Hydrid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hydridy jsou binární (dvouprvkové) sloučeniny vodíku s jinými prvky.

Dělení hydridů[editovat | editovat zdroj]

Podle vazebné interakce je můžeme rozdělit na iontové, kovové, přechodné, molekulové a polymerní.

Iontové hydridy[editovat | editovat zdroj]

Iontové hydridy jsou sloučeniny vodíku s nejelektropozitivnějšími kovy (alkalické kovy, kovy alkalických zemin)*. Jsou to reaktivní, termicky málo stabilní, bezbarvé krystalické látky, ve kterých má vodík oxidační číslo −I.

S vodou reagují za vzniku příslušného hydroxidu a vývoje vodíku.

Příprava

Iontové hydridy lze připravit přímou reakcí vodíku s alkalickými kovy nebo kovy alkalických zemin.

2 Na + H2 → 2 NaH – hydrid sodný
Ca + H2 → CaH2hydrid vápenatý

(V průběhu těchto reakcí vystupuje elementární vodík jako oxidační činidlo.)

Kovové hydridy[editovat | editovat zdroj]

Kovové hydridy jsou křehké pevné látky kovového vzhledu. Tvoří je prvky podskupiny chromu, triády železa a palladium. Tyto sloučeniny se vyznačují vodivými nebo polovodivými vlastnostmi. Jejich struktura není doposud zcela objasněna.

Hydridy přechodného typu[editovat | editovat zdroj]

Hydridy přechodného typu tvoří prvky podskupin skandia, titanu, vanadu a některé lanthanoidy a aktinoidy. S uvedenými prvky vodík dobře reaguje za vzniku sloučenin, které nejsou přesně definované. Většinou mají charakter berthollidů* (např. TiH1,75 nebo VH0,71). Vazebné poměry v těchto sloučeninách jsou přechodem mezi vazbami iontovými a kovovými.

  • V krystalové struktuře chemických látek může docházet k poruchám. Jejich důsledkem je do jisté míry proměnlivé chemické složení těchto látek, které není v souladu se zákonem stálých slučovacích poměrů. Takové sloučeniny se často označují jako berthollidy. Sloučeniny s konstantním složením bývají označovány jako daltonidy.

Molekulové (kovalentní) hydridy[editovat | editovat zdroj]

Kovalentní hydridy tvoří nekovy a polokovy IV. až VII. skupiny periodického systému. Pokud jde o jednotlivé skupiny, pevnost vazeb i teplotní stálost klesá s rostoucím atomovým číslem, v rámci period však zleva doprava roste.

Polymerní hydridy[editovat | editovat zdroj]

Polymerní hydridy jsou sloučeniny s elektronově deficitními vazbami. Tvoří je prvky II. a III. skupiny periodického systému. Studium vazebných poměrů v těchto sloučeninách mělo značný význam pro rozvoj teorie chemické vazby. Hydridy boru a gallia jsou většinou plynné nebo kapalné, ostatní mají skupenství pevné.

Názvosloví hydridů[editovat | editovat zdroj]

Hydridy můžeme rozdělit také z hlediska názvoslovného, a to na tři skupiny.

Sloučeniny s prvky I. A a II. A skupiny[editovat | editovat zdroj]

Tyto hydridy mají dvojslovné názvy složené ze slova hydrid a přídavného jména obsahujícího název prvku s ohledem na jeho oxidační číslo (analogie s označováním kationtů v solích, oxidech, …). Například:

Sloučeniny s prvky III. A až V. A skupiny[editovat | editovat zdroj]

Sloučeniny této skupiny hydridů jsou pojmenovávány jedním slovem složeným ze slovního základu názvu kationtu a přípony -an. Počet vodíků v těchto hydridech je možno zjistit buď z obecných vlastností jednotlivých skupin anebo i následovně:

Reference[editovat | editovat zdroj]


Převážný zdroj: Mareček, Aleš. Chemie pro čtyřletá gymnázia. ISBN 80-7182-055-5