Wilhelm Wundt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wilhelm Wundt

Wilhelm Maximilian Wundt (* 16. srpna 1832 – † 31. srpna 1920) byl německý lékař, fyziolog, psycholog, systematik a zakladatel vědecké psychologie. Byl 95. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[1]

Byl ovlivněn středoevropskou duchovní atmosférou poloviny 19. století, která navazovala na století předchozí. Leibnizovo pojetí apercepce a Wolffova psychologie připravily půdu ke zvědečtění psychologie. Herbartovo zdůraznění významu matematiky pro psychologii, fyziologické práce J.E. Purkyně a J. Müllera, Weberova experimentace s počitky stejně jako mnohé Helmholtzovy vědecké příspěvky vedly k době, ve které Fechner mohl založit psychofyziku.

Byl to však Wundt v posledních desetiletích 19. století, který se stal hlavním představitelem nové experimentální psychologie s detailními, logickými, systematickými pohledy, aktivní laboratoří a mnoha žáky, kteří založili laboratoře další. Wundtův strukturalismus převzal vedoucí místo po Brentanově, Stumpfově a G.E. Müllerově psychologii, i když vliv uvedené trojice autorů pokračoval.

Historici se v datu vzniku psychologie jako samostatné vědy rozcházejí, jedni považují za stěžejní vydání Wundtova díla Základy fyziologické psychologie roku 1874 a druzí přejmenování Wundtovy lipské laboratoře na Psychologický institut roku 1879.


W. Wundt si jako hlavní výzkumnou metodu vybral introspekci, ovšem introspekci prováděnou za jasně stanovených podmínek a školeným personálem.

- pozorovatel musel přesně vědět, kdy zkušenost začíná a kdy končí
- pozorovatel měl za úkol udržovat napjatou pozornost
- pokus se mohl opakovat
- vnější podněty k vyvolání mentální odezvy se mohly pozměňovat (variace vnějších podmínek)

Právě variaci vnějších podmínek Wundt považuje za podstatu libovolného experimentu. V jeho lipské laboratoři se zabývali zkoumáním verbální asociace, pozornosti, paměti, cítění a reakčního času, zejména diskriminačního reakčního času.

Dále Wundt tvrdí, že předmětem psychologie je bezprostřední vnímání čili vědomí, které tvoří psychické elementy - pocity, počitky a volní akty.

Počitky vznikají stimulací smyslových orgánů.
Pocity jsou tvořeny dimenzemi libost-nelibost, napětí-uvolnění, vzrušení-uklidnění. každý pocit lze popsat jednou z těchto dimenzí.
Volní akty jsou projevy vnitřních pohnutek čili vůle. Wundt na volní akty klade velký důraz, z toho důvodu je tato psychologie často označována také za voluntaristickou.

Vztah duše a těla vnímá Wundt jako existenci dvou podstat, které se vzájemně neovlivňují, ale duševní děje bývají doprovázeny tělesnými procesy. Tedy zastával názor psychofyzického paralelismu.

Za integrujícího činitele duševního dění považoval apercepci (= výběrové zaměření pozornosti = projev vůle).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152