Wilhelm Wundt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wilhelm Wundt

Wilhelm Maximilian Wundt (* 16. srpna 1832 – † 31. srpna 1920) byl německý lékař, fyziolog, psycholog, systematik a zakladatel vědecké psychologie. Byl 95. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[1]

Byl ovlivněn středoevropskou duchovní atmosférou poloviny 19. století, která navazovala na století předchozí. Leibnizovo pojetí apercepce a Wolffova psychologie připravily půdu ke zvědečtění psychologie. Herbartovo zdůraznění významu matematiky pro psychologii, fyziologické práce J.E. Purkyně a J. Müllera, Weberova experimentace s počitky stejně jako mnohé Helmholtzovy vědecké příspěvky vedly k době, ve které Fechner mohl založit psychofyziku.

Byl to však Wundt v posledních desetiletích 19. století, který se stal hlavním představitelem nové experimentální psychologie s detailními, logickými, systematickými pohledy, aktivní laboratoří a mnoha žáky, kteří založili laboratoře další. Wundtův strukturalismus převzal vedoucí místo po Brentanově, Stumpfově a G.E. Müllerově psychologii, i když vliv uvedené trojice autorů pokračoval.

Historici se v datu vzniku psychologie jako samostatné vědy rozcházejí, jedni považují za stěžejní vydání Wundtova díla Základy fyziologické psychologie roku 1874 a druzí přejmenování Wundtovy lipské laboratoře na Psychologický institut roku 1879.


W. Wundt si jako hlavní výzkumnou metodu vybral introspekci, ovšem introspekci prováděnou za jasně stanovených podmínek a školeným personálem.

- pozorovatel musel přesně vědět, kdy zkušenost začíná a kdy končí
- pozorovatel měl za úkol udržovat napjatou pozornost
- pokus se mohl opakovat
- vnější podněty k vyvolání mentální odezvy se mohly pozměňovat (variace vnějších podmínek)

Právě variaci vnějších podmínek Wundt považuje za podstatu libovolného experimentu. V jeho lipské laboratoři se zabývali zkoumáním verbální asociace, pozornosti, paměti, cítění a reakčního času, zejména diskriminačního reakčního času.

Dále Wundt tvrdí, že předmětem psychologie je bezprostřední vnímání čili vědomí, které tvoří psychické elementy - pocity, počitky a volní akty.

Počitky vznikají stimulací smyslových orgánů.
Pocity jsou tvořeny dimenzemi libost-nelibost, napětí-uvolnění, vzrušení-uklidnění. každý pocit lze popsat jednou z těchto dimenzí.
Volní akty jsou projevy vnitřních pohnutek čili vůle. Wundt na volní akty klade velký důraz, z toho důvodu je tato psychologie často označována také za voluntaristickou.

Vztah duše a těla vnímá Wundt jako existenci dvou podstat, které se vzájemně neovlivňují, ale duševní děje bývají doprovázeny tělesnými procesy. Tedy zastával názor psychofyzického paralelismu.

Za integrujícího činitele duševního dění dění považoval apercepci (= výběrové zaměření pozornosti = projev vůle).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152