Znaménka plus a minus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Znaménka plus a minus (+ a ) se obecně používají k označování kladných a záporných čísel a rovněž pro operace sčítání a odčítání. Používají se i v dalších významech, více méně analogických. Plus a minus jsou výrazy z latiny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv znaménka jsou nyní obecně známá stejně jako abeceda nebo indicko-arabské číslice, jejich použití není příliš staré. Například znaménko pro sčítání v egyptských hieroglyfech se podobalo nohám kráčejícím ve směru psaní textu (v egyptštině se psalo různými směry), obrácený směr znamenal odčítání.

D54 nebo D55

V Evropě se na začátku 15. století obecně používala písmena P a M.

Nejranější tištěný výskyt moderních znamének je pravděpodobně v knize „Behende und hüpscheenung auff allen Kauffmanschafft“ nebo Mercantile Arithmetic od Johanna Widmanna z roku 1489, kdy byly použity k označení přebytku nebo nedostatku. Znaménko + je zjednodušení latinského „et“ (podobně jako ampersand &). Znaménko může být odvozeno od tildy psané nad m, které se používalo k označení odčítání; může se také jednat o zkrácení samotného písmena m.

Podle webové stránky Earliest Uses of Various Mathematical Symbols , je první knihou, kde se + a − poprvé použilo k označení operací sčítání a odčítání, kniha publikovaná Henricusem Grammateusem v roce 1518.

Robert Recorde, který navrhl znaménko rovnosti, zavedl písmenka plus a minus do Velké Británie v roce 1557 v knize The Whetstone of Witte.

Alternativní použití[editovat | editovat zdroj]

Znaménka + a − mohou označovat mnoho různých operací, v závislosti na uvažovaném matematickém systému. Mnoho algebraických struktur má některé operace nazývané (nebo ekvivalentní) sčítání. Avšak znaménka se používají i ke zcela různým operacím, jako je spojování řetězců znaků.

Plus může znamenat:

Znaménko minus[editovat | editovat zdroj]

Znaménko minus se v matematice používá dvěma způsoby:

  1. Operátor odčítání: Binární operátor k označení operace odčítání, jako je např. 5 − 3 = 2. Odčítání je obrácená operace ke sčítání.
  2. Negující operátor: Unární operátor vytvářející z kladného čísla záporné.

Znaménka plus a minus v jiných kulturách[editovat | editovat zdroj]

V židovské tradici se nejméně od 19. století pro znaménko plus používá symbol převráceného T. Tuto praxi převzaly izraelské školy (přinejmenším od roku 1950) a nyní je zcela běžná ve většině základních škol (včetně světských) a v některých středních školách. Tento symbol používají rovněž náboženští autoři, ale většina knih pro dospělé používá mezinárodní označení „+“. Obvyklé vysvětlení pro specifický symbol je, že symbol „+“ vypadá jako křesťanský kříž. Unicode má tento symbol na pozici U+FB29 „Hebrejský znak alternativní písmenu plus“ ().

V počítačích[editovat | editovat zdroj]

Název znaku znak Unicode ASCII URL HTML
plus + U+002B +  %2b
minus U+2212 − nebo −
spojovník - U+002d -  %2d

Znaménko minus v Unicode je navrženo tak, aby mělo stejnou délku a výšku jako znaménko plus a znaménko rovnosti. Ve většině fontů mají stejnou šířku jako číslice, aby se usnadnilo rozdělování čísel do tabulek.

Znaménko spojovník (-) je obvykle kratší délky než znaménko plus a často má i jinou výšku. Lze je použít jako náhradu znaménka minus, je-li dostupná pouze znaková sada ASCII, nebo ve fontu s pevnou šířkou.

Podle ČSN 01 6910 se v korespondenci značka minus nahrazuje klasickou pomlčkou.[1]

Při sazbě textu je výhodné používat minus v záporných číslech, protože je považováno za „obyčejný“ znak; při alternativním použití spojovníku i pomlčky může totiž dojít k rozdělení znaménka a čísla do dvou řádek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=161&id=785#nadpis5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]