Vedlejší věta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vedlejší věta je věta v souvětí, která je závislá na jiné řídící větě. Podobně jako větné členy vytvářejí skladební dvojice, v nichž jeden člen je řídící a druhý závislý, tak i vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší. Vedlejší větu poznáme podle toho, že nemůže stát samostatně bez své řídící věty.

Druhy vedlejších vět[editovat | editovat zdroj]

Vedlejší věta nahrazuje některý z větných členů a podle toho rozlišujeme vedlejší věty:

  • podmětné: Kdo vydrží, bude obdarován.
  • přísudkové, též sponové (nahrazují sponu přísudku): Nejsem ten, za koho mě máte.
  • předmětné: Odpověděl, že mu na tom nezáleží.
  • přívlastkové: Srazil se s mužem, který kouřil dýmku.
  • příslovečné, např.
    • příslovečné místní: Kde nic není, ani smrt nebere.
    • příslovečné časové: Až to budeš natírat příště, musíš to vzít zelenou.
    • příslovečné způsobové: Proroctví se naplnilo, jak bylo předpovězeno.
    • příslovečné podmínky: Když pomyješ a uklidíš, uvařím něco dobrého.
    • příslovečné přípustky: I přestože je tady zákaz vstupu, někdo tam šel.
    • příslovečné účelová: Proč/ za jakým účelem snědl buchty?
  • doplňkové: Našel ho, jak leží na zemi.

Vztahy vedlejších vět k ostatním větám[editovat | editovat zdroj]

Vedlejší věta je v souvětí závislá na jiné větě, zároveň však může být rozvíjena jinou vedlejší větou. Existují tak následující možnosti:

  • vedlejší věta, závislá na hlavní větě: Tatínek řekl, že se dobře najedl.
  • vedlejší věta, závislá na vedlejší větě: Tatínek řekl, že by rád věděl, co maminka uvaří zítra.
  • vedlejší věta, souřadně spojená s jinou vedlejší větou: Na závěr promluvil k posluchačům starý muž, který se zdál být velmi rozčilen, ale nebylo mu téměř rozumět. Mezi souřadně spojenými vedlejšími větami, může být - stejně jako mezi několikanásobnými větnými členy nebo mezi hlavními větami – různý vztah:
    • slučovací (kopulativní)
    • stupňovací (gradační)
    • odporovací (adverzativní)
    • vylučovací (disjunktivní)
    • příčinný (kauzální)
    • důsledkový (konkluzívní)

Nepravé věty vedlejší[editovat | editovat zdroj]

Jako nepravé věty vedlejší označujeme věty, které jsou formálně vedlejší, ale významově jsou souřadně spojené s větou hlavní a napojovací výraz je zde kvůli ozvláštnění větné konstrukce nebo z nedbalosti mluvčího – jejich spojovací výraz by bylo možno snadno nahradit souřadným spojením. Mohou být různých druhů, např.:

  • přívlastkové: Ulicí jel cyklista, co vrazil do zaparkovaného auta.
  • příslovečné účelové: Cesta stoupá, aby náhle klesla do údolí.
  • příslovečné časové: Čeští hokejisté celý zápas nedokázali skórovat, když náhle vstřelili dvě branky.

Polovětné vazby[editovat | editovat zdroj]

Jako polovětné vazby se označují konstrukce, které jsou na přechodu mezi větou vedlejší a větným členem. V češtině jsou polovětné vazby vytvářeny nejčastěji za použití přechodníků: Holčička četla knihu (,) sedíc v křesle.

Související články[editovat | editovat zdroj]