Mercedes-Benz Citaro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mercedes-Benz Citaro v německém Essenu
Mercedes-Benz Citaro v polském městě Bílsko-Bělá

Mercedes-Benz Citaro (typové označení O 530) je nízkopodlažní autobus, vyráběný společností EvoBus, kterou vlastní koncern Daimler AG.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1997 se vyrábí v závodě v německém Mannheimu a francouzském Ligny-en-Barrois, od roku 2003 se pak některé části také vyrábějí v Holýšově na Plzeňsku. Některé součástky jsou také dodávané ještě i z Turecka.

Varianty autobusu Citaro[editovat | editovat zdroj]

Autobus Citaro v Písku
Citaro ve Weinheimu

Autobusy Citaro pro městský provoz:

  • O 530 K: délka 10,5 m, 2 nápravy, 2 dveře
  • O 530: délka 12 m, 2 nápravy, 2 (nebo 3) dveře
  • O 530 BZ: délka 12 m, 2 nápravy, 3 dveře, s vodíkovými palivovými články
  • O 530 L: délka 15 m, 3 nápravy, 2 (nebo 3) dveře
  • O 530 G: kloubový vůz, délka 18 m, 3 nápravy, 3 (nebo 4) dveře
  • O 530 GL: kloubový vůz (CapaCity), délka 19,5 m, 4 nápravy, 4 dveře
  • O 530 LE: částečně nízkopodlažní vůz (Low Entry), délka 12 m, 2 nápravy, 2 (nebo 3) dveře

Autobusy Citaro pro příměstský provoz:

  • O 530 Ü: délka 12 m, 2 nápravy, 2 dveře
  • O 530 MÜ: délka 13 m, 2 nápravy, 2 (nebo 3) dveře
  • O 530 LÜ: délka 15 m, 3 nápravy, 2 (nebo 3) dveře
  • O 530 GÜ: kloubový vůz, délka 18 m, 3 nápravy, 3 dveře
  • O 530 LE Ü: částečně nízkopodlažní vůz (Low Entry), délka 12 m, 2 nápravy, 2 dveře
  • O 530 LE MÜ: částečně nízkopodlažní vůz (Low Entry), délka 13 m, 2 nápravy, 2 dveře

V roce 2005 výrobce EvoBus začal s výrobou nové verze autobusu, která splňuje přísnější emisní limity, tj. Euro IV a Euro V. Kromě hlavní změny v oblasti adaptace na motory nové generace byl proveden facelift; poprvé od roku 1997 se tak změnila přední maska autobusu. Na podzim 2006 se pak přestala vyrábět starší verze. Novější modely LE a LE Ü byly vždy vyráběny již v novějším provedení. Nejnovější, kompletně přepracovaná verze s motory EURO VI byla představena v roce 2011.

Technické údaje (standardní 12m model)[editovat | editovat zdroj]

Citaro Low Entry na výstavě v Praze
  • délka: 11950 mm
  • výška: 3009 mm
  • šířka: 2550 mm
  • hmotnost: 10,9 t

Vozidlo je vybaveno automatickou převodovkou s retardérem, nízkopodlažními vstupy u předních dvou dveří a čalouněnými sedačkami.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Interiér autobusu
Autobus Citaro v německém Pasově

Citara jezdí v řadě měst, ve velkém počtu jsou v provozu v Berlíně, v Římě a v Istanbulu (v počtu 430 ks).

V Česku jezdí v České Lípě, Děčíně, Jindřichově Hradci, Kolíně (od roku 2003), Kyjově, Mělníku, Mladé Boleslavi (na jejich pořízení přispěla Evropská unie), Mníšku pod Brdy (od 2004), Pelhřimově, Písku (od 2000), Praze (dopravci Veolia Transport Praha, Hotliner? a Martin Uher; od 2004), Teplicích (od 2004), Třebíči a Žďáru nad Sázavou[1] (od 2001).

Významnou zemí, kde je v provozu velký počet autobusů Citaro, je Německo. Kromě Berlína, který byl již zmíněn, se lze setkat s Citary i v menších městech, jako je třeba i Pasov.

Němečtí dopravci Üstra z Hannoveru a LVB z Lipska provozují rovněž Citara, avšak se zcela jinou vozovou skříní. Jedná se o vozy, které navrhl James Irvine na světovou výstavu Expo 2000 v Hannoveru (skříň pro tato vozidla nebyla vyrobena v EvoBusu, ale v několika společnostech, jako je například Hess ze Švýcarska). Lipská vozidla byla právě tam po dobu výstavy zapůjčena, poté se však okamžitě vrátila do služby v domovském městě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Informace na stránce SPVD

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Mercedes-Benz Citaro ve Wikimedia Commons