Hlavní věta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hlavní věta je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu.

Vztahy hlavní věty k ostatním větám[editovat | editovat zdroj]

Hlavní věta může být rozvíjena závislou vedlejší větou nebo souřadně spojena s jinou hlavní větou. Pro souřadné spojení hlavních vět rozlišujeme následující vztahy:

  • slučovací (kopulativní):
    • bezespojkový - Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.
    • spojkový - Lekl se a utekl pryč.
  • stupňovací (gradační) - Lekl se, dokonce se pokusil o útěk.
  • odporovací (disjunktivní) - Lekl se, ale neutekl.
  • vylučovací (adverzativní) - Lekl se, nebo to předpokládal?
  • příčinný (kauzální) - Lekl se, neboť se mu zjevil přízrak.
  • důsledkový (konkluzívní) - Lekl se, a proto utekl.

Nepravé věty vedlejší[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vedlejší věta.

Jako nepravé věty vedlejší označujeme věty, které jsou formálně vedlejší, ale významově jsou souřadně spojené s větou hlavní a napojovací výraz je zde kvůli ozvláštnění větné konstrukce nebo z nedbalosti mluvčího.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 95-96.  

Související články[editovat | editovat zdroj]