Fosfan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fosfan
Strukturní vzorec Tyčinkový model Kalotový model
Obecné
Systematický název Fosfan
Ostatní názvy Fosfin
Anglický název Phosphane
Německý název Monophosphan
Sumární vzorec PH3
Vzhled Bezbarvý plyn
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 33,998 g/mol
Teplota tání -133,5 °C
Teplota varu -87,43 °C
Hustota 0,001 529 g/cm3 (0 °C)
0,746 g/cm³ (-90 °C)
0,896 g/cm3 (-135 °C)
Index lomu 1,317 (-90 °C)
Kritická teplota Tk 51,3 °C
Kritický tlak pk 6 510 kPa
Rozpustnost ve vodě 27 cm3/100 ml (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Rozpustný v ethanolu a diethyletheru
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
Rozpustný v aromatických uhlovodících
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice a= 0,469 Pa m3mol-2
106•b= 51,56 m3mol-1
Měrná magnetická susceptibilita -329 Sm-1
Ionizační energie 9,98 eV
Struktura
Krystalová struktura Krychlová (pevná látka)
Hrana krystalové mřížky a= 630 pm
Koordinační geometrie tetraedr
Tvar molekuly Trigonální pyramida
Dipólový moment 1,935•10-30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 9,25 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 33,2 J/g
Entalpie varu ΔHv 429,7 J/g
Standardní molární entropie S° 210,2 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 13,4 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 1,091 JK-1g-1
Bezpečnost
Extrémně hořlavý
Extrémně hořlavý
(F+)
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R12, R17, R26, R34, R50
S-věty S1/2, S28, S36/37, S45, S61, S63

GHS02 – hořlavé látky
GHS02

GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04

GHS06 – toxické látky
GHS06

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05

GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09

H-věty H220 H330 H314 H400
NFPA 704
NFPA 704.svg
4
3
2
 
Teplota vznícení 38 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fosfan je hydrid fosforu o vzorci PH3. Jeho molekula má tvar pyramidy s úhlem HPH = 93,5°. Čistý fosfan není samozápalný[zdroj?], vzněcuje se však díky přítomnosti stop difosfanu P2H4 nebo par bílého fosforu P4. Zapálen se oxiduje vzduchem a může tvořit výbušné směsi. Je velmi jedovatý. Na rozdíl od amoniaku NH3 není v kapalném stavu disociován a je jen nepatrně rozpustný ve vodě. Roztoky nejsou ani kyselé ani zásadité[zdroj?]. Reaguje však s některými kyselinami za vzniku fosfoniových solí.

PH3 + HI ⇒ PH4I

Fosfan je též silným redukčním činidlem a reaguje s roztoky mnoha kovových iontů za vzniku fosfidů. V zásaditém roztoku probíhá reakce:

P + 3 H2O + 3 e ⇒ PH3 + 3 OH-.

Čistý plyn je bez zápachu, typický zápach technického fosfanu po rybině nebo česneku je způsoben nečistotami.[1]

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Hlavní vstupní cestou do organismu je vdechování plynného fosfanu. Při požití kovových fosfidů (zejména hliníku a zinku) dochází v trávicím traktu k hydrolýze a uvolnění fosfanu. Vdechování plynu způsobuje silné podráždění plic, jejich edém, srdeční dysfunkci, excitaci CNS, kóma, případně smrt. Objevují se také zažívací potíže, poškození ledvin a leukopenie.[1]

Po požití fosfidů se objevuje podráždění vedoucí až k hemorrhagii, oběhový kolaps, neuropsychiatrické potíže, selhání dýchacích funkcí a ledvin. Později se může objevit poškození jater. Byla publikována řada zpráv o vysoké mortalitě (nad 50 %) u otrav fosfidy v Indii.[1] Fosfid zinku se dříve používal jako rodenticid.

K smrti při otravě dochází obvykle do čtyř dnů, ale může k ní dojít za jeden nebo dva týdny. Posmrtné analýzy ukázaly infiltraci a nekrózu srdečního svalu, plicní edém a poškození malých cév.[1]

Chronická expozice způsobuje bolesti zubů, otok až nekrózu čelistí, slabost, ztrátu váhy, anémii a samovolné zlomeniny.[1]

Fosfan se z těla vylučuje jednak nezměněný ve vydechovaném vzduchu, a dále také močí v podobě fosfornanů a fosforitanů. Oxidace fosfanu v těle je pomalá. Fosfan denaturuje oxyhemoglobin a inhibuje řadu enzymů.[1]

Byly zaznamenány případy smrtelných otrav již při koncentraci fosfanu 1,2 mg/m3. Při požití fosfidu zinku nastala smrt již u dávky 4,5 g, naopak bylo hlášeno přežití i u dávky 50 g.[1]

U králíků se při koncentraci 70 mg/m3 po dobu 10 minut neobjevily žádné příznaky, ovšem expozice koncentraci 140 mg/m3 byla smrtelná během 2,5 - 3 hodin a při koncentraci 700 mg/m3 nastala smrt za 25 - 30 minut. Při podávání fosfidu zinku potkanům uhynulo 1 z 12 zvířat při 200 mg/kg a při 500 mg/kg 10 z 12 zvířat. Dávka 100 mg/kg a méně nebyla smrtelná, nicméně byl pozorován úbytek hemoglobinu a červených krvinek.[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Phosphine - International Programme on Chemical Safety - Poisons Information Monograph 865