Slovesný vid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vid (aspekt) je mluvnická kategorie slovesa, která postihuje vztah k plynutí času. Lze vymezit dvě takové základní skupiny:

  1. ukončenost (perfektum) vs. neukončenost (imperfektum)
  2. průběhovost (durativ) vs. neprůběhovost (stavovost, punktuál).

Slovanské jazyky[editovat | editovat zdroj]

V češtině a ostatních slovanských jazycích se rozlišuje dokonavý a nedokonavý vid.

Pro slovanské jazyky je typický stav, kdy obvykle existují 2 slovesa se stejným významem, která se liší pouze dokonavostí, svým vztahem k ukončenosti děje nebo stavu. Navíc zpravidla mají společný a podobný základ, jsou společného původu, takže je takový pár běžně pociťován jako jedno sloveso ve dvou vidových podobách, např. dokonavé „odběhnout“, nedokonavé „odbíhat“. Tak se vid chápe - do značné míry právem - jako obdoba rodu (činného, trpného) a způsobu (oznamovacího, rozkazovacího, tázacího), jako obdoba průběhovosti v angličtině, tedy jako součást flexe (časování) sloves a nikoliv jako kategorie pro jejich třídění.

Dokonavý vid, perfektum[editovat | editovat zdroj]

Nemá významem přítomný čas a má jednoduchý budoucí čas ve tvaru (formě) přítomného času, např. „přečteš“, „hodíme“, „soustředím se“.

Dokonavé sloveso označuje děj, který je časově ohraničený, uzavřený, nahlížený jako jednorázový, jako událost: v minulém čase již dokončený a v budoucím čase ještě nezahájený. Dokonavá slovesa se nazývají perfektiva. Pomůckou pro jejich určení je, že si můžeme před slovesem říci jednou, např. (jednou) jsem se podíval / (jednou) se podívám nebo kopnul / kopne".

Nedokonavý vid, imperfektum[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se ve všech časech a má složený budoucí čas. Označuje děj, který není ohraničený, ukončený a může probíhat v současnosti, přesněji v čase jiného děje nebo v nějaké době o níž se vypráví včetně současnosti. Nedokonavá slovesa se nazývají také imperfektiva. Můžeme si před nedokonavým slovesem říci „stále“, např. „(stále) jsem se díval“ / „(stále) se dívám“ / „(stále) se budu dívat“).

Odvozování sloves, dokonavost a opakovanost děje[editovat | editovat zdroj]

Tvorbu sloves pro rozlišení dokonavosti provozujeme dvojím způsobem: předponami a příponou -´va- (tj. -va s prodloužením předešlé samohlásky).

Dokonavá slovesa se tvoří od nedokonavých zpravidla pomocí předpon s tzv. perfektivizační funkcí. Některé mají význam čistě perfektivizační, např. „pojíst“, „napsat“. Jiné předpony pozměňují i význam původního slovesa, např. psát - „přepsat“ nebo „vypsat“. U některých to ale nelze nebo vidový pár má různé - byť blízké - základy. Například k nedokonavým běžet, běhat se jako dokonavé používají dokonavá slovesa od „-běhnout“ z vidového páru s „-bíhat“: vyběhnout (nedokonavé v páru "vybíhat"), doběhnout a nelze „běhnout“.

Z dokonavých se tvoří nedokonavá příponou -´va-opakovací, která mají zároveň význam prosté nedokonavosti, např. nedokonavé "chovat" - dokonavé "schovat" - nedokonavé/opakovací „schovávat“', „být“ - „pobýt“ - „pobývat“. I z nedokonavých sloves se tvoří nedokonavá slovesa opakovací, vyjadřující násobnost děje, např. dělat - dělávat, chodit - chodívat. A z opakovacích stejnou příponou -´va- tvoříme (nedokonavá) slovesa s významem ukončeného opakování (a to i v infinitivu) "běhávat", "schovávávat", použitelné ovšem běžně jen v minulém čase. Dokonce lze nadstandardně opakováním přípony zdůraznit dávnost, dávnou ukončenost opakovaného děje, např. "běhávávat".

Některá slovesa jsou sama významem opakovací, např. "běhat" (oproti čisté nedokonavosti "běžet").

Rozlišování sloves[editovat | editovat zdroj]

Systematika rozlišování sloves z hlediska průběhovosti a opakovanosti děje není v češtině zcela ustálená. František Trávníček rozlišoval u slovesného vidu kromě dokonavosti či nedokonavosti následující vidy:

  • momentativum (dokonavé i nedokonavé, půjdeš, přišel)
  • durativum (trvací sloveso, jdeš)
  • iterativum (opětovací sloveso), zpravidla nedokonavé (chodíš), ale někteří gramatici hovoří i o dokonavé variantě iterativa vychodíš, rozchodíš, pozamykal,chodíval
  • frekventativum (opakovací sloveso, chodíváš)

Některá slovesa, například dělat, lze použít ve více videch jako homonyma. Některé vidy lze i stupňovat (dělat, dělávat, dělávávat).[1]

V minulosti se iterativa od frekventativ rozlišovala především formálně:[2] za iterativa byla v češtině označována slova končící příponami -iti, -eti, -ěti, -ati nebo -ovati, zatímco za frekventativa byla považována slova s příponou -vati, ať už vyjadřovala opakování, opětování nebo jen trvání děje (Trávníček, 1951, str. 387[3]). Šmilauer v roce 1971[4] dělil slovesa na násobená a nenásobená, přičemž násobená dále dělil na opětovací (iterativní, např. nosil) a opakovací (frekventativní, např. nosíval); rovněž však pro něj formální stránka slova byla pro kategorizaci důležitější než významová. Podle Kopečného[5] byly termíny iterativum a frekventativum v české mluvnické tradici zpočátku synonymní. Starším termínem je podle Kopečného frekventativum (poprvé se objevuje u Blahoslava, zatímco frekventativum až u Rosy), u Pelcla je dokonce iterativum silněji opětované než frekventativum.

