestli svým tvarem určují rod, se dělí na:

  • bezrodá - já, ty, my, vy, se
  • rodová

Osobní zájmena[editovat | editovat zdroj]

1. osoba 2. osoba 3.osoba
Mužský Ženský Střední
životný neživotný
J. č. 1. Nominativ ty on ona ono
2. Genitiv mne, mě tebe, tě jeho, ho, jej
něho, něj

jeho, ho, jej
něho, něj
3. Dativ mně, mi tobě, ti jemu, mu
němu

jemu, mu
němu
4. Akuzativ mne, mě tebe, tě ho, jej
něho, něj
jeho, ho, jej
něho, něj
ji
ni
je, ho, jej
ně, něj
6. Lokál mně tobě něm něm
7. Instrumentál mnou tebou jím
ním

jím
ním
Mn. č. 1. Nominativ my vy oni ony ony ona
2. Genitiv nás vás jich
nich
3. Dativ nám vám jim
nim
4. Akuzativ nás vás je
6. Lokál nás vás jich
nich
nich jich
nich
7. Instrumentál námi vámi jimi
nimi

krátké tvary[editovat | editovat zdroj]

V některých pádech jsou možné krátké tvary, které se však nemohou pojit s předložkami. Tyto tvary jsou nepřízvučné, tvoří příklonky k předchozímu slovu, nemohou tedy stát na začátku věty. Příklady:

3. pád
Nedávej mi to. - Nedávám ti to.
Mně to nedávej. (důraz na mně) - Tobě to nedávám.
Přijď ke mně. - Přicházím k tobě.
nebo
Rozkazuj mi. - Rozkazuji ti.
To mně rozkazuj, ne . - Právě tobě rozkazuji.
4. pád
Zaúkoluj . - Zaúkoloval jsem .
To mne úkoluj, ne ji. - Právě tebe jsem zaúkoloval.

Ve 3. osobě se tvary začínající j- používají bez předložek, zatímco tvary začínající n- se pojí s předložkami:

Ukaž mu to. - nemůže stát na začátku věty
nebo
Ukaž to jemu. (důraz na jemu) - Jemu to ukaž. - může stát na začátku věty
Přišla k němu.

Akuzativní tvary jej (on), je, ně (ono) se dnes považují za knižní.

Zvratné osobní zájmeno[editovat | editovat zdroj]

Používá se, pokud je podmět a předmět totožný. Toto zájmeno nemá tvar pro nominativ a používá se pro všechny osoby v obou číslech.

1. Nominativ ----
2. Genitiv sebe
3. Dativ sobě, si
4. Akuzativ sebe, se
6. Lokál sobě
7. Instrumentál sebou

Příklad:

Vidím se (sebe) v zrcadle.

Krátké tvary se a si jsou též součástí zvratných sloves:

Posaď se./Sedni si.

Přivlastňovací zájmena[editovat | editovat zdroj]

    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. 1. Nominativ můj
tvůj
moje, má
tvoje, tvá
moje, mé
tvoje, tvé
2. Genitiv mého
tvého
mé (mojí hovor.)
tvé (tvojí hovor.)
mého
tvého
3. Dativ mému
tvému
mé (mojí hovor.)
tvé (tvojí hovor.)
mému
tvému
4. Akuzativ mého
tvého
můj
tvůj
moji, mou
tvoji, tvou
moje, mé
tvoje, tvé
6. Lokál mém
tvém
mé (mojí hovor.)
tvé (tvojí hovor.)
mém
tvém
7. Instrumentál mým
tvým
mou (mojí hovor.)
tvou (tvojí hovor.)
mým
tvým
Mn. č. 1. Nominativ moji, mí
tvoji, tví
moje, mé
tvoje, tvé
moje, má
tvoje, tvá
2. Genitiv mých
tvých
3. Dativ mým
tvým
4. Akuzativ moje, mé
tvoje, tvé
moje, má
tvoje, tvá
6. Lokál mých
tvých
7. Instrumentál mými
tvými

Pozor, dlouhé tvary rodu ženského "mojí" ve 2., 3., 6. a 7. pádu jsou pouze hovorové.[zdroj?]

