Předkřesťanské slovanské písmo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Předkřesťanské slovanské písmo
Typ Hláskové či slabičné? (viz status níže)
Mluvené jazyky Praslovanština
Časové období ~10 000 př. n. l.-6. století n. l.
Status Existence tohoto písma je neprokázaná, čistě hypotetická a vědeckou obcí považovaná za pochybnou.
Potomci řecké písmo
latinka
hlaholice
cyrilice
runy
i všechna ostatní písma světa
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode.

Předkřesťanské slovanské písmo (také označováno jako slovanské runy, slovanské runové písmo, runice, venedské či venetské písmo, vendické runy apod.) je hypotetickým písmem, které mělo být používáno Slovany před přijetím křesťanství a vytvořením hlaholice a cyrilice.

Důkazy[editovat | editovat zdroj]

Dosud jedinými - nepřímými - důkazy o existenci písma mezi předkřesťanskými Slovany jsou zmínky v raně středověkých zdrojích.

V 9. století bulharský mnich, učenec a spisovatel Černorizec Chrabr ve svém spise O písmenech zmiňuje, že před přijetím křesťanství užívali Slované systém, který nazývá „črtami a zářezy“ (případně „črtami a čárami“,[1] staroslověnsky чръты и рѣзы) a pomocí něhož věštili a počítali:[2]

Slované dřív, pokud byli pohany, neměli písma, ale počítali a věštili črtami a zářezy. Když pak byli pokřtěni, snažili se psát slovanskou řeč římskými a řeckými písmeny bez dodatečné úpravy. A kterak je možno dobře psát řeckými písmeny bogъ – Bůh nebo životъ – život nebo dzělo – velmi nebo crьkovь – chrám nebo člověkъ – člověk nebo širota – šíře nebo ščedroty – štědrost nebo jadь – jídlo nebo odu – kde nebo junostь – mládí nebo ęzykъ – jazyk, národ a jiná slova těmto podobná. A tak tomu bylo mnoho let.

Jeho současník biskup a kronikář Dětmar z Merseburku popsal chrám pohanských Slovanů na ostrově Rujána, v němž měly být modly s vyřezanými jmény bohů,[pozn. 1] které představovaly.

Slovanské runy[editovat | editovat zdroj]

Termín „slovanské runy“ staví na několika problematických předpokladech:

Slované a Venetové[editovat | editovat zdroj]

Existovalo hned několik etnik, která byla označována jako Venetové, například

a možná i další. Pouze Venetové jaderští nám zachovali textové památky ve vlastním jazyce, venetštině. Ta sice byla nesporně jazykem indoevropským, ovšem zcela zřejmě také neslovanským. Dnes je jazykovědci považována za samostatnou větev indoevropské jazykové rodiny, byť sdílí některé rysy s jazyky italickými, keltskými a rovněž germánskými.

Nelze úplně vyloučit, že alespoň některá z těchto etnik byla příbuzná, nicméně jakékoliv důkazy chybějí. Hojně doloženým jevem je pojmenování etnika podle etnika předchozího či podle území, které nově obsadilo. Příkladem je pojmenování Čech latinsky Bohemia nebo německy Böhmen podle Bójů, keltského kmene, který oblast české kotliny obýval dříve. Ačkoliv tedy v germánských jazycích byli později západní Slované označováni jako „Vendové“ (dodnes např. německy wendisch „lužickosrbský“), nelze pouhou podobnost, ba ani totožnost názvu etnik považovat za dostatečný argument pro postulování jejich příbuznosti.

Venetské runy[editovat | editovat zdroj]

Mýtus o venetských runách vznikl mylnou interpretací staroseverského vendarunir, které bylo chápáno jako runy „Vendů“. U Seveřanů však bylo výrazem pro Vendy slovo vindir, které lze jen stěží spojovat s venda-. Naopak venda- lze identifikovat jako slovesný základ s významem „obracet“. Výraz vendarunir by pak bylo možné chápat jako „runy psané bustrofédonem“ (praxe, kdy se na konci řádku nepřeskočí na začátek řádku dalšího, ale začne se na témže místě, někdy zároveň při obrácení o 180°).[3]

Nálezy z Retry[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině osmnáctého století se v majetku zlatníka Gedeona Sponholze v Neubrandenburgu objevily modly, které prý protestantský pastor Friedrich Sponholz nalezl ve dvou schránkách ve vsi Prillwitz v Meklenbursku, když kopal na farní zahradě. Bylo to prý nad břehem Tollského jezera, kde se kdysi měla nacházet dávná Retra. Idoly byly popsány písmem runového typu a odpovídaly popisům ze středověkých kronik. Ačkoliv bylo nade vší pochybnost prokázáno, že se jedná o falzifikáty,[4][5][6] romantická domněnka o jejich pravosti je stále živá zejména mezi nacionálně orientovanými autory.[7][8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. latinsky singulis nominibus insculptis, Kronika 6:23

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hrabová 2006
  2. Šimík 2005
  3. Du Méril 1850
  4. Sklenář 1974
  5. Forschungen 2005
  6. Velínský 2007
  7. Krupa & Ondrejovič 2005
  8. Růžička 1924
  9. Horák 1991

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DU MÉRIL, Édélstand Pontas. Mélanges archéologiques et littéraires. [s.l.] : Franck, 1850. Dostupné online. S. 74. (francouzsky) 
  • HORÁK, Antonín. O Slovanech úplně jinak. Vizovce : Nakladatelství Lípa, 1991.  

  • HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu. České Budějovice : Veduta, 2006.  

  • RŮŽIČKA, J.. Slovanská mythologie. Praha : [s.n.], 1924.  

  • SKLENÁŘ, Karel. Slepé uličky archeologie. Hořovice : [s.n.], 1974.   (ukázka)

  • VELINSKÝ, Frederik. Nadšenci a podvodníci: Z historie archeologických omylů a podvrhů [online]. 21. století, 21.04.2006, [cit. 2012-11-15]. Dostupné online.  

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]