Milutin Milanković

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Milutin Milanković (srbsky Милутин Миланковић) (28. května 1879, Dalj u Osijeku12. prosince 1958, Bělehrad) byl srbským geofyzikem známým svou teorií ledových dob a návrhem novojuliánského kalendáře.

Životopis a dílo[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval techniku ve Vídni (Technische Hochschule in Vienna) jako stavební inženýr (1902) a získal doktorát technických věd (1904). Později pracoval ve Vídni ve firmě Adolf Baron Pittel Betonbau, kde budoval přehrady, mosty, viadukty, akvadukty z vyztuženého betonu po celém Rakousko-Uhersku. Na podzim 1909 mu byla nabídnuta katedra aplikované matematiky v Bělehradě a on se rozhodl soustředit se postupně na základní výzkum. Už od roku 1912 se jeho zájem soustředil na klima Země.

Přesidloval do Bělehradu v nepokojných dobách, kdy probíhaly balkánské války (1912-13) a začínala první světová válka (1914-1918). Světová válka vypukla krátce poté, co se oženil, a pro něj to znamenalo, že byl rakousko-uherskou armádou internován v Nezideru a poté v Budapešti, kde mu však bylo dovoleno pracovat v knihovně Maďarské Akademie věd. Toho využil k tomu, že pracoval na problematice pozemského klimatu a po válce (1920) mohl vydat na toto téma monografii s názvem Théorie mathématique des phénomènes thermiques produits par la radiation solaire (Matematická teorie tepelných jevů vyvolaných slunečním zářením).

V roce 1923 předložil Synodě pravoslavných církví, která se konala v květnu v Konstantinopoli (Cařihradě, Istanbulu) svůj návrh Novojuliánského kalendářního cyklu přestupných roků, který je dokonalejší nejen, než původní juliánský kalendář, ale také přesnější, než dnes nejužívanější cyklus gregoriánského kalendáře.

V roce 1927 byl Milanković pozván ke spolupráci na klimatologické příručce (Handbuch der Klimatologie) a na geofyzikální příručce (Handbuch der Geophysik). Klimatologická příručka, ke které napsal úvod s názvem Mathematische Klimalehre und astronomische Theorie der Klimaschwankungen (Matematické učení o podnebí a astronomická teorie změn klimatu), vyšla německy v roce 1930 a v roce 1939 byla přeložena do ruštiny. Pro příručku napsal Milankovič čtyři sekce vyjadřující jeho teorii sekulárního pohybu zemských pólů a jeho teorii glaciálních period (Milankovičových cyklů).

V roce 1941 se podařilo dokončit tisk jeho velké práce Kanon der Erdbestrahlung und seine Anwendung auf das Eiszeitenproblem (Princip oslunění Země a jeho aplikace na problém ledových dob) s 626 stránkami, kterou vydala Královská srbská akademie. Kniha byla vydána i anglicky pod titulem Canon of Insolation of the Ice-Age Problem v roce 1969. V 50. letech byla proti Milankovičově teorii vznesena řada námitek, ale konec 60. let a 70. léta přinesla poznatky z výzkumu hlubokomořských sedimentů, které tuto teorii potvrzují.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]