Dobrica Ćosić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dobrica Ćosić
Добрица Ћосић
Добрица Ћосић (Dobrica Chosich), firct President of Federal Republic of Yugoslavia.jpg
1. prezident Federativní republiky Jugoslávie
Ve funkci:
15. června 1992 – 1. června 1993
Nástupce Zoran Lilić

Narození 29. prosince 1921
Velika Drenova, Království SHS
Úmrtí 18. května 2014 (92 let)
Bělehrad, Srbsko
Národnost Srbové
Commons Kategorie Dobrica Ćosić

Dobrica Ćosić (29. prosince 1921[1]18. května 2014) byl srbský spisovatel. Byl také prvním prezidentem Svazové republiky Jugoslávie, tedy Srbska a Černé Hory po odtržení Chorvatska a Slovinska a během války v Bosně a Hercegovině, v dobách režimu Slobodana Miloševiće. Vzhledem k jeho politické i literární úloze je stále rozporuplnou osobností; zatímco jeho obdivovatelé ho označují jako "otce moderního národa", odpůrci poukazují na podporu nacionalistickým kruhům.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Politická kariéra Dobrici Ćosiće začala již během druhé světové války. Tehdy sloužil jako politický komisař v Resavském partyzánském oddíle, rovněž byl i členem Svazu komunistické omladiny Jugoslávie. Po ukončení války působil v AGITPROPu, dvanáct let potom zastával funkci svazového poslance v Bělehradské skupštině. Poprvé na sebe upoutal pozornost v okamžiku, kdy se postavil proti odstavení Aleksandra Rankoviće od moci. Rovněž se rozhodl oponovat Titovi a jeho politice. Ćosić vedl mnohé diskuze ohledně postavení národů, jejich vlivu, stejně jako jejich spolupráce (což bylo ve federativní a mnohonárodnostní Jugoslávii dost ožehavé téma).

Na jednání Svazu komunistů Srbska v roce 1968 upozornil na zhoršující se postavení Srbů v Kosovu, což bylo v ostrém rozporu s oficiální politikou. Následně proto vystoupil ze strany, v 70. letech se z něj stal významný disident.[2]

V polovině 80. let se stával obdiv k Titovi a jeho vizi jednotné mnohonárodnostní Jugoslávii pomalu záležitostí minulosti a vztahy mezi jednotlivými svazovými republikami se komplikovaly. Ćosić zastával tehdy stále se šířící ideu, že je třeba najít nové postavení Srbska v rámci SFRJ, případně posílit to stávající. Rovněž oponoval vzrůstajícím antisrbským tendencím v Kosovu a Vojvodině a vyslovil se pro těsnější svazek Srbska s těmito celky. Svůj přístup obhajoval tvrzením, že "srbský národ vyhrává ve válce, ale prohrává v míru". Začal být znepokojován s postavením srbských menšin zvlášť v Kosovu, organizoval různá hnutí, která měla poukázat na porušování práv srbských a černohorských obyvatel v této autonomní provincii. Ke konci 80. let se podepsal pod memorandum SANU, které nacionalistické snahy v Srbsku akcelerovalo. Ćosić také Tita veřejně v tisku kritizoval; mluvil o něm jako o politikovi, který nese vinu za veliké ztráty při bojích na sremské frontě - ale hlavně jako politika, který patří do stalinistické éry, jemuž je demokracie cizí.[3]

V pozdějších letech Ćosić podpořil nové srbské politiky, a to jak v srbské svazové republice, tak i Bosně a Hercegovině. Díky tomu se stal vhodným kandidátem pro významný post. Roku 1992 se tak stal jugoslávským prezidentem.[4]

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Ćosić, jako spisovatel, vstoupil na scénu již roku 1951 románem "Daleko je sunce", (Slunce je daleko) ve kterém popsal své zkušenosti z bojů druhé světové války a pokusil se vykreslit krizi lidskosti ve válečném konfliktu. Obraz nezdolných partyzánů je zde narušen; bojovníci jsou v obklíčení nepřítelem a vykreslováni jako váhající a nejistí přemýšlí, zda bojovat dále, či nikoliv.[1] V pozdějších letech pracoval na dalších románech, kde se dotkl i dějin Srbska, konkrétně 19. století. O tom pojednává například jeho román Koreni (Kořeny), kde se věnuje srbské vesnici z těchto dob[1] a dramatickým proměnám srbské společnosti. V novějších románech se opět zabývá těmito časovými oblastmi, objevuje se ale také i dílo, které je zasazeno do první světové války, a to s názvem "Vreme smrti" (Čas smrti). Tento rozsáhlý historický román, který má čtyři části, se zabývá početnými lidskými osudy i historickými událostmi.[1] V 90. letech se ve svých dílech začal věnovat problematice Kosova.

Za svůj literární přínos dostal Ćosić ocenění časopisu NIN (celkem dvakrát - 1954, 1961).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd : Prosveta, 2002. Kapitola Pregled književnosti druge polovine XX veka, s. 1192-1194. (srbština) 
  2. PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. Dále jen Dějiny Srbska. ISBN 80-7106-671-0. S. 498.  
  3. DUKIĆ, Slavoljub. Tito je istorijska pojava. Oslobođenje. listopad 1989, s. 22.  
  4. KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd : Filip Višnjić, 2007. Kapitola Politika SAD u prvim godinama jugoslovenske krize, s. 96. (srbština)