Čárka (interpunkce)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Čárka (interpunkce)

Interpunkční znaménka

apostrof     '
čárka   ,
dvojtečka   :
otazník   ?
pomlčka        
spojovník   -  
středník   ;
tečka   .
uvozovky   „ “       » «
vykřičník   !
výpustka     ...
závorky   ( )   [ ]   { }   ⟨ ⟩

Čárka ( , ) je interpunkční znaménko a matematický symbol.

Interpunkční znaménko[editovat | editovat zdroj]

Jako interpunkční znaménko se používá k oddělování jednotlivých vět v souvětí, částí rozvitých větných členů, vložených a osamostatněných částí vět (vsuvky, oslovení apod.). Její význam spočívá především v zpřehlednění složitějších větných konstrukcí. Často má i zásadní vliv na význam věty.

Pravidla používání čárky se v jednotlivých jazycích různou měrou liší.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Čárka byla jedním z prvních interpunkčních znamének. Ve 3. století př. n. l. Aristofanés Byzantský vymyslel systém značek (distinctiones), které oddělovaly verše a naznačovaly množství dechu potřebného k dokončení každého úseku textu čteného nahlas. Použití se v té době neřídilo mluvnickými pravidly, ale tzv. pauzovým principem, který se používal i v následujících tisíciletích. Různé délky pauzy se označovaly tečkou ve spodní (krátká pauza: . ), střední ( · ) nebo horní (dlouhá pauza: ˙ ) části řádku.

Značka používaná v současnosti se vyvinula z šikmého lomítka (virgula suspensiva/ ), které se používalo od 13. do 17. století k vyznačení pauzy. V 16. století se virgula posunula do dolní části řádku a získala dnešní podobu ( , ).[1][2][3][4]

Pauzový princip byl opuštěn během 18. a 19. století. Místo něj se začala uplatňovat pravidla respektující syntaxi vět.

Čeština[editovat | editovat zdroj]

V češtině se používání čárky řídí těmito pravidly:[5]

Souvětí[editovat | editovat zdroj]

Čárkou se oddělují:

  1. souřadně spojené věty hlavní i vedlejší, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím;
    • Ráno jsem vstal, nasnídal jsem se a šel jsem do práce.
    • Ptal se, kdo to byl a co chtěl.
    • ale: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
  2. věty podřazené od vět nadřazených.
Vím, že to není pravda.

Čárka se klade i před spojky a, i, ani, nebo, či, mají-li jiný význam než slučovací (odporovací, stupňovací, vylučovací, důsledkový, vysvětlovací apod.). Čárka se proto píše před spojovacími výrazy a proto, a tudíž, a tak, a tedy, a sice, a to apod. Před těmito spojkami může čárka stát také tehdy, odděluje-li předchozí vloženou větu.

Slíbil, že zavolá, a neudělal to. Vedoucí onemocněl, a proto byla dnešní porada zrušena.
Přijdu buď v sobotu, nebo v neděli.
Řekl, že se ještě ozve, a pak se rozloučil.

Věta jednoduchá[editovat | editovat zdroj]

Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. Jednotlivé složky takového několikanásobného větného členu mohou být přiřazeny k sobě bez spojek nebo spojeny různými spojovacími výrazy.

Postupně rozvíjející přívlastky se čárkou neoddělují.

Vložené a volně připojené výrazy[editovat | editovat zdroj]

Čárkou se také zpravidla oddělují výrazy, které jsou do věty vloženy nebo jsou k ní volně připojeny. Jsou to zejména:

Typografie[editovat | editovat zdroj]

Při typografickém zpracování textu (v tisku, na počítači, na psacím stroji apod.) se dodržují tyto zásady umístění čárky:

  • Čárka se klade bezprostředně za předcházející slovo (bez mezery), mezi čárku a následující slovo se klade (jedna) mezera.
Správně:
pes, kočka
Nesprávně:
pes , kočka
pes ,kočka
pes,kočka

Výjimku tvoří zápis desetinných čísel, kde se mezera neklade: 3,14 (viz Matematický symbol).

  • Nikdy se čárka neklade na začátek řádku, vždy musí být na stejném řádku jako předcházející slovo (s nímž tvoří jeden celek).
Správně:
pes,
kočka
Nesprávně:
pes
, kočka

Matematický symbol[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku desetinná čárka.

V mnoha evropských jazycích (včetně češtiny) se čárka používá jako desetinná čárka, která odděluje celou část čísla od desetinné části. Například 3,14 znamená „tři celé (a) čtrnáct (setin)“. V tomto kontextu se jedná o jediné číslo, nikoliv čísla dvě – 3 a 14.

Zejména v anglo-saském prostředí se ve stejném významu místo čárky používá tečka (3.14).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Reading Before PunctuationIntroduction to Latin Literature, leták Haverford College
  2. A History Of Punctuation
  3. Points to Ponder v STSC Crosstalk
  4. Manuscript Studies, Medieval and Early Modern
  5. Členicí znaménka: Tečka v Pravidlech českého pravopisu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo čárka ve Wikislovníku