    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. 1. Nominativ její
2. Genitiv jejího její jejího
3. Dativ jejímu její jejímu
4. Akuzativ jejího její
6. Lokál jejím její jejím
7. Instrumentál jejím její jejím
Mn. č. 1. Nominativ její
2. Genitiv jejích
3. Dativ jejím
4. Akuzativ její
6. Lokál jejích
7. Instrumentál jejími
    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. 1. Nominativ náš
váš
naše
vaše
2. Genitiv našeho
vašeho
naší
vaší
našeho
vašeho
3. Dativ našemu
vašemu
naší
vaší
našemu
vašemu
4. Akuzativ našeho
vašeho
náš
váš
naši
vaši
naše
vaše
6. Lokál našem
vašem
naší
vaší
našem
vašem
7. Instrumentál naším
vaším
naší
vaší
naším
vaším
Mn. č. 1. Nominativ naši
vaši
naše
vaše
2. Genitiv našich
vašich
3. Dativ našim
vašim
4. Akuzativ naše
vaše
6. Lokál našich
vašich
7. Instrumentál našimi
vašimi

Zájmena jeho a jejich jsou nesklonná.

Zvratné přivlastňovací zájmeno[editovat | editovat zdroj]

Používá se, pokud přivlastňujeme podmětu. Pro všechny osoby je stejné.

    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. 1. Nominativ svůj svoje, svá svoje, své
2. Genitiv svého svojí, své svého
3. Dativ svému svojí, své svému
4. Akuzativ svého svůj svoji, svou svoje, své
6. Lokál svém svojí, své svém
7. Instrumentál svým svojí, svou svým
Mn. č. 1. Nominativ svoji, sví svoje, své svoje, svá
2. Genitiv svých
3. Dativ svým
4. Akuzativ svoje, své svoje, svá
6. Lokál svých
7. Instrumentál svými

Příklady:

Vidím svého otce.
Vidíš svého otce.

Srovnej:

On vidí svého otce. (vlastního otce)
On vidí jeho otce. (otce někoho jiného)

Ukazovací zájmena[editovat | editovat zdroj]

    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
J. č. 1. Nominativ ten ta to
2. Genitiv toho toho
3. Dativ tomu tomu
4. Akuzativ toho ten tu to
6. Lokál tom tom
7. Instrumentál tím tou tím
Mn. č. 1. Nominativ ti ty ta
2. Genitiv těch
3. Dativ těm
4. Akuzativ ty ta
6. Lokál těch
7. Instrumentál těmi

Tento, tato, toto a tamten, tamta, tamto se skloňují jako ten + to (tento, tohoto, tomuto …), resp. tam + ten (tamten, tamtoho, tamtomu …), resp. ten + hle (tenhle, tohohle, tomuhle), u nespisovného tenhleten se skloňuje první i poslední část (tenhleten, tohohletoho, tomuhletomu).
Onen, ona, ono (nezaměňovat s osobními zájmeny) se skloňuje jako ten (onen, onoho, onomu …; ona, oné, oné, …).

To se často používá jako osobní zájmeno místo zájmena ono:

Dej mi to.

Používá se také ve spojení „to je/jsou“, a to bez ohledu na rod a číslo podstatného jména:

To je můj přítel.
To jsou mí přátelé.

Adjektivní zájmena[editovat | editovat zdroj]

Některá ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena se skloňují zcela podle vzorů přídavných jmen.

Takový, jaký, který, nějaký, některý, nijaký, žádný se skloňuje jako mladý.

Čí, něčí, ničí se skloňuje jako jarní.

Tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena substantivního typu[editovat | editovat zdroj]

1. Nominativ kdo co
2. Genitiv koho čeho
3. Dativ komu čemu
4. Akuzativ koho co
6. Lokál kom čem
7. Instrumentál kým čím

Někdo, nikdo (málokdo, sotvakdo, leckdo, expresivní čertvíkdo, bůhvíkdo) se skloňuje jako kdo (někdo, někoho, někomu, …). Kdopak se skloňuje jako kdo + pak (kdopak, kohopak, komupak...).

Něco, nic (máloco, sotvaco...) se skloňuje jako co (něco, něčeho, něčemu, …; nic, ničeho, ničemu, …).

Vztažné zájmeno jenž[editovat | editovat zdroj]

    Mužský
životný
Mužský
neživotný
Ženský Střední
Sg. 1. Nominativ jenž jež
2. Genitiv jehož
něhož
jíž
níž
jehož
něhož
3. Dativ jemuž
němuž
jíž
níž
jemuž
němuž
4. Akuzativ jehož, jejž
něhož
jejž
nějž
již
niž
jež
něž
6. Lokál němž níž němž
7. Instrumentál jímž
nímž
jíž
níž
jímž
nímž
Pl. 1. Nominativ již jež
2. Genitiv jichž
nichž
3. Dativ jimž
nimž
4. Akuzativ jež
něž
6. Lokál nichž
7. Instrumentál jimiž
nimiž

Jenž není tázací zájmeno, znamená totéž co který (jako vztažné zájmeno):

Vidím muže, který/jenž právě přichází.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha : Nakladelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4.  
  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5.  
  • ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha : Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-133-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]