Pomlčka
|
apostrof ’ ' |
Pomlčka (–) je interpunkční znaménko, které naznačuje přestávku v řeči, odděluje části projevu (ve větě i mezi větami). Pomlčka se ve většině případů na obou stranách odděluje mezerami.
V tištěných typech písma se obvykle rozlišují dva či více typů pomlček. Dnes je nejběžnější tzv. půlčtverčíková pomlčka v šířce přibližně písmene n (tedy půl čtverčíku), která se na běžných klávesnicích počítače nevyskytuje (Unicode znak U+2013). V některých jazycích, např. v angličtině, se od krátké pomlčky (en dash, tiret, má šířku písmene N) odlišuje dlouhá neboli čtverčíková pomlčka (em dash, má šířku písmene M; U+2014). V češtině se dnes dlouhá pomlčka používá výjimečně, např. v beletrii pro zvýraznění členění textu. Na klasických psacích strojích a při ručním psaní se obvykle pro oba druhy pomlček používá stejný znak jako pro spojovník. Některá tisková písma však více druhů pomlček (případně ani oddělené znaky pro pomlčku a spojovník) neobsahují.
Obsah |
Užití pomlčky v češtině [editovat]
Použití s mezerami [editovat]
Půlčtverčíková pomlčka obklopená mezerami se používá v zásadě tam, kde se historicky používala čtverčíková pomlčka:
- Nahrazuje přísudek v neslovesných větách: Mladost – radost.
- Nahrazuje spojku v souřadně spojených větách: Chytří pochopí – hloupí se zeptají.
- Osamostatňuje část výpovědi, a to na začátku nebo na konci věty: Nebezpečí – to je moje druhé jméno. Přišlo to, co všichni očekávali – prodloužení.
- Odděluje vsuvku, používá se párově – není-li vsuvka na začátku či na konci věty. Oddělení vsuvky může být nahrazeno čárkami (čárkou) nebo závorkami.
- Odděluje přímou řeč, může být nahrazena uvozovkami.
- Naznačuje neukončenou výpověď, může být nahrazena třemi tečkami: Jestli nedáš pokoj, tak – (V této funkci se často používá dlouhá pomlčka.)
- V beletrii se užívá pro členění textu a stupňování děje, někdy se užívá i více pomlček za sebou: Otevřely se dveře a vstoupil – – – sám vévoda!
Použití bez mezer [editovat]
- Odděluje dva či více jmenných či číselných prvků v označení rozmezí, trasy, vzájemného vztahu (vzdálenosti, souboje atd.). V tomto použití se zpravidla nemá (nemusí) oddělovat mezerami: rychlík Praha–Brno, utkání Sparta–Slávie, Karel IV. (1316–1378), 1.–3. 5. (pouze však pokud je stejný měsíc, jinak s mezerami). Mezery se doporučuje vkládat, pokud je alespoň jeden z výrazů víceslovný: rychlík České Budějovice – Ústí nad Labem. Někdy se chybně používá též ve významu předložky do (od 7–15 hodin). V adjektivním tvaru se pomlčka mění ve spojovník (utkání Česko–Slovensko, česko-slovenské utkání). Pro označení spojení dvou prvků (Frýdek-Místek, Rakousko-Uhersko, Anežka Hodinová-Spurná) nebo podřízeného celku (Bratislava-Vajnory) se správně používá spojovník, nikoliv pomlčka. V některých méně obvyklých typech případů může být volba znaménka neustálená, sporná nebo může být použitelných více možností.
- Nahrazuje nuly ve vyjádření počtu nižších měnových jednotek (Kčs 30,–).
- Používá se k proškrtnutí prázdných rubrik, položek či políček, může být nahrazeno jiným způsobem proškrtnutí.
Psaní pomlčky na počítači [editovat]
Na běžných rozložení kláves na počítačových klávesnicích se pomlčka nevyskytuje. K zápisu pomlčky je ale v mnoha programech možné využít klávesové zkratky (případně nabídku speciálních znaků). Na většině počítačů s Microsoft Windows je možno pomlčku zadat podržením klávesy Alt a zápisu kódu znaku na numerické klávesnici: krátkou pomocí Alt 0150, dlouhou pomocí Alt 0151. V některých textových editorech se pomlčka zapíše jako opakovaný spojovník („--“), některé programy jednoduchý spojovník obklopený mezerami změní na pomlčku automaticky. Na počítačích Apple Macintosh se pak stlačí zároveň tlačítko Option a spojovník.
Podobné znaky [editovat]
Pomlčka se liší od spojovníku („-“; U+002D, případně U+2010), který spojuje především dvě slova nebo dvě části slova v jeden celek a vkládá se bez mezer. Spojovník se používá též jako rozdělovník na konci řádku.
V matematickém zápisu se znak minus (U+2212), podobný pomlčce, užívá pro operaci odčítání, kdy se odděluje mezerami, nebo se (bez mezery) používá k označení záporného čísla. Z typografického hlediska se od pomlčky liší, pomlčka stojí poněkud níže, znak minus by měl stát stejně vysoko a mít stejnou délku jako vodorovná čárka u znaku plus.
Srovnání: +, −, –, —, ―, - (plus, minus, pomlčka (n-pomlčka), dlouhá pomlčka (m-pomlčka), vodorovná čára, spojovník).
Podle ČSN 01 6910 se v korespondenci značka minus nahrazuje klasickou pomlčkou.[1]
Literatura [editovat]
- Pravidla českého pravopisu. Praha : Academia, 1993. ISBN 80-200-1343-1. s. 54, 72–73.
Reference [editovat]
- ↑ Číslicové a jiné matematické symboly v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český