Vykřičník

Interpunkční znaménka
apostrof   ’   ' čárka   , dvojtečka   : otazník   ? pomlčka   ‒   –   —   ― spojovník   -   ‐ středník   ; tečka   . uvozovky   „ “   ‚ ‘   » « vykřičník   ! výpustka   …   ... závorky   ( )   [ ]   { }   ⟨ ⟩

Vykřičník (!) je interpunkční znaménko, které se nejčastěji používá po citoslovci, pro ukončení věty zvolací nebo zdůraznění věty oznamovací. V češtině se od předcházejícího slova odděluje zúženou mezerou; ve francouzštině se od něj odděluje mezerou (resp. správně typograficky slabou spacií/osminou čtverčíku).

Vykřičník se jako interpunkční znaménko začal používat v 16. století.

Vykřičníkem uzavřeným do závorky, tedy (!), je možné naznačit údiv, upozornění čtenáře apod.

Speciální použití

Španělština

Ve španělštině věty zvolací vykřičníkem nejenom končí, ale i začínají – za tímto účelem se na jejich počátku používá obrácený vykřičník: ¡ Toto typografické pravidlo platí od 18. století a je dále uplatňováno, stejně jako v případě obráceného otazníku, v galicijštině (s různou mírou důslednosti), leónštině a v některých domorodých jazycích zemí, kde je španělština úředním jazykem (např. v indiánském jazyce nahuatl).

Romština

Ve společném mezinárodním pravopisu romštiny (Maśkarutno lekhipe) se kuriózním způsobem používá ve vokativu, kde se píše před poslední slabikou jeho koncovek, např. Roma!le, phral!a apod.

Kojsanské jazyky

Při zápisu některých kojsanských jazyků a v jejich přepisu IPA se pro postalveolární mlaskavku používá symbol ǃ (entitou ǃ), při běžném zápisu nahrazovaný vykřičníkem – viz např. jméno známého herce N!xau.

Matematika

V matematickém zápisu vykřičník označuje operaci faktoriál.

Dvojitý vykřičník (‼)

Pakliže chce pisatel dát důraz na nějakou větu nebo slovo, může místo vykřičníku napsat vykřičníky dva. Psaní více těchto interpunkčních znamének nemá oporu v pravidlech českého pravopisu.

Odkazy

Související články

• Modalita věty