Česká zájmena

Článek Česká zájmena pojednává o zájmenech v češtině.

Přehled zájmen a skloňování

Skloňování zájmen je poměrně komplikované, některá se skloňují podle vzorů přídavných jmen, některá jsou nepravidelná. Zájmena se podle významu dělí na:

• osobní – personální
• přivlastňovací – posesivní
• ukazovací – demonstrativní
• tázací – interogativní
• vztažná – relativní
• neurčitá – indefinitní
• záporná – negativní

Podle toho, jestli svým tvarem určují rod, se dělí na:

• bezrodá - já, ty, my, vy, se
• rodová

Osobní zájmena

J. č.	1.pád (Nominativ)	já	ty	on (živ.)	on (neživ.)	ona	ono
	2.pád (Genitiv)	mne, mě	tebe, tě	jeho, ho, jej něho, něj		jí ní	jeho, ho, jej něho, něj
	3.pád (Dativ)	mně, mi	tobě, ti	jemu, mu němu		jí ní	jemu, mu němu
	4.pád (Akuzativ)	mne, mě	tebe, tě	ho, jej něho, něj	jeho, ho, jej něho, něj	ji ni	je, ho, jej ně, něj
	5.pád (Vokativ)		ty
	6.pád (Lokál)	mně	tobě	něm		ní	něm
	7.pád (Instrumentál)	mnou	tebou	jím ním		jí ní	jím ním
Mn. č.	1.pád (Nominativ)	my	vy	oni	ony	ony	ona
	2.pád (Genitiv)	nás	vás	jich nich
	3.pád (Dativ)	nám	vám	jim nim
	4.pád (Akuzativ)	nás	vás	je ně
	5.pád (Vokativ)	my	vy
	6.pád (Lokál)	nás	vás	jich nich		nich	jich nich
	7.pád (Instrumentál)	námi	vámi	jimi nimi

V některých pádech jsou možné krátké tvary, které se však nemohou pojit s předložkami. Tyto tvary jsou nepřízvučné, tvoří příklonky k předchozímu slovu, nemohou tedy stát na začátku věty. Příklady:

Nedávej mi to.

Mně to nedávej. (důraz na mně)

Přijď ke mně.

Ve 3. osobě se tvary začínající j- používají bez předložek, zatímco tvary začínající n- se pojí s předložkami:

Ukaž mu to. nebo Ukaž to jemu. (důraz na jemu)

Přišla k němu.

Akuzativní tvary jej (on), je, ně (ono) se dnes považují za knižní.

Zvratné osobní zájmeno

Používá se, pokud je podmět a předmět totožný. Toto zájmeno nemá tvar pro nominativ a používá se pro všechny osoby v obou číslech.

1.pád (Nominativ)	----
2.pád (Genitiv)	sebe
3.pád (Dativ)	sobě, si
4.pád (Akuzativ)	sebe, se
6.pád (Lokál)	sobě
7.pád (Instrumentál)	sebou

Příklad:

Vidím se (sebe) v zrcadle.

Krátké tvary se a si jsou též součástí zvratných sloves:

Posaď se./Sedni si.

Přivlastňovací zájmena

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
J. č.	Nominativ	můj tvůj		moje, má tvoje, tvá	moje, mé tvoje, tvé
	Genitiv	mého tvého		mojí, mé tvojí, tvé	mého tvého
	Dativ	mému tvému		mojí, mé tvojí, tvé	mému tvému
	Akuzativ	mého tvého	můj tvůj	moji, mou tvoji, tvou	moje, mé tvoje, tvé
	Lokál	mém tvém		mojí, mé tvojí, tvé	mém tvém
	Instrumentál	mým tvým		mojí, mou tvojí, tvou	mým tvým
Mn. č.	Nominativ	moji, mí tvoji, tví	moje, mé tvoje, tvé		moje, má tvoje, tvá
	Genitiv	mých tvých
	Dativ	mým tvým
	Akuzativ	moje, mé tvoje, tvé			moje, má tvoje, tvá
	Lokál	mých tvých
	Instrumentál	mými tvými

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
J. č.	Nominativ	její
	Genitiv	jejího		její	jejího
	Dativ	jejímu		její	jejímu
	Akuzativ	jejího	její
	Lokál	jejím		její	jejím
	Instrumentál	jejím		její	jejím
Mn. č.	Nominativ	její
	Genitiv	jejích
	Dativ	jejím
	Akuzativ	její
	Lokál	jejích
	Instrumentál	jejími

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
J. č.	Nominativ	náš váš		naše vaše
	Genitiv	našeho vašeho		naší vaší	našeho vašeho
	Dativ	našemu vašemu		naší vaší	našemu vašemu
	Akuzativ	našeho vašeho	náš váš	naši vaši	naše vaše
	Lokál	našem vašem		naší vaší	našem vašem
	Instrumentál	naším vaším		naší vaší	naším vaším
Mn. č.	Nominativ	naši vaši	naše vaše
	Genitiv	našich vašich
	Dativ	našim vašim
	Akuzativ	naše vaše
	Lokál	našich vašich
	Instrumentál	našimi vašimi

Zájmeno jeho a jejich je nesklonné.

