Volavka bílá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Volavka bílá

Dospělý pták ve svatebním šatě
Dospělý pták ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: brodiví (Ciconiiiformes)
Čeleď: volavkovití (Ardeidae)
Rod: volavka (Ardea)
Binomické jméno
Ardea alba
Linnaeus, 1758
Mapa s rozšířením
Mapa s rozšířením
     oblasti s celoročním výskytem     hnízdiště     zimoviště
Synonyma

Casmerodius albus
Egretta alba

Samec při toku

Volavka bílá (Ardea alba) je velký brodivý pták z čeledi volavkovitých (Ardeidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá délky 85–100 cm, v rozpětí křídel měří 145–170 cm a váží 1-1,5 kg. Opeření má celkově bílé, končetiny tmavé a dlouhý zašpičatělý zobák žlutý. Ve svatebním šatě ji navíc na hřbetě vyrůstají prodloužená ozdobná pera, která hrají důležitou roli při námluvách. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Ve střední Evropě hrozí záměna pouze s volavkou stříbřitou (A. garzetta), která je však viditelně menší a má navíc jasně žlutě zbarvené prsty a ve svatebním šatě i prodloužená pera na hlavě.

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Na hnízdištích se ozývá pronikavými chraptivými zvuky.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Náleží k nejrozšířenějším druhům volavek. Hnízdí v jižní Kanadě a na území Spojených států, v jižní a střední Evropě, Africe a na Středním východě. V posledních letech začala v Evropě pronikat více na sever, od roku 1992 např. pravidelně hnízdí v Nizozemsku. Jedná se o částečně tažný druh.[2]

K hnízdění vyhledává rozsáhlé rákosiny u rybníků, jezer, řek a močálů s porosty stromů a keřů.

V České republice hnízdí nepravidelně 0-1 pár, v mimohnízdním období se pak na našem území vyskytuje pravidelně v počtu maximálně 65 jedinců.[3] Je přísně chráněná jako silně ohrožený druh.[4]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Volavka bílá s kořistí

Živí se hmyzem, obojživelníky, rybami, malými savci, převážně pak hlodavci, a občas i ptáky a plazy. Po kořisti pátrá nejčastěji v mělké vodě, někdy i na polích a loukách, a to při pomalé chůzi nebo vyčkáváním v nehybné poloze.

Je monogamní a pohlavně dospívá ve 2. roce života. Je známá zejména svými námluvámi, při kterých samci předvádí svá prodloužená ozdobná pera na hřbetě. Hnízdí obvykle v koloniích, ale i jednotlivě, ve střední Evropě jednou ročně od dubna do srpna.[1] Až 1 metr velké hnízdo z rákosových stébel staví většinou v nepřístupných rákosinách. V jedné snůšce je pak 3-5 světle modrých, 60,1-44,6 mm velkých[3] vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče 25-26 dnů. Mláďata pak hnízdo opouští po 40-50 dnech. Jejich úmrtnost je však velmi vysoká, druhého roku se nedožívá celých 75 % z nich.[5]

Vztah s lidmi[editovat | editovat zdroj]

Volavka bílá byla v minulosti kvůli svým ozdobným perům hojně lovena, což v mnoha oblastech USA vedlo až k jejímu úplnému vyhubení. V současné době je zde však přísně chráněna a pomalu se navrací i do oblastí, kde se až donedávna nevyskytovala.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti se u ní rozlišovaly 4 poddruhy, asijský a australasijský poddruh Ardea alba modesta je však od roku 2005 považován za samostatný druh - Ardea modesta.[6] V současné době tak rozeznáváme poddruhy 3:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 163.  
  2. a b KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 167.  
  3. a b DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 28.  
  4. Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-11-06]. Dostupné online.  
  5. Hans-Günther Bauer, Einhard Bezzel & Wolfgang Fiedler: Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 1: Nonpasseriformes – Nichtsperlingsvögel, Aula-Verlag Wiebelsheim, Wiesbaden 2005, ISBN 3-89104-647-2 (německy)
  6. Ardea modesta — Eastern Great Egret [online]. Australian Government, [cit. 2010-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 42.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]