Ligatura (typografie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
f - t ligatura, písmo Garamond, velikost 12pt.
Příklady slitků vysázených pomocí LaTeXu

Jako ligatura (z lat. ligare „svázat“), slitek nebo svaznice se označuje spojení dvou znaků v textu. V klasické podobě se jedná o „svázání“ dvou znaků při psaní – nejvíce se v dnešním latinském písmu projevuje v tzv. „psacím“ písmu, kde jsou spolu provázána všechna písmena v jednom slově. Od vynálezu knihtisku se jako ligatura, slitek, označuje umístění dvou písmen na jediný odlitek; tato písmena jsou obvykle nějak propojena či upravena. V dnešní typografii se běžně slitky používají např. pro dvojice fi a fl.

Ligatury v latince[editovat | editovat zdroj]

Ligatura et

Původně v latince existovaly jen majuskuly, které nebyly propojovány (jinak je tomu v kurzivním písmu). Za účelem rychlého psaní se začala (hlavně některá) písmena propojovat a začala dostávat nový tvar vhodnější pro ligatury, čímž se objevila minuskula. Písmo plně přizpůsobené ligaturám je však kurzíva, tj. písmo psané v rychlosti rukou.

V latinském písmu se ligatury používaly velmi často ve středověkých rukopisech, kde jedno písmeno může mít až několik tvarů a podob, podle ligatury, tj. podle toho, jaké písmeno předchází či následuje a jak je s ním spojeno. Typickou a snad nejznámější ligaturou používanou dodnes je ampersand & pocházející z písmen e + t (latinské „et“ znamená „a“), oblíbený např. v názvech firem.

Ligatura v arabštině[editovat | editovat zdroj]

V arabštině má téměř každé písmeno z principu čtyři formy (samostatnou, počáteční, koncovou a středovou), tj. stojí-li osamoceně (neváže se), na začátku slova (spojené s následným znakem), na konci slova (spojen se znakem před sebou), či uprostřed slova (spojen se znaky na obě strany). Několik málo znaků má pouze dvě formy. Obvykle se toto označuje za ligatury, přestože se jedná spíše jen o psanou formu písma (tiskací nemá). Rozdíl vynikne tím spíše, když uvedeme, že arabština má skutečné ligatury - tedy zvláštní spojení více písmen mezi sebou. Nejužívanější a jediná povinná ligatura je pro l + `aliv: لا. Další ligatury jsou nepovinné: pro k + `aliv, k + l, k + l + `aliv, l + m a jiné.

Ligatura v nápisech[editovat | editovat zdroj]

Ligatury našly své specifické uplatnění také v numismatice (mince), sfragistice (pečeti) a u epigrafických památek, např. na náhrobních a pamětních deskách, zvonech apod.

Sloužily především k úspoře prostoru, aby byl požadovaný text co nejkratší. Vznikají spojováním dvou nebo i více vedle sebe stojících písmen. Zřejmě nejběžnější je ligatura písmen AE - Æ.

Písma bez ligatur[editovat | editovat zdroj]

Existují písma, která navzájem písmena nikdy nevážou, a to ani při kurzivním psaní.[zdroj?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • BERAN, Vladimír a kolektiv autorů. Aktualizovaný typografický manuál. 3. vyd. Praha: Kafka design, 2003. ISBN 80-901824-0-2.
  • DANČO, Václav. Kapesní průvodce počítačovou typografií. Praha: Via Vestra, 1995. ISBN 80-85935-00-7.
  • HLAVÁČEK, Ivan, KAŠPAR, Jaroslav, NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. Praha: H&H 1993.
  • KOČIČKA, Pavel; BLAŽEK, Filip. Praktická typografie. 2. vyd. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-7226-385-4.
  • MARTÍNEK, Zdeněk. Počítačová typografie srozumitelně …s Wordem. 1. vyd. České Budějovice: Kopp, 1996. ISBN 80-85828-75-8.
  • MARTÍNEK, Zdeněk. Úvod do počítačové typografie. Plzeň: ZČU 1995. ISBN 80-7043-140-7.