V dnešních pracích se jako frekventativa nebo iterativa označují ta slova, která nutně (příznakově) vyjadřují opakovanost děje. Tomu nevyhovuje například sloveso „dávat“, které například ve větě „dával mu ty peníze, ale on si je nevzal“ opakovanost nevyjadřuje.[2] Vyjadřuje prostou nedokonavost, ale opakovanost připouští, jako „dával mu ty peníze, ale on si je nikdy nevzal“, oproti čistě nedokonavým, např. „běžet“.

Vedle násobitelnosti je dalším rozměrem vidu ještě aktuálnost. V češtině ze za frekventativa nebo iterativa v současné době označují jen taková slovesa, která jsou nutně (příznakově) neaktuální, t. j. v přítomném čase nikdy nevyjadřují to, co se děje v přítomném okamžiku: sloveso „nosím“ tedy není frekventativem ani iterativem, přestože vyjadřuje opakovaný děj, zatímco slovo „nosívám“ je.[2]

Slovesa, která mohou mít podle kontextu význam různých vidů (například „nejím špenát“ buď ve smyslu „nejídám špenát“ nebo „teď nejím špenát“), jsou označována buď jako indeterminovaná (neurčitého vidu) nebo jako homonymní (mohou nabývat různých významů).[1][2] Termín „durativa“ se podle jazykové poradny ÚJČ v současné době už nepoužívá, místo toho se mluví o slovesech „prostě nedokonavých“, která mohou, ale nemusejí označovat opakování.[2]

Chybné rozlišení[editovat | editovat zdroj]

Někdy se objevují dokonavá slovesa chybně v tvarech pro nedokonavá slovesa, zejména v budoucím čase jako infinitiv s pomocným slovesem být. Typicky jde o sloveso soustředit se, řidčeji i jiná, např. "budu se soustředit" místo správného soustředím se anebo vidově párové budu se soustřeďovat (vhodněji pak: zaměřím se).

Jiné jazyky[editovat | editovat zdroj]

V jiných jazycích (např. germánských či románských) samotné sloveso (ne)ukončenost nevyjadřuje. Tento vztah vyplývá z kontextu a často se k jeho vyjádření používají větné vazby a slovesné časy, které se v češtině nevyskytují. Např. švédské komma znamená „přijít“ (dok.) i „přicházet“ (nedok.): jag kommer nu (zrovna přicházím), jag kommer kl. 5 (přijdu v 5 hodin).

Angličtina[editovat | editovat zdroj]

V angličtině se rozlišuje průběhovost (aspekt průběhovosti, progresivity) děje:

  • průběhový aspekt: I am writing - píši (právě teď nebo v době jiné události)
  • prostý, neprůběhový aspekt: I write - píši (obvykle, pravidelně, často, trvale)

Průběhovost, neuzavřenost zdůrazňuje - oproti prostotě, obyčejnosti, normálu, základu, tj. neprůběhovosti - u děje jeho aktuálnost, pokračování z předešlého okamžiku (předešlé doby) do následujícího okamžiku (následující doby). A to vztaženo k době, o které se mluví nebo mluvilo, bez ohledu na reálný nebo gramatický čas - v současnosti, někdy minulosti i někdy v budoucnosti.

Tato neuzavřenost děje se v angličtině vyjadřuje gramaticky, a to dokonce pravidelně a jednoduše: předsunutím časovaného pomocného slovesa be a uzavřením významového slovesa v základním tvaru (infinitiv bez předložky "to") příponou –ing.

Anglická průběhovost a česká nedokonavost[editovat | editovat zdroj]

Dokonavost v češtině se oproti tomu vyjadřuje použitím jiného, vidově párového slovesa s různými kmeny nebo různými předponami resp. jejich nepoužitím, tedy velmi nepravidelně. Průběhovost (neuzavřenost) lze ovšem vyjádřit jen v případě, že v češtině by bylo použito nedokonavé sloveso, významově ale nejde o totéž.

Česká nedokonavost má kromě průběhovosti zároveň i význam trvalosti a navíc možné pravidelnosti, opakovanosti (i když ji nezdůrazňuje). Je zpravidla základním, normálním, běžnějším slovesem, např. číst - přečíst.

Dokonavost je zdůrazněním pohledu na děj jako uzavřený, celistvý celek. Je tedy vyznačením specifika, odlišnosti oproti normálu, základu, všeobecnosti, otevřenosti. Tím jde jakoby právě opačným směrem, než anglická průběhovost, která zdůrazňuje aktuální neuzavřenost.

Průběhovost v češtině můžeme rovněž vyjádřit, zdůraznit, ale jen doplňujícími částmi věty, např. příslovci: právě jím nebo zrovna, když jedl, uviděl ... , případně během jídla uviděl. A zpravidla postačí právě kombinace sloves různých vidů a příslovcí, abychom dosáhli téhož, jako anglickou kombinací průběhového a prostého tvaru sloves.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Dominik Lukeš: Terminologie a platonický svět gramatických idejí In: Gramatická terminologie ve vyučování (Grammatical terminology and education), Praha, 2001
  2. a b c d e Z dopisů jazykové poradně, Naše řeč, 3/2009, str. 167–168
  3. Trávníček: Mluvnice spisovné češtiny, Praha 1951
  4. Šmilauer: Nauka o českém jazyku, Praha, 1972, str. 40, 111, 112
  5. Kopečný: Slovesný vid v češtině, Praha, 1962, str. 21

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo vid ve Wikislovníku