Zvratné přivlastňovací zájmeno

Používá se, pokud přivlastňujeme podmětu. Pro všechny osoby je stejné.

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
J. č.	Nominativ	svůj		svoje, svá	svoje, své
	Genitiv	svého		svojí, své	svého
	Dativ	svému		svojí, své	svému
	Akuzativ	svého	svůj	svoji, svou	svoje, své
	Lokál	svém		svojí, své	svém
	Instrumentál	svým		svojí, svou	svým
Mn. č.	Nominativ	svoji, sví	svoje, své		svoje, svá
	Genitiv	svých
	Dativ	svým
	Akuzativ	svoje, své			svoje, svá
	Lokál	svých
	Instrumentál	svými

Příklady:

Vidím svého otce.

Vidíš svého otce.

Srovnej:

On vidí svého otce. (vlastního otce)

On vidí jeho otce. (otce někoho jiného)

Ukazovací zájmena

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
J. č.	Nominativ	ten		ta	to
	Genitiv	toho		té	toho
	Dativ	tomu		té	tomu
	Akuzativ	toho	ten	tu	to
	Lokál	tom		té	tom
	Instrumentál	tím		tou	tím
Mn. č.	Nominativ	ti	ty		ta
	Genitiv	těch
	Dativ	těm
	Akuzativ	ty			ta
	Lokál	těch
	Instrumentál	těmi

Tento, tato, toto a tamten, tamta, tamto se skloňují jako ten + to (tento, tohoto, tomuto …), resp. tam + ten (tamten, tamtoho, tamtomu …), resp. ten + hle (tenhle, tohohle, tomuhle), u nespisovného tenhleten se skloňuje první i poslední část (tenhleten, tohohletoho, tomuhletomu).
Onen, ona, ono (nezaměňovat s osobními zájmeny) se skloňuje jako ten (onen, onoho, onomu …; ona, oné, oné, …).

To se často používá jako osobní zájmeno místo zájmena ono:

Dej mi to.

Používá se také ve spojení „to je/jsou“, a to bez ohledu na rod a číslo podstatného jména:

To je můj přítel.

To jsou mí přátelé.

Adjektivní zájmena

Některá ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena se skloňují zcela podle vzorů přídavných jmen.

Takový, jaký, který, nějaký, některý, nijaký, žádný se skloňuje jako mladý.

Čí, něčí, ničí se skloňuje jako jarní.

Tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena substantivního typu

Nominativ	kdo	co
Genitiv	koho	čeho
Dativ	komu	čemu
Akuzativ	koho	co
Lokál	kom	čem
Instrumentál	kým	čím

Někdo, nikdo (málokdo, sotvakdo, leckdo, expresivní čertvíkdo, bůhvíkdo) se skloňuje jako kdo (někdo, někoho, někomu, …). Kdopak se skloňuje jako kdo + pak (kdopak, kohopak, komupak...).

Něco, nic (máloco, sotvaco...) se skloňuje jako co (něco, něčeho, něčemu, …; nic, ničeho, ničemu, …).

Vztažné zájmeno jenž

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
Sg.	Nominativ	jenž		jež
	Genitiv	jehož něhož		jíž níž	jehož něhož
	Dativ	jemuž němuž		jíž níž	jemuž němuž
	Akuzativ	jehož, jejž něhož	jejž nějž	již niž	jež něž
	Lokál	němž		níž	němž
	Instrumentál	jímž nímž		jíž níž	jímž nímž
Pl.	Nominativ	již	jež
	Genitiv	jichž nichž
	Dativ	jimž nimž
	Akuzativ	jež něž
	Lokál	nichž
	Instrumentál	jimiž nimiž

Jenž není tázací zájmeno, znamená totéž co který (jako vztažné zájmeno):

Vidím muže, který/jenž právě přichází.

Odkazy

Související články

• Seznam latinských gramatických pojmů
• Zájmena

Literatura

• KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha : Nakladelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4.  
• NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5.  
• ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha : Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-133-5.  

Externí odkazy

• Skloňování zájmen
• Zájmena – Přehled českých zájmen a jejich skloňování.