Arsan
| Arsan | |
|---|---|
   |
|
| Obecné | |
| Systematický název | Arsan |
| Triviální název | arsenovodík |
| Ostatní názvy | arsin, arsenid vodíku |
| Anglický název | Arsane |
| Německý název | Arsenwasserstoff |
| Sumární vzorec | AsH3 |
| Vzhled | Bezbarvý plyn |
| Identifikace | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 77,95 g/mol |
| Teplota tání | −116,3 °C (157 K) |
| Teplota varu | −62,4 °C (210 K) |
| Teplota rozkladu | 500 °C |
| Hustota | 0,004 93 g/cm3(plyn) 1,640 g/cm3 (−64 °C) |
| Dynamický viskozitní koeficient | 0,014 58 cP (0 °C) 0,011 4 cP (15 °C) 0,019 81 cP (100 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | 0,05 g/100 ml (17 °C) 0,07 g/100 ml (25 °C) |
| Ionizační energie | 10,03 eV |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Krychlová |
| Hrana krystalové mřížky | a= 640 pm |
| Koordinační geometrie | Trigonální pyramida |
| Dipólový moment | 0,20 D |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 66,44 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 15,4 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 214,1 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 222,7 J K-1 mol-1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 68,91 kJ/mol |
| Měrné teplo | 0,488 J K-1 mol-1 (konst. tlak, 25 °C) |
| Bezpečnost | |
 Extrémně hořlavý (F+)  Vysoce toxický (T+)  Nebezpečný pro životní prostředí (N) |
|
| R-věty | R12, R26, R48/20, R50/53 |
| S-věty | S1/2, S9, S16, S28, S33, S36/37, S45, S60, S61 |
|
|
|
| H-věty | H220 H330 H373 H410 |
| NFPA 704 |
 4
4
2
|
| Teplota vznícení | Samovznítitelný plyn |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Arsan (dříve arsin, triviální název arsenovodík; AsH3) je bezbarvý, prudce jedovatý plyn česnekového zápachu. Vzniká například rozkladem arsenidů kyselinami nebo působením vodíku ve stavu zrodu na sloučeniny arsenu. Je silným redukčním činidlem. Na vzduchu je samovznítitelný.[zdroj?]
[editovat] Bezpečnost
Arsan je velmi toxický plyn s vysokou smrtností otrav. Způsobuje hemolýzu a selhání ledvin. Jako pozdní následek otravy (po několika měsících) se může objevit periferní neuropatie. Arsan patří mezi prokázané karcinogeny.[1]
K většině případů otrav dochází v důsledku kontaminace jiných plynů arsanem. Dochází k tomu, pokud kov s příměsí arsenu reaguje se silnou kyselinou nebo zásadou (např. při reakci zinku s kyselinou chlorovodíkovou). Příležitosti k tomu jsou například při zpracování kovů, pokovování, pájení, restaurování obrazů nebo při čištění zásobníků a potrubí používaných pro sloučeniny arsenu.[1]
Na kůži a v očích arsan způsobuje poleptání (případně - při kontaktu se zkapalněným plynem - i omrzliny). Je možné, že je schopen vstupovat do těla ranami na kůži.[1]
Práh čichového vnímání arsanu je okolo 0,5 ppm, ale tato koncentrace již může být toxická a proto neposkytuje dostatečné varování. Vdechování plynu o koncentraci 3 - 10 ppm způsobuje klinické příznaky otravy během několika hodin. Půlhodinová expozice 25 až 50 ppm se již považuje za smrtelnou. 250 ppm usmrcuje velmi rychle.[1]
[editovat] Reference
[editovat] Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
